Lola Montès

Zajímavý příběh o jistě zajímavé ženě, ale v tomhle případě je naprosto zásadní forma, kterou je příběh vyprávěn. Je to cirkusové vystoupení, které se střídá se skutečnými scénami z minulost ženy, která je uvedena v názvu filmu. Tohle provedení je natolik jedinečné, že tomu příběhu dává něco navíc. I tak to pro mě nebylo až tak moc. (05.01.2015)

Melodrama za všechny peníze – nejdražší francouzská koprodukce své doby. Po své premiéře zůstala opulentní ukázka Ophülsova sklonu k vypravěčským i stylistickým excesům mimo okruh kritiků z Cahiers du Cinéma nedoceněna. Teprve po režisérově smrti k ní pozornost většího množství cinefilů přitáhl americký auteurista Andrew Sarris, označující Lolu za nejlepší film všech dob. Bezradnost producentů nicméně udělala své a film byl krátce po premiéře zmrzačen necitlivými střihovými zásahy, přeskupujícími události do chronologického pořádku. Syté technicolorové barvy, původní cinemaskopický formát a stereofonní zvukovou stopu první kopie nejvěrněji přibližuje a Ophülsovu neortodoxní vyprávěcí strukturu zřejmě nejpřibližněji zachovává restaurovaná verze od Cinémathèque Française, přístupná na discích od Criterionu. Pokračování zde. 80% (29.04.2018)

Už vím, odkud to sebral Greenaway v Dítěti z Maconu, ale i v Prosperových knihách a Kuchařovi - . A Jasný to před Až přijde kocour taky musel vidět... Lavran má s manýrou pravdu. Navíc - Ophuls je staré kino. Ale chvílemi hodně vtipné. A ve své do sebe zatočenosti naprosto dokonalé! PS: Auricova hudba byla pěkně otravná... (15.07.2014)

Jediný barevný (a zatím jediný širokoúhlý, co jsem viděl - ani nevím, jestli existují další) Ophuls byl velká otázka, protože komponování do akademického formátu a hra světel a stínů ho pro mě definovaly především. A jde samozřejmě o jedinečný zážitek. Výrazné barvy první jakosti, širokoúhlé, že David Lean by řekl: "Hele, Maxi, brzdi." V Ophulsovi se režijně opět střetává síla klasické kinematografie a maximální nápaditosti v jejím rámci. Dějově je film naopak opět podvratný. Pasivní hrdinka odevzdaná do rukou cirkusáků se stává objektem, hračkou a někým, kdo se vzdal vnitřku, čímž vzniká mnohdy perverzní útok na diváka, který se nemůže neztotožňovat se senzacechtivými návštěvníky okolo manéže. Tohle Ophulsovo odcizování postav skrze roztříštěné retrospektivy a vypravěčské pohrdání dělá Lolu dost odvážným filmem. 4 a 1/2 (13.01.2017)

Tento typ filmu by ma mal emocionálne rozobrať. Donútiť nie najmladšieho chlapa na konci plakať. V podstate by to malo byť režisérovou povinnosťou. Tak, ako sa to podarilo dvojici E+P s Red Shoes. Chyba ale nie je iba na strane tvorcov, Lolu Montes treba vidieť v kine, možno niekde z predných rád. Ak je film koncipovaný pre veľké plátno, je svojim spôsobom nezmysel ho pozerať hoci aj na veľkej obrazovke. Všetko je po formálnej a rozprávačskej stránke dokonalé, o to viac ma mrzeli tie chýbajúce emócie. Ale v momente, keď sa film zjaví v programe klubového kina alebo v rámci festivalu, nebudem váhať ani minútu. (17.06.2016)