Lekce Faust

Syntéza loutkového, animovaného a hraného filmu. Jestli ne vrchol Švankmajera, tak po Šílení určitě druhý nejlepší jeho film. A jistě jeden z nejlepších českých filmů devadesátých let - možná nejlepší. Krásný a jaksi decentní černý humor. Film byl prý inspirovám tím, že se J.Š. s nějakým kamarádem ještě v studentských letech rozhodli někde na poli vyvolávat ďábla. Nemysleli to ani tak moc vážně. Ale po chvíli na nedaleké cestě zastavila červená škodovka, otevřeli se dveře a ony dva mladíky jakýsi nečekaný poryv větru odhodil o několik metrů dál. Ta červená škodovka se do filmu taky dostala... (18.06.2006)

československá a potažmo česká kinematografie se vždy vyznačovala statickým snímáním, divadelností, dialogy (čili kecáním) víc, než efekty, prací se střihem, akcí, adrenalinem a vzrušením. tedy nám jde víc o význam, než o zábavu. škoda, že i ten význam se z našich filmů čím dál víc vytrácí a nakonec je dnes aplaudováno něčemu, co by ještě před dekádou bylo průměrné. Lekce Faust je bezesporů významným počinem – surrealistická a osobitá verze Fausta od Jana Švankmajera překvapuje absencí dialogů, zaměřením se na detaily a překvapivě i onou prací se střihem, již v našich filmech těžko pohledáte. škoda, že v polovině film nechci říct ztratí dech, ale začne naopak kopit jednu akci na druhou (a tou akcí mám na mysli to pobíhání a nahánění), které jakoby chtěly film jen natáhnout nebo nevěděly, co ještě v daný moment říct. s takovým základem měl tento film navíc... a pan Čepek, ten se pro tuto životní roli obětoval... doslova. (23.05.2008)

Echt Švankmajer. Dokonalá koláž mistrových oblíbených motivů a postupů sestavená a upravená na faustovské téma. Zásadní je výběr nosné linie, ta musí být hluboká a současně nahánět divákovi strach (Kyvadlo, jáma a naděje). Jako kulisy použití starých kusů nábytku, budících nostalgii a zároveň nedůvěru (Picknick mit Weissmann). Prolínání s fantaskním světem loutek (Don Šajn) s důrazem na jejich bizarní pohyby a soustředění na dvousečnou postavu kašpárka. Dokreslení atmosféry oblíbenými motivy - jídlem (Zamilované maso; mimochodem baletky s buřtgulášem mě naprosto fascinovaly), schody ve starém domě (Do pivnice), postavou člověka z plastelíny (Tma/Světlo/Tma), atd... V neposlední řadě obsazení oblíbených herců Petra Čepka (Zánik domu Usherů), nebo Jana Krause (Jídlo). Doporučuji shlédnout před Lekcí Faust několik Švankmajerových krátkých filmů (zejména ty, co jsem zmínil), protože poté dostane tento film úplně jiný rozměr a vyplňuje a víří mysl nesrovnatelně více. (28.02.2007)

Neskutečný Švankmajer a neskutečný Faust. Doposavad nedovedu přesně říct, proč tenhle film považuji za absolutní klenot. Je plný zvláštních metafor, počínaje matkou nesoucí dceru a vlekoucí za sebou panenku coby symbol lhostejnosti, všemožnými překážkami na cestě do pekel, které staví ústřední postavě samotná boží prozřetelnost, důkaz protřelé a de facto limitované moci ďábla v podobě vína, které tryská ze stolu, ale lze ho zastavit pouhým pootočením kohoutku. Těch obrazů, metafor a symbolů je tam mnoho, ne všechny jsou jednoduše vysvětlitelné, ale pokud se nad nimi zamyslíte, určitě dospějete ke svému pojetí tohoto mimořádného snímku. Švankmajer mnohokráte dokázal svoje mistrovství, které dalece přesahuje naše hranice, Lekce Faust je dle mého názoru jeho vrcholným dílem. (19.02.2011)

Neskutečná cesta do fantazie, o ještě neskutečnější výtvarné stránce už ani nemluvím. Tento film měl významný vliv na mé dětství, sny a nálady. Poprvé jsem ho viděla v 9 - 10 letech, absolutně silný zážitek, naprosto mě tenkrát tento film okouzlil. A většina pocitů z něj zůstává i po těch všech letech, neuvěřitelné... Tvorbu Jana Švankmajera jsem do té doby sice znala, ale ještě jsem neviděla žádný celovečerní film, tento byl první, a zatím ho dosud žádný jeho další film nepřekonal, a jsem přesvědčená, že už ani nepřekoná (což mi ale vůůbec nevadí). Fenomenální Petr Čepek, dle mne jeho životní výkon (poslední, což mě naopak mrzí neskutečně). (23.10.2018)