Můj svět

Udělat komiks podle svého reálného života, je rozhodně dost originální nápad, který oceňuji o to víc, že se to skutečně stalo, takže ve filmu kromě postavy Harveyho Pekara můžeme vidět i jeho skutečný předobraz z poměrně častých návštěv talk show Davida Lettermana. Harvey vypadal jako docela nevšední, trochu kontroverzní osobnost a nevím do jaké míry se jeho skutečnou podstatu povedlo vystihnout Paulovi Giamattimu, ale právě jeho pojetí zahořklého úředníčka, hledajícího něco, co by mu pomohlo zaplnit ubíjející prázdnotu jeho života pro mně bylo největším kladem snímku. Ale jen dobrý námět a herecké výkony někdy nestačí, pokud pokulhává zpracování, může to být z větší části také pořádná nuda, jako bohužel i v tomto případě. (08.12.2013)

V jedný věci je Můj svět poměrně netradiční film, Harvey Pekara tam totiž hraje jednak Paul Giamatti, ale v některých scénách i sám Harvey Pekar, což takhle slovně může působit chaosově, ale ve filmu to docela zapadá. Spíš než souvislý příběh, se jedná o pozorovařku značně neorotodoxní bytosti jménem Harvey Pekar, kterej má věčně zamračenej kukuč a tváří se jak kuře před zájezdem na pekáč. Paul dal postavě Harveyho zvláštní kombinaci smutku a humoru a přesně tak vyznívá i celý film. (01.02.2015)

Paul Giamatti je prostě tak dobrý herec, že budete sledovat každou postavu, kterou hraje, protože ji zahraje dobře. Tady je ještě skvělé, že součástí filmu je i sám Harvey Pekar, čímž se jen posiluje zajímavý kult osobnosti, který se kolem něj díky komiksu vytvořil. I takhle může vypadat životopisný film a je to dobré. (16.01.2018)

Harvey Pekar vede obyčejný a přesto zajímavý život. Svůj looservský osud se totiž rozhodl vložit do komiksového scénáře. Byl to nápad trochu exhibicionistický, ale zároveň dostatečně originální, aby se mu podařilo získat pro něj vydavatele. Všechny životní peripetie tohoto věčného smolaře a misantropa se od té doby odbývaly za dodatečné účasti čtenářů jeho komiksu. Pod jejich dohledem se Harvey seznamoval s Joyce Brabner, svou druhou ženou (Jejich první setkání skončilo scénou zvracení na záchodě a následným prohlášením Joyce: „Vynecháme námluvy a rovnou se vezmeme.). Pod jejich dohledem překonával manželské krize i urovnával vztah se svým přítelem nerdem Daniellem Batonem a nakonec i prodělával léčbu rakoviny. Film American Splendor není nic jiného než adaptací Harveyho komiksu. V záplavě všech komiksových adaptací ze života superhrdinů, jde však zřetelně o něco jiného. Nejen proto, že nám film nabízí pohled na odvrácenou stranu amerického života, ale také proto, že režiséři Shari Springer Berman a Robert Pulcini se svého tématu chopili netradičně a postmoderně. A tak mimo herců představujících Harveyho, Joyce a Daniella vidíme ve filmu i jejich skutečné životní předvzory, kterak děj různě komentují. Příběh se zaplétá sám do sebe, když hrdinové prožité scény znovu sledují napřed v komiksu a pak na divadelním jevišti. Film se nám otevřeně představuje jen jako čtvrtá verze původní události a svoji fiktivnost tak nezastírá, ale naopak hrdě odhaluje. Jeho originalita je tak výrazná, že to nemohou zkazit ani viditelně malé náklady a tak trochu televizní formát. Bohužel jediné ocenění, jež se tomuto filmu, pokud vím, dostalo, je cena Sundance festivalu z roku 2003. Lze pochybovat, že se kdy bude zdát některému českému producentovi dostatečně divácký, aby ho přivedl do Čech. Je to škoda, ale ještě větší škoda možná je, že český čtenář nemá příležitost seznámit s původním komiksem. (26.03.2005)

Tematicky byl pro mě Můj svět menší novinkou, protože o komiksy se příliš nezajímám a tudíž o alternativní komiksové tvorbě reflektující reálný život obyčejných lidí jsem neměl tušení. Líbilo se mi zde více nápadů, které se úspěšně snaží mainstreamový film ozvláštnit: jak komiksově laděná stylizace některých sekvencí či prostřihů, tak pravidelná doplnění hraného filmu (s hereckým ztvárněním ústřední postavy) o dokumentární dokrutky, včetně jednoho archivního TV záznamu, se skutečným Harveym Pekarem. Zpracování tématu nespokojeného života v pracovní rutině, v kontrastu k postupnému odhodlání se směrem k nápadu a nalezení se ve volném čase v novém aktivním koníčku, na mě zejména v první půlhodině dokonale působilo, i co do melancholické atmosféry podbarvené znějícím saxafonem. Upoutat mě často svým přirozeným, lehce komickým výkonem dokázal i Paul Giamatti v hlavní roli, nejvíc během scén s poloviční ztrátou hlasu a v monologickém příběhu k závěru. I když nešlo zas o herecký výkon, jaký by mě naprosto posadil a uzemnil po celou dobu. A s filmem jsem to měl přibližně stejně, neb navzdory všem kladům, silným momentům, občas i zdařilé vtipné scéně (povídání o „Pomstě šprtů“ v autě) i snahy o kouska originality pro mě Můj svět místy upadal až do roviny standardního amerického průměru, navíc hlavní herečka (Hope Davis) mě jaksi ničím nezaujala. Zhlédnutí nelituji, ale potřebu vracet se k tomuto snímku asi mít nebudu. [65%] (27.07.2023)