Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara

Prvý krátkometrážny film môjho najobľúbenejšieho ČeskoSlovenského experimentátora, Jana Švankmajera. už jeho prvotina srší síte dávky originálnych, experimentálnych nápadov a je nabitá širokou škálou abstraktných entít. Dvaja kúzelníci Edgar a Schwarcewalld sa predvádzajú v trikoch ktoré ovládajú, a sú to rozhodne zaujímavé kúsky. Dvaja rivali sa však akosi nepohodnú a nakoniec sa doslova roztrhajú na kúsky. Clay-motion, s čím sa Švankmajer preslávil, je tu pomenej ale zato to je natočené zaujímavou technikou v ktorej herci za čiernym plátnom prevracajú objekty, že to vyzerá tak akoby sa hýbali sami od seba. Neviem ako sa volá tá technika ale je to dobré. (19.11.2015)

Celkem solidně ujetý film. Naštěstí ho doprovází dobře vybrané zvuky, takže ty scény nevypadají tak hororově. Hlavně kdy si třásli rukama mě to rozesmálo, protože mě bylo jasný, že to asi bylo nepřátelské mačkání ruky - tedy pokud se měli předhánět.. ----- Není to špatné, ale chce to nadhled při sledování. (28.12.2016)

Jedenásť minútový krátkometrážny snímok "Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara" je filmovým debutom režiséra Jána Švankmajera. Natočil ho v roku 1964, keď mal tridsať rokov. Jasne ním vymädzil rukopis svojich ďalších filmových diel. Do určitej miery je to zaujímavé, ale predovšetkým je to bizarné a dekadentné. Ja som nikdy neprapadol podivnému štýlu jeho tvorby, ktorú mnohí pseudo intelektuáli, študovaní kunsthistorici a moderní hipsteri tak obdivujú a glorifikujú. ** (08.12.2018)

-3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak jsem si dal za úkol okomentovat jeho dílka. Tahle prvotina ještě nedosahuje jeho kvalit a nápadů, ale už jsou patrné některé typické prvky a okouzlení brouky. Využívá tu hodně prostředků černého divadla. Začínáme teda pozvolna od slabších 3 hvězdiček. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (26.01.2020)

Jako prvotina je to určitě dobré, navíc Švankmajer využil zkušenost s herci s nasazenými loutkovými hlavami o pár let později ve skvostném loutkářském dílku Don Šajn, ale jinak je to jen stín toho, co Šmankmajer předvedl v budoucnu a docela rád bych viděl téma "souboj kouzelníků" jak by ho tvůrce zpracoval třebas o dvacet let později, tady je totiž tenhle nápad trestuhodně nevyužitý a dali by se vymyslet desítky věcí imaginativnějších, magičtějších a všeobecně víc se hodících, potenciál je tu totiž nevyužit a počet úsměvně magořivých scén je na nule. (31.07.2014)