Les Charlots contre Dracula
Les Charlots kontra Drakula
Obsahy(1)
Hrabě Drákula potřebuje najít ženu, která je k nerozeznání podobná jeho matce, aby mu mohla podat prokletou lavičku, pomocí které se stene upírem. A čirou náhodou se jedna taková dívka nachází v Paříži v povedeném obchodě se starožitnostmi a je zasnoubena s Philem, jedním z legendárních Bažantů. Poté, co ji najatý Drákulův poskok unese, musí kamarádi nasednout na vlak do Transylvánie a prožít pár svých obvyklých katastrof. (Morien)
(více)Recenze (35)
Nebýt hraběte a jeho sluhy Igora, dal bych o hvězdičku méně (mimochodem ani jeden z nich není výše uveden pod „Hrají: ….“). Zde jsou Charloti už jen 3 a je na nich vidět, že jim je o 10 let víc (od prvního filmu). Jean-Guy Fechner už s nimi nedělal ani jejich předchozí film (Les Charlots en delire, 1979), protože se Charloti pohádali s jeho bratrem, který jim do té doby dělal manažera. Fechner stál za svým bratrem a tak se s nimi rozešel. Ku podivu mi to však přišlo lepší, než jejich první film. ()
Co naplat. Neklape to a neklape. Podobně jako i u ostatních pozdějších filmů z Bažanty se až moc ukazuje jak se jejich humor založený na improvizaci a situační komice vyčerpal. Přitom podobně jako v případě Polibků z Hongkongu je tu k dispozici celkem solidní námět ze kterého ovšem trojice vytáhne jenom pár obstojných vtipů ve vlaku a ještě ten s tím oběšencem se povedl jinak křeč. Kluci se při natáčení evidentně dobře bavili. Divák je na tom hůř. Ocením ještě tu ulítlou a úchylnou hudbu. Jinak slabota.35% ()
Tak u tohohle jsem vážně usínal...tenhle snímek působí papundeklově a nezáživně, není třeba dodávat, že záměr tvůrců to asi nebyl...příjemně civilní sympatičtí chlapíci se někam ztratili a tahle jejich pozdně-parodická křeč nestojí za nic...problém bude v tom, že tohle se už nemůže stát...kdežto u jejich dřívějších příběhů jste takový pocit neměli... ()
Jak jsem měl sérii s Bažanty rád, a kromě tohoto snímku mám všechny ve své filmotéce, tak tímto snímkem jsme byl totálně zklamán. Něco tak stupidního jsem již dávno neviděl. Jak nerad dávám v rámci hodnocení odpad, tak pro tento snímek je i odpad příliš dobré hodnocení. Rádoby vtipné scény jsou tak primitivní, že (myslím že oprávněně) pochybuju o duševním zdraví autorů. ()
A tak nám tentokrát chlapci ze skupiny Les Charlots zavítali do světa hororu a vybrali si k tomu klasickou upírskou legendu, Drákulu. Hned na začátku nám sice svými skopičinami připomenout co jsou zač, ale jakmile se rozjede příběh, spíše ten humor začíná uvadat. Po dějové stránce je sice snaha odvyprávět vcelku zajímavý příběh, ale je to stejně k ničemu, když se hodně často odsouvá spíše do pozadí, aby se mohlo jen skotačit a vést humorné dialogy. Na komedii sice nic proti ničemu, ale přeci jen si měli tvůrci pořádně rozmyslet, jestli chtějí komedii bláznivou a nebo jen obyčejnou situační. I tentokrát se ukazuje, že obojí prostě dohromady nejde. Častá výřečnost je spíše na obtíž, obzvlášť, když produkovaný humor vůbec nefunguje. A co se týče skopičin, opět jen pouhá stereotypnost. V prvních filmech Les Charlots to sice fungovalo výborně, ale táhnout to z jednoho filmu, kdy se mění jen prostředí a námět, je to jen stále více přehranější. Film tedy potěší snad jen z fanouškovského hlediska k Les Charlots. Jinak bohužel. ()
Zajímavosti (3)
- V sekvenci jízdy vlakem proběhlo několik záběrů na slavný železniční most Viaduc de Garabit, jehož jméno zde ostatně i zazní ("Skočili jsme z nejvyššího mostu v Evropě navrženého Eiffelem".) Tento most využívali filmaři vícekrát, například ve slavném filmu Přejezd Kassandra (1976). (argenson)
- Pro natáčení exteriérů Draculova hradu bylo původně vybráno Rakousko, nakonec ale produkce zvolila levnější prostředí na domácí půdě a natáčelo se na hradě Château de Dourdan nedaleko od Paříže. (argenson)
- Ve francouzských kinech vidělo film jen něco málo přes půl miliónu diváků, což byl ve srovnání s jinými tehdejšími filmy i dávnými triumfy Les Charlots komerční neúspěch. (argenson)
Reklama