Samsara

+3* nikdo nemůže čekat, že film z buddhistického Tibetu bude mít svižný děj, tak i já si ho vybral spíš ze zvědavosti. Rozhodně dobře představuje místní komunitu a mentalitu. Byl kladen větší důraz na autenticitu, ale o to víc chybí v příběhu. Kdo hledá tu správnou duchovní cestu, nebo by chtěl jen meditovat, tak to stejně pochopí až na místě - stačí si zajít do kteréhokoliv buddhistického chrámu. Ale zpět k filmu - ten oživují krásné záběry na pustou rozlehlou krajinu a občas kazí trikové záběry jako je na úvodu. Za mě lepší tři hvězdy a znovu bych si ho už nepustil [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (16.04.2016)

Tento film můžeme hodnotit z více hledisek. Můžeme se nechávat unést dlouhými scénami, kochat se krajinou a rozmanitou kulturou lidí Tibetu. Na akční vypjetí scén, nebo složitý děj, můžeme rovnou zapomenout. Film je svým dějem předvídatelný od počátku až do konce. OBSAHOVĚ V SOBĚ FILM VŠAK NESE URČITÉ POSELSTVÍ. Na začátku filmu jsem si opravdu myslela, že se budu jen kochat, vypnu mozek a budu příjemně relaxovat, vydrželo mi to až do závěru filmu. Na film jsem se dívala s blízkým člověkem a právě obsah filmu v nás rozpoutal značně vyhrocenou genderovou rozepři. Nějak nás právě tento film rozdělil na dva tábory, stejně jako ve filmu bývalého mnicha a jeho manželku. Z mužského pohledu převládal názor, že je lepší opustit všechno, co si bývalý mnich vybudoval prakticky z ničeho, hmotné zaopatření, ba dokonce i rodinné zázemí svou ženu a syna, přetrhat všechna tato pouta a vrátit se opět k meditaci, která má hlubší význam, než povrchní lidský život. Když se nad tím tak zamýšlím, vlastně to samé udělal i sám Buddha, opustil ženu, aby se věnoval hlubšímu smyslu. Z ženského pohledu jsem soucítila s jeho zhrzenou manželkou. Na začátku čelila výsměchu celé vesnice, když jí s mnichem nachytali, tolerovala mu nevěru, nežádala vysvětlení, starala se o něj a jejich syna a nakonec měla opět čelit výsměchu celé vesnice, protože ji opustil, bez jediného slova. Z ženského pohledu v tom, ale není vidět ten hlubší smysl spasit celý svět. Odráží se v tom zodpovědnost, kterou žena má nejen za sebe, ale především za svoji rodinu. Oproti mužské ješitnosti a nezodpovědnosti, bylo tam krásně zachyceno, že sice mnich jde za hlubším smyslem (podle něho hlubším), ale sám je povrchní a nezodpovědný floutek, který nechá svou manželku napospas okolnostem, děj se, co děj. Takže nadále otázkou zůstává, co je povrchní. Jestli je povrchní obyčejný lidský život (mnichova teze), nebo jestli naopak vidíme, jako povrchnost, snažit se spasit celý svět na úkor svých bližních. ( Pemina a moje teze). (04.03.2012)

Tento film se těžko hodnotí nezaujatě. Myslím, že každý si z něho odnese úplně jiné dojmy a na každého zapůsobí zcela jinak. Mně osobně je jeho téma velmi blízké a vůbec mi nepřipadá, že by v něm byla nějaká hluchá místa. Navíc je zasazen do opravdu nádherné krajiny, stačí se jen kochat. Jednoznačně plný počet hvězdiček.. (28.06.2008)

Rozhodně zajímavý film o životních cestách, jejich správném výběru a vlivu na okolní svět. Pochválit musím krásné záběry na ještě krásnější východo-asijskou krajinu, kterých bylo opravdu plno, krásný pohled na osudovost života a bezvýchodnost cest pochybujících a jemný nádech spirituality. Přes snahu naladit se na uvolněnou meditační atmosféru filmu jsem se místy nedokázal ubránit únavě a nepozornosti. Snímek je někdy nezdravě rozvleklý. Snaha o maximální výmluvnost nebyla nejlepším řešením. Skutečnou výpovědní hodnotu nese pouze několik brilantních chvil, které ale vnímavý divák Samsary nemůže nepostřehnout. (20.01.2006)

Príbeh odohrávajúci sa v severnej Indii sa môže stať fakt iba mníchovi. Rozhodnúť sa medzi - životom duchovna, plný meditácií, odriekania a askétizmu a na druhej strane život svetský, plný vášní, emócií, útrap - je určite ťažké. Vtiahnutie diváka do deja je však plytké. Nestačí na konci premlieť niečo o osude, ktorý ako kvapka putuje do mora duší. Namiesto toho tu máme dlhé zábery na bežné činnosti dňa a tiež miestne zvyky, ktoré však v takom množstve nepatria do hraného filmu, ale do dokumentu, cestopisného dokumentu. Pritom spracovanie nie je zlé, teda až na tie dlhé nič nevypovedajúce pasáže, ktoré dokopy vytvárajú pridlhú stopáž. (16.07.2015)