Dealer

Hledání rytmu a rukopisu v dlouhých kontaktních detailech a (zřejmě) zčásti improvizovaných dialozích dvojice delikventů. Ve druhé části, kdy film opustí model buddy movie a začne sledovat výhradně zoufalý boj Franka o přežití se v neonovém světle nočních klubů a barů rodí Refnova záliba v estetizaci brutality a morálně pochybných postav. Zatímco zpočátku se klasická rudá a fialová světla nepoužívají zásadně příznakově, skvostná závěrečná sekvence rodí režiséra, který svoje hrdiny používá jako projekční plátna svých brutálních vizí. Film na pomezí amatérské kinematografie, zbytkových vlivů Dogma 95 a probouzejícího se vizuálního mostra. (26.10.2010)

Nikdy ma nijak výnimočne nebavili snímky o drogách, nikdy som nebol na snímky, ktoré si berú na paškál túto sféru. Popravde, z úplnej nudy (nakoľko momentálne nie je čo sledovať), a faktu, že hlavnou postavou je Kim Bodnia, pričom samotný snímok pochádza z dánska, vyznačujúc sa akousi typicky severskou atmosférou, som urobil výnimku. Neľutujem. Snímok až na malé detaily pôsobí naozaj vierohodne a realisticky, no vzhľadom nato, že sa nejedná o moju šálku kávy, nijak mimoriadne som sa "nebavil". V podstate by sa dalo povedať, že som z pohľadu diváka akurát splnil svoju povinnosť a vzhliadol snímok, ktorý je vo všeobecnosti považovaný za jeden z najlepších s danou tématikou. Chuť na sledovanie dvojky, trojky už zrejme ale nenájdem. (08.09.2016)

První díl volné trilogie poněkud paradoxně komentuji jako poslední. V době premiéry jsem ho viděl a nechal jsem si ho nyní nakonec, abych si utvrdil nebo vyvrátil někdejší dojmy. Spolu s ním vlastně účtuji s celou sérií a tři hvězdičky dávám za celkový obraz kodaňské galerky. Dealerovi nechybí energie a odvaha ani snaha o autenticitu. Příběh je prostinký. Po jedné spackané dodávce jsou prachy i drogy fuč, zbyl jen nepříjemný dluh u odběratele, který má dost rukou na špinavou vymahačskou práci. To, co dealera shazuje, jsou typicky tarantinovské neduhy, především nedbalá dramaturgie. Režisérovi jde mnohem víc o styl a atmosféru než o vyprávění. Dvojice gaunerů příliš dlouho projíždí ulicemi a vypouští namachrované kecy - vím, že to k jejich charakteristice patří, ale v téhle míře už to silně zavání samoúčelem. Chování postav v některých případech nedává smysl. Co mělo proboha znamenat Frankovo okradení svou dívkou - v ten moment ho sice režisér dostal tam, kam potřeboval, ale jde to proti charakteristice postavy i logice situace. Nechávám sice tři hvězdičky, ale nadšený nejsem. Refn chce spíš bavit a používá k tomu videoklipové prvky tak typické pro tvorbu mladých režisérů 90. let. Jako vážně míněné drama je to příliš mělké a pokud chci být baven, Guy Ritchie si nehraje na žádnou hlubokomyslnou sondu, ale baví účinněji. Tu třetí hvězdičku přihazuji za dvojku velkých jmen severské kinematografie - Kima Bodniu a Madse Mikkelsena. Shodou okolností toho prvního momentálně sleduji o řádku let staršího ve 2. sérii seriálu Most a je to zajímavé srovnání. Celkový dojem: 55 %. (10.10.2015)

Prolog k dánské kmotrovské sérii o pouličním drogovém dealerovi s IQ teplákovky Adidas, kde ale ve vedlejší roli ještě retardovanějšího parťáka exceluje nám dnes dobře známý Mads Mikkelson. Vzhledem k Refnovu pozdějšímu samoúčelnýmu neonovýmu fetiši, překvapivě vypravěčsky vyspělý debut, kde důraz není kladen na formální stránku (jak by taky mohl, když je to low budge, že jo), nýbrž na děj. Špinavě zrnitý filtr kamery, který až dokumentaristicky zachycuje počínání postav, je pravým opakem sebeonanie současnýho Refna. (28.11.2018)

První půlhodinu jsem bojoval s nudou a svou trpělivostí, nicméně trhané záběry s celkovým dojmem studentského filmu nakonec zabředl do zajímavé zápletky, která samozřejmě v průběhu filmu graduje. Nejvíc mě zaujal vztah dealera s jeho přítelkyní (?), která se mu hnusí tak, že se jí nemůže dotknout, ale zároveň bez ní také nemůže být. (20.09.2015)