Et Cetera

90% - Pes jitrničku sežral... to je zde leitmotiv Liškovy hudby. Naprosto přiléhavý. Tato známá odrhovačka, stejně, jako dokonalá animace tady symbolizují opakování téhož. Proč se ale totéž opakuje? To je nádherná otázka, a tento film vaši hlavu motivuje pokládat si ji, a vymýšlet na ni odpověď... Poklona, pane Švankmajer! (02.07.2006)

Další krátkometrážní animovaný film z rukou Švankmajera, podobenství lidí a zvířat v nekonečně se opakujícím koloběhu zvaném život. Stručné, impulzivní, působivé. Křídla - bič - dům, křídla - bič - dům... opakování se téhož. Nedokonalost lidí, dokonalost Švankmajera. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=Jq6a5ys-jc8&feature=related (04.03.2009)

Je pravda, že obsahem je toto dílo vskutku „slabší“ na poměry Jana Švankmajera, než jsem u něj zvyklý. Takový třetí díl o postavě malující pořád dokola domek a jeho mazání – se mi moc nelíbil. To Křídla a Bič měli zajímavější zpracování. Liškova hudba opět velmi solidní, ale jinak to vidím na další průměrnou záležitost. (20.02.2020)

Animace: Vlasta Pospíšilová, scénář a výtvarník: Jan Švankmajer. Tak toto mě vůbec neoslovilo. Nuda, nuda a ještě jednou nuda. Ani nevíte jak jak se mi ulevilo když jsem si mohl přečíst se závěrečného ttitulku nápis "Da Capo Al Fine". Snad jen ta atmosferická a velmi dynamická hudba zde ušla, ale zase bych si ji klidně dokázal představit v úplně nějakém jiném filmu. Tady mi to bohužel s tímto filmem nějak nesedělo a nešlo to. To lepší teprve však mělo přijít viz Rakvičárna atd. Proč se ale totéž stále opakuje? Skvělá otázka, ale myslím si že ani sám režisér to neví nebo ani nevěděl a zasadil tak nejednomu divákovi velké šrouby do hlavy. (04.04.2007)

Kruhy v kruzích jiných kruhů. Švankmajer pokračuje v osahávání základních stavebních kamenů, ze kterých začne už brzo skládat své dějovější a tudíž přístupnější kousky – tentokrát jsou na řadě repetice, návraty, hadi zakousnutí do vlastních ocasů, pes jitrničku sežral (dnes by bylo možná jistější vzít za leitmotiv tu o farmě starého McDonalda). Čistá hravá forma na způsob výstavy bláznivých hodinových strojků nebo perpetuí mobile, nesvázaná povinností vyprávět příběh, má pro mě nemalý půvab, škoda jen, že to trochu víc negraduje. (25.09.2013)