Lekce Faust

Pán účtovník sa vracia z práce domov. Nečaká ho však Pina ani Mariangela, ale čosi omnoho horšie... Lekce Faust je survival horor, ktorý na rozdiel od Resident Evil disponuje tak odzbrojujúco rafinovaným a sofistikovaným výrazovým aparátom, že sa "rozchodí" omnoho ťažšie než pohľad na nemŕtvoly. Švankmajer sa vracia k Donovi Šajnovi a jeho bábkovému ansámblu, no vo Faustovi ho konfrontuje so "skutočnou" realitou a "skutočnými" ľuďmi. Faust sa proste vlieva do reality a rozpúšťa sa v nej. Nezaniká, ale delí sa a distribuuje. V tejto súvislosti ma mimovoľne napadá iracionálna spojitosť so surrealistickým fotografom Aloisom Nožičkom, ktorý v 60-tych rokoch jednu svoju snímku opatril luxusným názvom "Omlouvám se vám, že se tu rozpouštím". Pokojne by to mohol byť alternatívny názov pre Lekce Faust (Švankmajer ale býva v názvoch svojich diel krajne vecný). Film ako taký nehodnotím, voči surrealizmu by to nebolo fér (je mu totiž "programovo" úplne fuk, aký druh vyjadrenia si práve volí - Lekce Faust by kľudne mohol byť laternou magikou rovnako dobre ako kolážou či "zabaleným objektom"), radšej si subjektívne zrekapitulujem režisérov štýl (i keď on sám by mal voči použitiu slova "štýl" výhrady) - okrem povestnej animácie rád používa prvky hororu, koncentrovaný pohľad na veci (videné akoby prvýkrát), rozprávkovo pôsobiace opakovanie určitých motívov, dobrovoľný vstup obyčajného človeka do neobyčajných súvislostí (paralelných, alternatívnych svetov), v ktorých sa ozrejmuje jeho skutočné Ja a neprehliadnuteľný záujem o základné ľudské potreby (jedenie, pitie, sex, spánok, ale napr. i snenie), ktorých nenaplnenie sa prejaví ako motív a ich následné uspokojenie ako rozčarovanie či dokonca katastrofa (súlož s bábkou vo Faustovi, naplnenie materstva v Otesánkovi, potvrdenie teórie v Otrantskom zámku, prebudenie v Něco z Alenky, markýzova posledná večera v Šílení) - je zaujímavé, že "princíp slasti" tu často neprináša satisfakciu. Každopádne Lekce Faust na mňa zapôsobila (mimoriadne) slastne bez toho, aby došlo k nejakej ujme. A keďže film tématizuje mágiu a alchýmiu, proste sa mi chce bez komentára zacitovať Viléma Reichmanna (zhodou okolností ďalšieho surrealistického fotografa): "Poezii nazývali alchymisté to, co nemohlo být vysvětleno. Je to slepá jasnovidnost, obrodná skáza rozumu, ozón, který je cítit při skratu představ, duvěra v nejistoty". Chápete, páni (to, čo nemôže byť pochopené)? (03.05.2006)

Vynikající Čepkovo herectví, krásná stop motion animace, ale jako celek je to na mě příliš. Nemám nic proti surrealismu ve filmu, naopak jsem toho názoru, že pro tvůrčí proces může být surrealismus velmi osvobozující. Mé nepříliš nadšené pocity z Lekce Faust leží spíše než ve Švankmajerově pojetí v mé neznalosti Goetheho díla a souvislostí potřebných k pochopení (je to jen má domněnka). Film má spoustu exkluzivních momentů (scéna v hospodě, finále). Z herců krom Čepka stojí za zmínku usměvavě nevinný Jan Kraus. Lekce Faust je mistrovsky vytvořený film, ale zůstává pro mě stále poměrně záhadný a náležitě těžko stravitelný. (25.12.2020)

