Jackie Brown

Mnohými podceňován, pro mne však jeden z nejlepších filmů režiséra Tarantina. Rád bych něco dodal k ději a k výkonům herců a vůbec ke scénáři, ale učelnější bude nic neprozrazovat a jen DŮRAZNĚ doporučit všem, ve vodě, na zemi i ve vzduchu, ať opustí své stroje a soudružky a jdou se na to podívat. To stojí za to. (06.01.2012)

Čakať od toho niečo na spôsob PULP FICTION alebo KILL BILL je nezmysel. Proste sa jeden výnimočný režisér po obrovskom úspechu rozhodol, že si sfilmuje knihu svojho obľúbeného spisovateľa. Opäť tu máme comeback prachom zapadnutej hviezdy, opäť tú máme skvelé herecké výkony (QT holt vyžmýka z každého maximum a zdá sa, že všetci sa pri tom ešte sakramentsky bavia) a nejakú tú hlášku. A tiež pár veľmi silných scén - smrte niektorých postáv (pôsobivé sú hlavne preto, že všetky postavy sú natoľko sympatické, že jednoducho nejde si ich neobľúbiť). V čom ale vidím problém je, že u Tarantina som si (a zrejme nielen ja) zvykol na maximálne pohodlie. PULP FICTION je chronologické puzzle, ktoré do seba zapadne bez toho, aby ste museli vyvinúť nejakú "extra" snahu. A navyše sa na konci (aspoň pri prvom zhliadnutí) cítite ako v nebi. To iste platí aj o KILL BILL... kým tu sa treba sústrediť, inak vám záver preletí jedným "uchom" dnu a druhým von. Ak ale máte radi retro-kriminálky alebo ste proste die-hard fan Tarantina (a rozchodíte, že Quentin je tentokrát možno oveľa vážnejší, ako sa patrí), sklamanie zrejme nehrozí. (24.02.2005)

Neokázalé melancholické drama s lehce blaxploitation nádechem, soustředěné na postavy, jejich vztahy a nenaplněné sny. Oproti jiným Tarantinovým filmům se Jackie Brown nesnaží být za každou cenu cool (jakkoli Pam Grier je neskutečně cool, ať dělá cokoliv), ale přesto jde díky výborně rytmizovaným dialogům a střídání tří doplňujících se perspektiv (čehož je nejnázorněji využito během scény předání peněz, ukázané hned třikrát) o poměrně svižný a vtahující film bez zbytečných prodlev. Dodneška zřejmě vypravěčsky nejukázněnější Tarantinův film. 90% Zajímavé komentáře: oli.G, Knuckless, Triple H, crackonosh (18.02.2006)

Po pětadvaceti letech a dalších šesti/sedmi titulech pořád "Jackie Brown" zůstává nejukázněnějším Tarantinovým filmem, a o to víc také díky tomu mile překvapí. Až to svádí k myšlence, jakou alternativní cestou se mohla jeho filmografie ubírat, kdyby to svého času byl větší hit. Třeba by Tarantino více vycházel z jiných autorů a méně by exhiboval. To ale samozřejmě není možné, nejen proto, že minulost nelze změnit, ale především protože doba, ale i samotná podstata Tarantinovy osobnosti více nahrávaly právě tomu vývoji, který známe. Rozmach DVD distribuce, boom internetu a jeho aktivizace filmových fandů ohromně nahrávaly okázalé eklektičnosti Tarantinovy nadcházející tvorby. Krom toho on sám se coby egocentrické hovado a nadutý filmový nerd nemohl oprostit od potřeb pře-nerdovat všechny ostatní a vehementně tesat vlastní pomník nedotknutelného a všemi milovaného pop-auteura. S ohledem na to se ostatně nabízí si všímat, jak i ve svém nejstřídmějším díle se prostě musí tlačit do popředí a otiskovat své ego do vyprávění příběhu, který se k tomu vlastně vůbec nenabízí. Počínaje hlasem na záznamníku a velikášským závěrečným titulkem s vlastním jménem, přes generování trivií, které vlastně jen zpřítomňují autorovu domnělou sofistikovanost, až po problematické Tarantinovo juvenilně nerdovské machrování, že díky tomu, kolik nakoukal blaxploitation bijáků, dokáže napsat víc gangsta talk než používají reální gangstas. Ale při tom všem také nelze Tarantinovi upřít jeho jednoznačný filmařský talent, mistrovské uvažování o výrazových prostředcích média i jejich užívání a bravuru v konstruován fiktivních vyprávění, které se sice pouze opírají o další fikce a žánry, nikoli o realitu, ale zatraceně skvěle v tomto směru fungují. O to víc pak na "Jackie Brown" překvapí, že v zlomku svého jádra pojednává o stáří. Byť opět nikoli v jeho společensko-osobních rovinách, ale především z hlediska stárnutí filmových ikon a žánrových figur. Ale také si přiznejme, že právě coby projekt třicátníka, do kterého si obsazuje své milované padesátníky, může vlastně upomenout až na Tomáše Magnuska, se kterým Tarantino asi bude mít vícero společných rysů než bychom si chtěli připustit, byť rozhodně nikoli v oblasti filmařských schopností. (15.11.2022)

Plnokrevný Tarantino a jeho černý humor. První dojem po skončení filmu byl rozpačitý, ale po rozložení v myšlenkách pár hodin po závěrečných titulkách, jsem se pousmál a řekl: motherfucka ! "výborný scénář, výborný podraz, výborná role Samuela L. Jacksona". Velmi osobní Quentinův film, který najde svého diváka, a i když ho nezasáhne jako PULP FICTION, nikdy se na JACKIE BROWN nezapomene. (08.09.2011)