Otevřená srdce

Neviem o čom je dánsky manifest Dogma, ale s určitosťou viem, že som práve dopozeral vynikajúci film. Kedysi sme vraveli: "To je ako vo filme", keď sme chceli vyjadriť, že je niečo neskutočné, nereálne. Ak by sa nakrúcali iba takéto filmy, nikto by také prirovnanie nevymyslel. Pravdivosť, uveriteľnosť, nevyumelkovanosť, to pokladám za najväčšie devízy tohto filmu, ktorý chvíľami sledujete, ako dokument. Herci boli bezchybní, dialógy sa nezrodili v pracovni, ale boli odpočuté. Hudba mi výnimočne vôbec nechýbala. Btw. všimol si niekto podobu Madsa Mikkelsena (v tomto filme) s Pavlom Liškom? (23.12.2011)

Filmy ve stylu Dogma nemají chybu. Dokáží totiž veškeré lidské emoce dát na plátno naprosto přirozenou formou. Nic není nahráváno ani přehráváno. Přitom je ale vše neuvěřitelně realistické. To se mi hrozně líbí. Co se mi už moc nelíbí je život samotný, který se film snaží ztvárnit v té klasicky nejkrutější podobě. jak jenom jde. Jenže je to život, s tím prostě nic nenaděláme. Občas si říkám, proč na takovéto filmy vůbec koukám, a pak si řeknu, že jsem rád že na takovéto filmy koukám. Uvědomím si totiž, jak křehký život sám o sobě je a jak tady píšu ten komentář a za dvě minuty vše může být úplně jinak... (05.11.2011)

Prvých zhruba 5 minúť som sa do filmu nevedel dostať. Vadili mi zábery, atmosféra... Ale potom sa to rozbehlo a bolo o čom premýšľať. O predstavách, pocitoch, postojoch. Herci parádny. Všetky hlavné postavy boli zaujímavé situácie uveriteľné... Tlieskam. A určite sa k tomu ešte vrátim. Susanne nesklamala. (10.01.2016)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 7/10 Hudba 6/10 Prostředí 7/10/// +Mads Mikkelsen, scénář, dialogy -ke konci slabší tah na branku, navíc se to zdá být trošku zdlouhavé/// Velice kvalitní Dánský film, jehož děj vás přinutí přemýšlet společně s postavami jak dál naložit se svým životem. Jedna jediná nešťastná událost totiž změní život několika postav a je na nich jak se s tím vypořádají a jakou další cestu zvolí. Chování postav mi přišlo přirozené a hercům jsem věřil jejich postavy. Kvalitní film./// Celkem 68%/// (01.01.2011)

V životě pořád někoho opouštíme, ale jen málokdy odpouštíme. Susane Bierová podnikla zevrubnou sondáž do lidských rozpolcených srdcí a své neveselé poznatky nám předkládá formou skličujícího dramatu. Emoce se agresivně nevalí ze všech stran a záleží jenom na vás, otevřete-li pomyslnou přehradu a necháte se strhnout. Množství děje není na dvě hodiny dostačující pouze zdánlivě, to důležité tiše probublává pod povrchem a ještě dlouho po doběhnutí (opět dogmaticky tvůrčích) titulků budete mít nad čím přemýšlet. Oproštění od veškerých formálních kudrlinek odhaluje vnější podstatu až na dřeň. Stačí si představit, jaké myšlenky člověku probíhají hlavou během rozpadu dlouholetého manželství, co musí pociťovat při loučení s milovanými dětmi a pochopit, že v daném okamžiku nejedná sobecky – je potom těžké se „jenom“ nezaujatě dívat. Jestli vám nevadí nenalíčení (a také díky tomu maximálně přirození) herci, poloamatérská kamera a minimum „pěkných“ scén hrajících na city, neváhejte. 80% (13.02.2008)