Lekce Faust

nostalgické +3* ze vzpomínek skládám komentář na tento oceňovaný film o Faustovi. Musel jsem si pustit pár ukázek a musím říct, že po stylové a trikové stránce je výborný a určitě Petr Čepek svou roli taky nezkazil. Takže jsem musel mít problém s příběhem a tak bude potřeba si ho za pár let zopakovat. A pak se uvidí, zda jsem do něj dozrál a nebo si dočasnou známku zaslouží. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (30.01.2020)

Echt Švankmajer. Dokonalá koláž mistrových oblíbených motivů a postupů sestavená a upravená na faustovské téma. Zásadní je výběr nosné linie, ta musí být hluboká a současně nahánět divákovi strach (Kyvadlo, jáma a naděje). Jako kulisy použití starých kusů nábytku, budících nostalgii a zároveň nedůvěru (Picknick mit Weissmann). Prolínání s fantaskním světem loutek (Don Šajn) s důrazem na jejich bizarní pohyby a soustředění na dvousečnou postavu kašpárka. Dokreslení atmosféry oblíbenými motivy - jídlem (Zamilované maso; mimochodem baletky s buřtgulášem mě naprosto fascinovaly), schody ve starém domě (Do pivnice), postavou člověka z plastelíny (Tma/Světlo/Tma), atd... V neposlední řadě obsazení oblíbených herců Petra Čepka (Zánik domu Usherů), nebo Jana Krause (Jídlo). Doporučuji shlédnout před Lekcí Faust několik Švankmajerových krátkých filmů (zejména ty, co jsem zmínil), protože poté dostane tento film úplně jiný rozměr a vyplňuje a víří mysl nesrovnatelně více. (28.02.2007)

Syntéza loutkového, animovaného a hraného filmu. Jestli ne vrchol Švankmajera, tak po Šílení určitě druhý nejlepší jeho film. A jistě jeden z nejlepších českých filmů devadesátých let - možná nejlepší. Krásný a jaksi decentní černý humor. Film byl prý inspirovám tím, že se J.Š. s nějakým kamarádem ještě v studentských letech rozhodli někde na poli vyvolávat ďábla. Nemysleli to ani tak moc vážně. Ale po chvíli na nedaleké cestě zastavila červená škodovka, otevřeli se dveře a ony dva mladíky jakýsi nečekaný poryv větru odhodil o několik metrů dál. Ta červená škodovka se do filmu taky dostala... (18.06.2006)

Pán účtovník sa vracia z práce domov. Nečaká ho však Pina ani Mariangela, ale čosi omnoho horšie... Lekce Faust je survival horor, ktorý na rozdiel od Resident Evil disponuje tak odzbrojujúco rafinovaným a sofistikovaným výrazovým aparátom, že sa "rozchodí" omnoho ťažšie než pohľad na nemŕtvoly. Švankmajer sa vracia k Donovi Šajnovi a jeho bábkovému ansámblu, no vo Faustovi ho konfrontuje so "skutočnou" realitou a "skutočnými" ľuďmi. Faust sa proste vlieva do reality a rozpúšťa sa v nej. Nezaniká, ale delí sa a distribuuje. V tejto súvislosti ma mimovoľne napadá iracionálna spojitosť so surrealistickým fotografom Aloisom Nožičkom, ktorý v 60-tych rokoch jednu svoju snímku opatril luxusným názvom "Omlouvám se vám, že se tu rozpouštím". Pokojne by to mohol byť alternatívny názov pre Lekce Faust (Švankmajer ale býva v názvoch svojich diel krajne vecný). Film ako taký nehodnotím, voči surrealizmu by to nebolo fér (je mu totiž "programovo" úplne fuk, aký druh vyjadrenia si práve volí - Lekce Faust by kľudne mohol byť laternou magikou rovnako dobre ako kolážou či "zabaleným objektom"), radšej si subjektívne zrekapitulujem režisérov štýl (i keď on sám by mal voči použitiu slova "štýl" výhrady) - okrem povestnej animácie rád používa prvky hororu, koncentrovaný pohľad na veci (videné akoby prvýkrát), rozprávkovo pôsobiace opakovanie určitých motívov, dobrovoľný vstup obyčajného človeka do neobyčajných súvislostí (paralelných, alternatívnych svetov), v ktorých sa ozrejmuje jeho skutočné Ja a neprehliadnuteľný záujem o základné ľudské potreby (jedenie, pitie, sex, spánok, ale napr. i snenie), ktorých nenaplnenie sa prejaví ako motív a ich následné uspokojenie ako rozčarovanie či dokonca katastrofa (súlož s bábkou vo Faustovi, naplnenie materstva v Otesánkovi, potvrdenie teórie v Otrantskom zámku, prebudenie v Něco z Alenky, markýzova posledná večera v Šílení) - je zaujímavé, že "princíp slasti" tu často neprináša satisfakciu. Každopádne Lekce Faust na mňa zapôsobila (mimoriadne) slastne bez toho, aby došlo k nejakej ujme. A keďže film tématizuje mágiu a alchýmiu, proste sa mi chce bez komentára zacitovať Viléma Reichmanna (zhodou okolností ďalšieho surrealistického fotografa): "Poezii nazývali alchymisté to, co nemohlo být vysvětleno. Je to slepá jasnovidnost, obrodná skáza rozumu, ozón, který je cítit při skratu představ, duvěra v nejistoty". Chápete, páni (to, čo nemôže byť pochopené)? (03.05.2006)

Výrazný umělec ovlivněný surrealismem a nevyzpytatelnou stránkou temnoty lidské duše Jan Švankmajer v roce 1994 předvádí další osobitý snímek, tentokráte s Faustovou tematikou. Tohle téma jej zajímalo už odedávna, jak sám prohlásil, po několika letech dostal Faustův mýtus (dle autora "klíčový pro naši civilizaci") podobu kombinovaného filmu: divadlo masek, loutkové divadlo, hraná sekvence a snová montáž. Švankmajerův Faust se však od toho Goethovského liší - je to obyčejný člověk z ulice, který je vytržen z každodenního rituálu a kterého jeho zvědavost zavede do míst, kde se lidská duše zmítá mezi peklem a nebesy. Petr Čepek alias Muž s aktovkou (tedy Faust) se z reálné postavy stává aktérem divadelního představení, loutkou ovládanou cizí vůlí. Díky síle zvědavosti se stává strůjcem svého vlastního osudu, který je však předem odsouzen k nicotě. Když pohlédne na Mefista, nahlíží do zrcadla - vidí sám sebe (nastává významný "dialog", kdy se lidská bytost setkává sama se sebou). Švankmajerův Faust není nijak výjimečnou osobností - vždyť se jím mohl stát kdokoliv, kdo dostal leták s mapkou. Je to čistě jen náhodná osoba, která sebou nechá manipulovat a dohraje svou roli do hořkého konce, aniž by se vzbouřil. V tom je skryto ono zdánlivě nehmatatelné poselství filmu - jde o aktuální problematiku. Švankmajerova Lekce Faust je vlastně sarkastickou a kousavou ukázkou manipulace, stejně tak úžasným výtvarným dílem. Mistr stvořil opět nekonvenční dílo, které jde drásavě do hloubky a odkazuje na současnost, resp. na současnou manipulaci všeho druhu, na lidskou determinovanost, na jeho laxnost. A stejně, jako je tomu u jeho předešlé (i následující) tvorby, nabízí tvůrce divákovi bohatý materiál pro další úvahy. Nutno dodat, že Petr Čepek předvedl perfektní, nezapomenutelný výkon. (13.01.2009)