Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara

Pokud se nepletu, je tohle moje první setkání se Švankmajerem, což je v téměř třiceti trochu smutné, na druhou stranu já měl dlouhé období, kdy mě česká tvorba vůbec nezajímala. Popravdě, kdybych tohle viděl dřív, tak ani nemám důvod, abych ve Švankmajerovi pokračoval. Animace není nijak zajímavá, nápady také ne. (05.03.2015)

Mně na tom přijde sympatický, jak jde Švankmajerovi nepokrytě hlavně o to vyzkoušet si různé abstraktně geometrické hrátky a výtvarné možnosti loutek a rapidmontáže (střídání dvou dějů po pár okénkách mi jednu chvíli připomnělo rozdvojení Neových rukou v Matrixu :-) ) a jen aby se neřeklo, nahodí to na chabou dějovou kostřičku konfliktu dvou kouzelníků – a přesto je to nemálo zábavné. Prvotina, a už vlastně s hotovým stylem. (21.09.2013)

Počátky tohoto virtuózního debutu jsou v představení Škrobené hlavy, které hrál Švankmajer s Herzem v divadle Semafor. Jan Švankmajer, ač se k režii málem nedostal, naprosto bez diskuze ukázal, že odstartování vidění jeho světa formou imaginárního surrealismu, bude v československé kinematografii pokaždé jedinečný, originální a po umělecké stránce kvalitní podívaná. Precizní střihy a detaily, a to až do posledního brouka, skvěle sladěná hudba a skutečné vizuální umění. (21.07.2013)

Krátkometrážní prvotina mistra Švankmajera je kombinací divadla masek a tzv. černého divadla. Už zde dává autor najevo svou stěžejní tematiku, která se v jeho další tvorbě různě obměňuje: dialog, resp. konflikt dvou postav, který vyústí v jejich vzájemnou destrukci. Pan Edgar a pan Schwarzewald se navzájem snaží trumfnout, a to pomocí stále podivnějších rekvizit. Princip oko za oko v jinak "běžném" rozhovoru dvou podobných bytostí předvádí Švankmajer na bizarní situaci dvou kouzelníků. Osobitě. (03.03.2009)

Prvý krátkometrážny film môjho najobľúbenejšieho ČeskoSlovenského experimentátora, Jana Švankmajera. už jeho prvotina srší síte dávky originálnych, experimentálnych nápadov a je nabitá širokou škálou abstraktných entít. Dvaja kúzelníci Edgar a Schwarcewalld sa predvádzajú v trikoch ktoré ovládajú, a sú to rozhodne zaujímavé kúsky. Dvaja rivali sa však akosi nepohodnú a nakoniec sa doslova roztrhajú na kúsky. Clay-motion, s čím sa Švankmajer preslávil, je tu pomenej ale zato to je natočené zaujímavou technikou v ktorej herci za čiernym plátnom prevracajú objekty, že to vyzerá tak akoby sa hýbali sami od seba. Neviem ako sa volá tá technika ale je to dobré. (19.11.2015)