Komunita
La comunidad
Common Wealth
Režie:
Álex de la IglesiaKamera:
Kiko de la RicaHudba:
Roque BañosHrají:
Carmen Maura, Eduardo Antuña, Sancho Gracia, Mariví Bilbao, Eduardo Gómez, Luis Tosar, Antonio de la Torre, Ramón Barea, Rodolfo Sancho, Aitor Mazo (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film o sousedském teroru, kombinující klaustrofobní napětí s domácím násilím, obsahující značnou dávku lidské tragédie a spoustu černého humoru... Atraktivní čtyřicáetnice Julia prodává byty v jedné realitní kanceláři. Touží po lepším osudu a jednoho dne jsou její prosby vyslyšeny. Poté, co nalezne v bytě po zemřelém nájemníkovi pod dlaždicemi v kuchyni v kufru schovaných 300 miliónů peset, je odhodlána se nálezu nevzdat. Je kvůli tomu schopna čehokoli. Právě tak jako ostatní postavy příběhu. A tak Julii nezbývá nic jiného než čelit hněvu velmi svérázného společenství. Čtrnáct sousedů, v jejichž čele stojí úředník bez skrupulí, čekalo dvacet let, až zemře nájemník z mansardy, šťastný výherce v loterii, když se jejich nadějí zmocnila vetřelkyně... Tak v domě postupně vyvře drama, jehož černý humor uvolňuje místo napětí, pak hrůze a nakonec akci bez zábran, abychom zjistili, že „všichni jsme sousedé, ničemní a ubozí, ale jenom někteří si to přiznáme“. Proslulý baskický režisér Álex de la Iglesia šokuje od počátku své kariéry a pohrává si s těmi nejpokleslejšími žánry. My jsme do naší přehlídky zařadili „odlehčenější“ film. Slabší povahy může občas příjemně mrazit a kromě jednoho přepůleného těla a pár krvavých cákanců se není čeho bát. Zajímavé je sledovat, jak nadaný režisér inteligentně a parodizujícím způsobem využívá znalostí béčkových a céčkových filmů. Prostě lehčí filmeček na sobotní odpoledne... (Festival otrlého diváka)
(více)Recenze (30)
Drsná, čierna komédia, ktorá sa síce pomalšie rozbiehala, no približne od polovice to už dostalo slušné grády. No a koniec... ten bol úplne najlepší, hlavne čo sa týka tej dlhej napínavej naháňačky na streche. Škoda tej prvej polovice, chcelo to tam ešte pár gagov, hlášok, alebo aspoň pár zaujímavejších situácií, aby to nebola taká nuda. Na slabší nadpriemer to však stačí. 70/100 ()
Álex de la Iglesia asi natočil i lepší věci - osobně se mi víc líbí třeba jeho pozdější snímky Balada o smutné trumpetě nebo El bar - ale i Společenství má něco do sebe a stojí za vidění. Námět je podle mě zdařilý, obsazení se taky povedlo (potěšil mě tam Luis Tosar v malé roli policisty), a místy je to celkem sranda. I když scénář se asi mohl odvázat víc - do srovnání se pořád derou Iglesiovy zmíněné pozdější filmy, vedle kterých je Společenství spíš takový slabší čajíček. Btw. tvrdit o Carmen Maura, že je atraktivní čtyřicátnice, je dost mimo, vzhledem k tomu, že jí v době natáčení bylo už 55. ()
Byl jednou jeden dům v Madridu, plný tak odpudivých nájemníků, že by z toho jeden, zrovna ten nejmajetnější, umřel ... a tak do tří čtvrtin stopáže i divák - pro změnu nudou, až finální část rozčeřila hnilobu stojatých vod honby za téměř družstevním dědictvím jednou provždy uzavřené společnosti, která rozhodně nemá zájem přijímat nové členy, zvláště bez dvacetileté čekací lhůty ... Pokud byli do posledního statisty nesympatičtí herci vybráni záměrně, pro reálnější vykreslení charakterů, vyplatilo se, jen jaksi nezbyl nikdo, komu by se dal přát zisk hlavní výhry v závodech o nejúlisnější lest (velmi zábavná část večírku u kubánského nájemníka) a bezskrupulóznější odstranění podílníka. Mně se však, až na několik světlých chvilek, do nálady ani do vkusu Álex de la Iglesia netrefil. ()
„Sousedka sousedu vlkem, navzájem kroutí si krkem.“ V tomhle činžáku je radost bydlet. Všichni nájemníci jsou lidé se srdcem (i jinými orgány) na dlani a majitel domu je pořádkumilovný. Nějaký Iglesia, povoláním režisér. Života i lidí znalý cynik, zbožný, romantik a příležitostný abstinent. Muž mnoha profesí. Umí i chodit s mopem po stropě, což se hodí, když k vám seshora prokapává dědek, kterého sousedská hlídka už dlouho neviděla vycházet. Pan Iglesia je i hudebně nadaný, byť nervák, občas používá trumpetu místo baseballové pálky. Panečku, to by byl předseda našeho SVJ! A já bych dělal pokladníka. Kufr mám. OKÉNKO BYTU: [][] Jak se do sousedského lesa volá, tak se ze světlíku ozývá. [][] Co to pořád cupitá po římsách a šramotí v podkroví? Snad ne pardál Álex? [][] Kdepak, jen hladové kočky. A co to žere, taková kočka domácí? Přece domácího... [][] Výtah zase nejede! Ale až se rozjede, chlapa na dvě půlky rozjede. [][] Natáčeno v Plzni, přímo v našem činžáku a většina mých sousedů v La Comunidad i hraje! Nasazuji si helmu Dark Vadera, zapínám meč a vytahuji svůj tiket Sportky. Kolik jsem vyhrál? Neřeknu... ()
Španělský snímek „Společenství“ vás prostě dovede překvapit. Ten žánr se mění skoro scénu od scény, ale přitom je dění konzistentní, dává to smysl a jako celek to drží skvěle po kupě. A to je dobré, moc dobré. Společenská kritika je tu silnější než horor, horor je jen jeden z nástrojů, které jsou tu použity, ale pokud už na něj dojde, je použit velmi dobře. Povedený film. ()
Reklama