Dealer

Syrově natočená exkurze do dánského podsvětí. Jelikož se nejedná o vysokorozpočtový snímek nemůže divák očekávat nic velkolepého, ale díky amatérskému pojetí má film slušně drsnou atmosféru a nebojí se prostředí drog ukázat bez příkras. Už tady Nicolas Winding Refn dokázal, že má moře talentu. Což později dokázal hlavně filmem Drive. (16.12.2011)

Už (a především) tenkrát napoprvé se do toho Nicolas zaRefnul fest. Pokud bych si měl po básnicku popustit uzdičku, tak v ,,obsahu" znázorněný děj zkrášlují momenty zločinecké nevinnosti prokládané absurdní krutostí, rozklad osobnosti krys, zahnaných do kouta a trhajících tělíčka souputnic, idealizovaný pohled na společnost, poskytnutý skrz faktickou neschopnost smysluplně konat v případě dánské policie... Kouzelné srovnání rozsahu hereckého umění Bodnii přináší pohled na Franka pár dní poté, co si jeden z nostalgie zopakoval Most a jeho Rohdeho. Potěší i pohled na rozjíždějícího se Madse v jeho prvním dlouháčku a v době, kdy si ještě mohl dovolit hrát vyfetlé skynhýdky. Suma sumárum - povinná výbava každého cinemafílka. (23.02.2017)

║Rozpočet DKK 6 miliónov║Tržby USA $4,440║Tržby Celosvetovo $4,440▐ Tieto filmy o drogách a špinavom podsvetí mi nikdy moc nesedeli a hlavne podané v takomto surovom štýle, aj keď to má správnu dravosť nie je to pre mňa žiadna slasť, ale režisér Nicolas Winding Refn sa v tom ponurom štýle prezentácie príbehu asi pekne vyžíva podľa jeho filmografie. /40%/ (13.11.2012)

Intenzivní sedmidenní spirála na dno koncipovaná jako výprava do žánrového světa, během které nic nejde podle plánu - v rovině žánru i děje – strhne svou bezprostředností, kterou vytváří dokumentárně stylizovaná kamera sledující postavy zpravidla v těsné blízkosti. Vizuální nekašírovanost umožňuje, aby hrstka sekvencí, které by v klasicky pojaté žánrovce byly předními atrakcemi (zbití zrádného kumpána, zabití feťáka apod.), splývala s ostatním děním do jednolitého záznamu anabáze dánského dealera. (03.04.2011)

První díl volné trilogie poněkud paradoxně komentuji jako poslední. V době premiéry jsem ho viděl a nechal jsem si ho nyní nakonec, abych si utvrdil nebo vyvrátil někdejší dojmy. Spolu s ním vlastně účtuji s celou sérií a tři hvězdičky dávám za celkový obraz kodaňské galerky. Dealerovi nechybí energie a odvaha ani snaha o autenticitu. Příběh je prostinký. Po jedné spackané dodávce jsou prachy i drogy fuč, zbyl jen nepříjemný dluh u odběratele, který má dost rukou na špinavou vymahačskou práci. To, co dealera shazuje, jsou typicky tarantinovské neduhy, především nedbalá dramaturgie. Režisérovi jde mnohem víc o styl a atmosféru než o vyprávění. Dvojice gaunerů příliš dlouho projíždí ulicemi a vypouští namachrované kecy - vím, že to k jejich charakteristice patří, ale v téhle míře už to silně zavání samoúčelem. Chování postav v některých případech nedává smysl. Co mělo proboha znamenat Frankovo okradení svou dívkou - v ten moment ho sice režisér dostal tam, kam potřeboval, ale jde to proti charakteristice postavy i logice situace. Nechávám sice tři hvězdičky, ale nadšený nejsem. Refn chce spíš bavit a používá k tomu videoklipové prvky tak typické pro tvorbu mladých režisérů 90. let. Jako vážně míněné drama je to příliš mělké a pokud chci být baven, Guy Ritchie si nehraje na žádnou hlubokomyslnou sondu, ale baví účinněji. Tu třetí hvězdičku přihazuji za dvojku velkých jmen severské kinematografie - Kima Bodniu a Madse Mikkelsena. Shodou okolností toho prvního momentálně sleduji o řádku let staršího ve 2. sérii seriálu Most a je to zajímavé srovnání. Celkový dojem: 55 %. (10.10.2015)