Výrazný umělec ovlivněný surrealismem a nevyzpytatelnou stránkou temnoty lidské duše Jan Švankmajer v roce 1994 předvádí další osobitý snímek, tentokráte s Faustovou tematikou. Tohle téma jej zajímalo už odedávna, jak sám prohlásil, po několika letech dostal Faustův mýtus (dle autora "klíčový pro naši civilizaci") podobu kombinovaného filmu: divadlo masek, loutkové divadlo, hraná sekvence a snová montáž. Švankmajerův Faust se však od toho Goethovského liší - je to obyčejný člověk z ulice, který je vytržen z každodenního rituálu a kterého jeho zvědavost zavede do míst, kde se lidská duše zmítá mezi peklem a nebesy. Petr Čepek alias Muž s aktovkou (tedy Faust) se z reálné postavy stává aktérem divadelního představení, loutkou ovládanou cizí vůlí. Díky síle zvědavosti se stává strůjcem svého vlastního osudu, který je však předem odsouzen k nicotě. Když pohlédne na Mefista, nahlíží do zrcadla - vidí sám sebe (nastává významný "dialog", kdy se lidská bytost setkává sama se sebou). Švankmajerův Faust není nijak výjimečnou osobností - vždyť se jím mohl stát kdokoliv, kdo dostal leták s mapkou. Je to čistě jen náhodná osoba, která sebou nechá manipulovat a dohraje svou roli do hořkého konce, aniž by se vzbouřil. V tom je skryto ono zdánlivě nehmatatelné poselství filmu - jde o aktuální problematiku. Švankmajerova Lekce Faust je vlastně sarkastickou a kousavou ukázkou manipulace, stejně tak úžasným výtvarným dílem. Mistr stvořil opět nekonvenční dílo, které jde drásavě do hloubky a odkazuje na současnost, resp. na současnou manipulaci všeho druhu, na lidskou determinovanost, na jeho laxnost. A stejně, jako je tomu u jeho předešlé (i následující) tvorby, nabízí tvůrce divákovi bohatý materiál pro další úvahy. Nutno dodat, že Petr Čepek předvedl perfektní, nezapomenutelný výkon. (13.01.2009)

Film Lekce faust na mňa urobil výborný dojem z viacerých dôvodov. Asi hlavný je ten, že som ho videl v Hrdišti v plnej sále ľudí, ktorí rozumejú filmu a to projekcii dodalo to správne čaro. A čary sa dialy aj na plátne. Švankmajer mi svojou réžiou naplno privodil pocit, že sa pozerám na nejakú rannú nekomerčnú a nehollywoodsku tvorbu Tima Burtona. Spojenie divadla a filmu sa mu podarilo úplne dokonale aj vďaka starej dobrej českej trikovej škole a zapojenia divadelných kulís aj do exteriérových scén. Klasickému príbehu Fausta a Mefista sa začne venovať plnšie až v druhej polovici filmu, dovtedy nás baví hlavne ´osudný´ výkon Čepeka a mňa osobne bavila aj rola Krausa a jeho spiklenca. Je to tajomné, tiché a podmanivé divadlo vo filme. Švankmajerove pekelné výjavy ako hlinené dieťa, Mefistova hlava alebo sám Lucifer sú burtonovsky milé ale zároveň strašidelné. Je tu krásne spojenie drámy s komikou. Scény ako víno v stole, hádka anjelov a démonov alebo šašove neustále privolávanie diabla dokonale odľahčujú inak ťažkú látku Fausta a sú natočené ´ľahkou rukou´. Záverečná scéna len ukončuje pekný divadelno filmový zážitok a znovu navodzuje otázku ,,Kto je silnejší, Boh alebo Diabol?" Film a mágia v najčírejšom slova zmysle. (01.08.2008)

Tak nevím..blbě se to hodnotí... Předchozí kraťasy mi přišly nápaditější a často hlubší..Pozdější celovečeráky zase zábavnější a celkově zvládnutější..... V rámci českého filmu(asi i filmu jako takového) je to pořád silný nadprůměr o kterém si může většina filmařů nechat jen zdát..V rámci Švankmajera je to jen takový povinný standard. (28.09.2013)