Lekce Faust

Aktualizácia Faustovského mýtu 4 roky po nežnej revolúcii získava v Švankmajerovom podaní nových obrysov. Obrovské vyrezávané bábky na motúzoch sa pohybujú medzi ľuďmi, keď nie sú tými klasickými, malými. Civilizmus naráža na surrealizmus v tomto filme o niečo menej elegantne, ako v niektorých iných Švankmajerových filmoch, ale možno je to tak správne. Podobne aj po dramaturgickej stránke mi film nepripadal dostatočne zovretý. Asi nebudem nadinterpretovať, ak budem chápať tento film okrem jeho všeobecného posolstva známeho už z predlohy aj ako tunajšiu politickú alegóriu na doby spred pár rokov pred jeho vznikom. Že bude aj v tomto smere nadčasový, dnes už niet žiadnych pochýb. (19.12.2016)

Brilantni film, který, nedostane ode mne plný počet, pac jsem proste viděl před ním, Alenku, jakožto 1.dlouhometrazni Svankajeruv film. V každém pr. Cepkova totálně vybroušená kreace(kterého žeru již od 3 Veteránů!!!) , za kterou by se nemusel styděti ani Max von Sydow či jiní pani herci. A je to snad 1 z mála filmu, u kterého se shodnu se svou sestrou, se kterou mám jinak, total odlišné filmové názory. 😁 P. S. Souhlasím s utkvelou představou, že jest VELKOU škodou, že pan Čepel, nás již po tomto nikdy v ničem, neoblazi. Proto si tento film nepouštím, pac mi vždy přijde na mysl fakt. že je to jeho poslední film. Byl jsi perfektní,,chlape! A budeš nam(kteří tě dokázali náležitě oceniniti) navždy! chybět! R.I.P. (02.02.2020)

Tento Švankmajerův film jsem už sice viděl asi 6 let zpátky, ale v ne zrovna nejlepších podmínkách na školní hodině mezi studentkami, které pravidelně komentovaly, jaký je to nesmysl, a hlasitě si řešily i jiné věci. Dnes jsem si konečně tuto kreativní nálož fantazie se směsicí výtvarného, divadelního a filmového umění vychutnal nerušeně a líbila se mi ještě víc než tenkrát. Až nepříjemně bizarní a depresivní začátek záhy vystřídalo okouzlení nad přenesením do jiného světa v doprovodu divadelního kašpaře, loutek a malovaných kulis. Jestli bylo pro mě Prokletí domu Hajnů důvodem, proč nenávidět Petra Čepka, Lekce Faust je pak důvodem, proč Petra Čepka zároveň obdivovat a zůstat jeho herectvím fascinován. Čepek tady předvedl neskutečně zajímavý výkon, kdy sám tahne dlouhé pasáže zcela beze slov, převtěluje se do vícera podob a rolí a také různě pozměněným hlasem namlouvá hromadu loutek! Ze strany pana režiséra mě zase fascinovala řada surrealistických přechodů z prostředí do prostředí včetně divadla, nečekaně vtipné nápady i hlody některých loutek („Já jsem to asi spletl. Já, co jsem měl křiknout pan Luké, já na něj řekl piluké!“ :D). Už jen scéna z hospody s vývrtkou si zaslouží hvězdičku navíc – i pro samotný nápad a vtip, ale rovněž za to, do jaké úplně odlišné atmosféry dokáže vhodit už jen hudebním doprovodem na akordeon. Když se zdálo, že se mi takto neotřelá podívaná časem může omrzet, začal jsem v pozvolna rozvíjeném příběhu vnímat hlubší odkazy nejen na klasický faustovský motiv „zaprodání duše Ďáblu“, ale také myšlenky o manipulaci lidské i společenské (což skvěle podtrhují mj. záběry na ovládání loutek či nasazování loutkovského nářadí na člověka) či později i pozitivnější verzi vztahu pána a sluhy spočívající v možné ochraně a jistotě... OK, Švankmajerovy krátké experimenty 60. let mě nikdy moc nebraly, ale Lekce Faust je pro mě vedle Alenky a Otesánka další mistrův velký film, kde svůj styl rozpracovaný v celovečerním formátu a zasazený do (polo)hraného filmu pro mě dotáhl k dokonalosti. [90%] (27.03.2024)

Postavy, veci a priestor sa podivuhodne menia, stále istoty sa rozpadávajú, utvárajú a zase miznú hlinení homunkulovia - to všetko v kulisách každodenného, civilného sveta. Prepojovanie zdanlivo všedného plynutia s uvedenými metamorfózami vytvárajú magickú civilnosť Švankmajerovho sveta - dobre známu z jeho krátkych filmov, pre ktorú je typická výtvarne silná surrealistická poetika mixnutá čiernym humorom. Uhrančivé čaro bizarných nápadov je prítomné i v celovečernom filme. Švankmajer použil ako základ všeobecne známu literárnu predlohu o mužovi, večne nespokojnom s úrovňou poznania sveta, ochotného upísať sa temným silám za možnosť okúsiť všetko, dotknúť sa absolútneho vedenia. Hrané scény (geniálny Petr Čepek vo svojej poslednej hlavnej úlohe) sú nápadito kombinované s animovanými (obrovské vyrezávané drevené bábky) a vytvárajú netradičné spojenie. Režisér spojil príbeh Fausta dnešných dní s uhrančivým výtvarnom a stiesňujúcou atmosférou (nezabudnuteľná scéna vyvolávania diabla), ktorú však zároveň odľahčil humorom výtvarným (bábky) ale aj slovným. Ide napr. o priliehavé využitie dialógov Grabbeho divadelnej hry Don Juan a Faust. Som rád takémuto spôsobu pripomenutia polozabudnutého spisovateľa Christiana Dietricha Grabbeho, ktorého formálny štýl, humor a myšlienky boli veľkým vzorom pre neskoršie literárne práce Ladislava Klímu. (21.06.2005)

Zatímco pozdního celovečerního Švankmajera si dokážu vcelku užít, jeho první velké filmy nijak zvlášť neadoruju. Přeci jen výtah z Fausta, ať už ve verzi Goetha nebo Marlowa, je mi bližší v jiném podání. Takový Richard Burton (1967) nebo F. W. Murnau (1926), ti mi nabídli mému srdci bližší zážitky. (29.12.2022)