Krysař

Klady: Výtvarně zajímavá pseudodokumentární kamera je velmi dynamická, stejně jako střih. Její kouzlo přestává působit ve chvíli, kdy padne tma: pak začne být ve své volnosti často omezována divadelním svícením prostoru, ve kterém se odehrává jádro akce. Obě složky, kamera i střih, pomáhají i Landově hudbě: díky nim tolik neční její nepřílišná invenčnost, jak tomu bylo u divadelní muzikálové předlohy, kde byla hudba více v popředí a kde se tudíž ukázalo, že její kvalita není taková, aby tuto roli utáhla. Z herců obstojí Karel Dobrý, který je víc než dobrý, v odstínění variací na různé podoby zla je místy výborný. Richard Krajčo je oproti němu jednorozměrný, ale pořád ještě uvěřitelný. - Zápory: Rádoby aktualizovaný výklad legendy je velmi povrchní. Infantilní dialogy a monology, které mají přispívat k atmosféře tajemna, jako by vypadly z nějaké parodie na mystično (Agnes: „Kdo jsi?“ Krysař: „Nikdo. Jsem víc než nikdo. Jsem Krysař.“). Petr Jákl v roli Krysaře měl být nejspíš charismatický, ve výsledku je ale především toporný. S výkladem postavy Agnes (Ester Geislerová) si asi tvůrci nevěděli rady, tak jí pro jistotu předepsali repliku, v níž sama za sebe ozřejmuje nesoulad mezi chápáním svého vnitřního a reálného času (všechno jí dochází o den později), ale ani tato berlička nepomáhá ospravedlnit chaotičnost.hereckého pojetí. - Shrnutí: Celkový výsledek si vzhledem k uloženému omezení a adrenalinovému způsobu realizace zaslouží uznání. V divákovi, který o pozadí vzniku filmu nic neví (a proč by taky měl?), ale zůstane pocit, že místo s Krysařem strávil hodinu času s jakž takž vydrezurovaným pražským krysaříkem. (08.08.2012)

Heh, v devítce jsme na to koukali zkalený s kámošem kolem čtvrtý ráno. Moc jsem si z toho filmu nepamatoval ani na druhej den, natož teď. Vybavuje se mi snad akorát úvodní scéna z Karlova mostu a to, že se mi to nelíbilo. Za to si jsem celkem obstojně schopnej vzpomenout na úpornou bolest hlavy, před níž jsem se marně snažil utíkat školními chodbami o několik málo hodin později. (18.02.2010)

I přes velmi nízké hodnocení jsem se odhodlal film shlédnout. Výsledkem bylo, že jsem pochopil proč se uživatelům film vůbec nelíbil. 1) Scénář byl nezajímavý, myslím že i pro někoho kdo nečetl původní knihu těžko pochopitelný. Téměř nic se nedělo. Projíždění Prahou a bezvýznamné toulání krysaře zabíralo delší část filmu než dialogy a jakýkoliv obsahově důležitý děj. Myslím si že pokud by scénárista strávil nad svým dílem delší dobu, dalo by se z toho něco vykouzlit. 2) Zpracování bylo otřesné. Chápu sice že byl film natočený za 24 hodin, ale to co prošlo střihem je občas opravdu tragédie. Pokud někdo neví základy tvorby filmu, tak ať se do filmu nepouští a už vůbec ne za 24hodin. Takže můj závěr je, že se opravdu nejedná o film který by měl patřit do seznamu úspěšných filmů české kinematografie. (04.01.2012)

Předpokládám, že byl zřejmě celý filmový štáb zhulený, jinak si nedokážu vysvětlit, jak jinak by dokázali něco takového natočit ... Kdybych se na film nedívala ve společnosti, dávno bych ho vypla a ani se nedodívala, ale bohužel, musela jsem. Každopádně mě nehorázně vytáčela nejen kamera, to příšerné kuželovité světlo a scénář, ale nejhorší na tom byl ten dav zfetovaných uječených demetů v červených barvách ... Už nikdy, NIKDY!!! Tak nehorázně zkazit tak krásné dílo :( Jeden z největších odpadů filmové historie, a to jsem špatných filmů viděla hodně!! (20.11.2013)

Krysař je v prvé řadě filmem, jehož účelem byl zápis do knihy rekordů, v druhé řadě je pak experimentem, kdy je jakýsi divadelní přepis slavné hry vsunut do ulic silvestrovské Prahy. Jedná se také o spojení současnosti se slavným legendárním příběhem o Krysaři. Proč říkám divadelní přepis. Odpovídá tomu divadelní sbor, který naše hrdiny následuje, divadelní chování herců a hlavně dialogy hodící se spíše na divadelní prkna, než na filmové plátno. Přesto právě ta nefilmovost dělá z Brabcova filmu to čím je, teprve díky ní funguje stoprocentní spojení starého příběhu o boji zla s dobrem, o němž zvrácení obyvatelé nemají ani potuchy, se současným světem. Zajímavý je také experiment s jedním reflektorem - tento prvek je také znám ze starých divadel a cirkusů, kde reflektor svítí na baviče... - který nám dává kus světa a přesně určuje místo na které se máme zaměřit. Film také vyvolává jisté vzpomínky - i když to jistě nebyl účel -, například pohled na kultovní neonové srdce na Hradě. Rád bych též pochválil Landův hudební doprovod, který - pokud ovšem mistr nezačne zpívat - je velice dobře poslouchatelný a do filmu se opravdu hodí. Nemohu tento zmodernizovaný přepis klasické české knihy ohodnotit odpadem jen z toho důvodu, že je z něj cítit jistá poetičnost okamžiku a navíc si velice vážím tvůrců, kteří projevují alespoň malé pokusy odpoutat se od stereotypu české komediální kinematografie, v níž je pomalu jeden film nerozlišitelný od druhého. Pokud budou podobně experimentovat i jiní tvůrci, věřím že se stav českého filmu výrazně zlepší. (10.02.2006)