Hodinář od sv. Pavla

Spíše psychologická drobnokresba než klasické krimi, jak tomu už u Simenona bývá. Celým docela napínavým dějem se proplétají dva rovnocenné motivy - jednak rozkrývání zvláštního vztahu mezi otcem a synem a jednak přibližování se dvou osobností otce a vyšetřujícího komisaře. Obě hlavní role jsou naprosto skvěle herecky zvládnuté dvěma giganty francouzského filmu. (14.02.2014)

Těžko se mě tenhle film hodnotí, protože jsem ze žádné postavy necítil nic, co by naznačovalo jejich emoce, což vadilo zejména u Michela. Jak si k němu mám vybudovat vztah, když on si drží diváka na distanc. Philippe je samozřejmě výbornej herec, ale tady buď záměrně a nebo mu to předepisoval scénář pojal svou postavu takovým způsobem, že jsem si k ní za celou délku filmu nenašel cestu i když jsem hodně snažil. Příběhu dominuje linie vztahu otce se synem, po té co syn spáchá vraždu, ale velmi šikovně se dotýká i sociálních problémů tehdejší Francie. Za nejzdařilejší složku filmu považuju jednoznačně dialogy. (14.07.2014)

"Vidíš, už nám to povídání docela jde !! Slyšíme jen to, co nás zajímá.." Tak tohle je pro mě osobně neskutečné zklamání, od Taverniera jsem rozhodně čekal mnohem víc, přičemž asi hlavní zádrhel spočívá ve skutečnosti, jak se dvě obrovské herecké veličiny, Philippe Noiret s Jeanem Rochefortem, vzájemně přetlačují o to, kdo bude středobodem celé této podívané, přičemž je tu ještě nadbytečná role Michelova přítele Antoina v podání Jacquese Denise, ani jejich postavy nejsou příliš schopny vzájemně spolupracovat, oba hrdinové mi připadali až příliš tajemní, neproniknutelní a jejich motivace mi nejsou příliš jasné, díky čemuž vlastně divák, ač raději budu mluvit jen za sebe soudě dle vysokého hodnocení, jen zpovzdálí sleduje velmi chladné a odtažité, stejně jako je odtažitý i Michel Descombes, intimní drama, do něhož nesnadno proniká, v němž se tak jediným podstatným jeví zjistit, proč vlastně Bernard Descombes zabil !! Nicméně atmosféra překrásného Lyonu, herecké výkony i melancholický soundtrack Philippa Sardeho činí Hodináře od sv. Pavla velmi zajímavou a jedinečnou podívanou, po jejímž shlédnutí nemůžu nesrovnávat s obsahově velmi podobným geniálním snímkem Zatracený otec od mistra pera Josého Giovanniho, který však tento až propastně převyšuje !! (15.10.2013)

Ve filmu se sešli dva velcí francouzští herci Noiret a Rochefort, kteří bezesporu patří k lákadlům pro každého zapáleného filmového fanouška. Navíc východisko filmu - vyrovnávání se s výjimečně kritickou rodinnou situací - slibovalo silné drama. Velký filmový zážitek se v mém případě bohužel nedostavil. Snímek si totiž své diváky drží dál od těla a nesnaží se je nijak citově angažovat. O motivech zločinu můžete jen spekulovat a pokud se z úst pachatele dovíte, že vraždou oběti chtěl své dívce nadělit dárek, je prakticky nemožné se s ním ztotožnit nebo mít pochopení pro jeho postoj. Ono je vůbec těžké najít pochopení pro kteroukoli postavu filmu, protože jejich psychologie, interakce a motivace jsou nedostatečně vykreslené a zdůvodněné. Nevím, co mi chtěl režisér sdělit, snad kromě banality, že potomek, který spáchal trestný čin, ještě nepřestává být vaším synem. Jenže i to se dá sdělit nepoměrně zajímavějším a citově angažovanějším způsobem. Celkový dojem: 45 %. (21.10.2013)

Výborné psychologické drama o muži, snažícím se vyrovnat s krutou skutečností, že jeho jediný syn je vrah. S ubíhajícími minutami spolu s hrdinou odhalujeme pohled do jeho nitra a s přibývajícími důkazy se zároveň snažíme pochopit onen čin. Výborné civilní výkony Philippa Noireta v titulní úloze a neméně skvělého Jeana Rocheforta coby policejního komisaře, jenž se mu snaží pomoci toto těžké období překonat. Bertrand Tavernier svým debutem zazářil, škoda že nebyl v takovéhle formě častěji. 95%. (13.01.2013)