I miracoli accadono ancora
Miracles Still Happen: The Story of Juliane Koepcke
Zázraky sa dejú
Obsahy(2)
Tento příběh se skutečně odehrál den před Vánoci roku 1971. Juliane Koepcke (Susan Penhaligon) letěla se svou matkou Marií za otcem do Pucalpy. Shodou okolností musely přestoupit z letadla společnosti Forsett do letadla společnosti Lansa, které kvůli poruše na motoru havarovalo do amazonské džungle. Z 92 cestujících a 6 členů posádky přežila pouze Juliane. Té tak začala nejdobrodružnější cesta jejího života, protože dostat se zpátky do civilizace nebylo vůbec snadná...
Zajímavou shodou náhod zjistil o třicet let později při natáčení dokumentu o Juliane (Křídla naděje) dokumentarista Werner Herzog, že svůj film "Aguirre, hněv boží" točil jen několik málo kilometrů od místa nehody a na tragický let měl se štábem dokonce sám zamluvené lístky. (monolog)
(více)Recenze (74)
Prežiť pád lietadla nie je to najhlavnejšie. Dôležité je vedieť ako prežiť a zachrániť sa. To všetko sa vybavuje hlavnej hrdinke, keď sa snaží prežiť v džungli a nájsť pomoc. ()
Naprosto priserny zpracovani, naprosto tragicka "muzika". Jediny pozitiva jsou realny zaklad a pekna hlavni hrdinka. ()
Nebýt tento film podle skutečné události,tak bych řekl že je velmi slabý.Vadilo zpracování,které působilo až jako dokumentární film,kterému chybí dramatické zpracování.Škoda. ()
Velmi dobře zfilmovaný skutečný příběh s příznačným názvem!! Na tu událost si matně vzpomínám ač mě bylo tehdy 13 let a dodne si říhám , že to byl opravdu zázrak, nebo veliké štěstí!! ()
Film vhodný ked idete do lietadla ()
Jeden film který jsem viděl jako mladý kluk. Jak je zde několikrát psáno všem utvěla scéna s červy.Snad se podaří jej jěště někdy vidět pro srovnání s filmem Přežít. ()
Můj první katastroficko-horrorový zážitek, získaný po hodině a půl pobytu na tvrdé, dřevěné, kulaté židli, stojící v řadě mezi ostatními takovými židlemi ve starém peruckém biografu. S odstupem času se dojem mění v placebo, ale nostalgie z tehdy dobré podívané u mě přetrvává podobně jako např. u Otrokářů. ()
Proboha jaké kopyto psalo ten popisek? "..., protože dostat se zpátky do civilizace nebylo vůbec snadná..."??? Seriously? A určitě Juliane neletěla se svou matkou do "Pucalpy", neboť takové město v jižním Peru neexistuje. Pouze Pucallpa. Na čtyřech řádcích taková paseka! Hnus! Styďte se! Jinak film mi jako dítěti učaroval. Opravdu zajímavá podívaná pro předpubertálního spratka vyrůstajícího v normalizačním ČSSR! Nádech exotiky, a pak drama zřícení letadla a následný boj o život v pralese, kde asi nikdo z nás nezapomeneme na červy lezoucí Juliane z kůže! Dále si vzpomínám, že našla pytlík bonbónů, šátek svojí matky (z čehož pochopila že je asi mrtvá), a červený strom, podle kterého se snažila orientovat v pralese a podle kterého taky záhy poznala, že chodí furt dokola... 100% ()
Nechci být kritikem nostalgického vzpomínání, ale tento film viděný dětskýma očima je aspoň na **** hvězdy. Teď však, když jsem ho s odstupem mnoha let viděl podruhé a musím přiznat, že s poměrně "útrpným procitnutím", dávám po zásluze * hvězdu. Pane Bože, co je to za hovadinu? Příšerné herecké výkony nezachrání ani závěrečná scéna s vybíráním červů ze zad, kterou si - přiznejme si to na rovinu - jako jedinou z tohoto filmu všichni pamatujeme... ()
bezva...tak ten úvod mi docela stačil..ve svý době to bylo asi fakt kůl - teda v izolovanym Československu....ale bohužel....zrpacování a hudba skutečně mizérné...a zbytečně...... http://www.youtube.com/watch?v=JjZIDXdSVR4 ()
červíci pod kůží, a ta proradná opice, co jí nejdříve dělala společnost a pak jí počůrala a prchla....měla jsem z toho v dětství hrůzu, ale na konci slzička ukápla vždy, pro mne příjemné připomenutí a nostalgie... ()
Velmi silný a působivý tragický příběh podle skutečných událostí, který nenechá nikoho klidným. Film na svoji dobu dobře zpracovaný. Dnes už ovšem lehce trpí na své stáří a mírnou utahanost. 60% ()
videla jsem pred 17lety pri hodine prirodopisu...pamatuji si to horsi..ale kdyz sla pomalu na talíř krokodýlům fandila jsem pěkně... ()
Italský filmový drama s českým distribučním názvem „Zázraky se dějí“ přiletělo v premiéře do československejch kin 21. října 1977 a již tehdy, když jsem jej zkouknul poprvý, ve mně zanechalo hlubokej otisk dojmů. Jednak tenhle snímek vznikl podle neuvěřitelnejch skutečnejch událostí, a jednak samotný putování hlavní hrdinky peruánskou džunglí bylo nesmírně napínavý. Připomeňme si ve stručnosti celej příběh. Tehdy 17-letá Juliane Koepcke (herečka Susan Penhaligon) a její máma Maria Koepcke (herečka Graziella Galvani) měly letět z hlavního města Lima v Peru do města Pucallpa. Otec Juliane, Hans-Wilhelm Koepcke (herec Paul Muller), kterej pracoval v džungli, jim zavolal, aby za ním přiletěly. Avšak důrazně je upozornil na to, aby letěly peruánskou dopravní společností Forsett a v žádným případě nenastoupily do letadla společnosti LANSA. To se psalo datum 24. prosinec 1971. V době, kdy byly Juliane a Maria na letišti v Limě, se výrazně zhoršily povětrnostní podmínky nad Peru, blížila se totiž ohromná bouře. Forsett svůj let z bezpečnostních důvodů raději zrušila a obě dvě (Juliane a Maria) se rozhodly i přes varování táty vstoupit na palubu letadla Lockheed L-188A Electra turboprop společnosti LANSA. Letadlo z Limy odstartovalo a nad peruánskou džunglí jej zastihla prudká bouře. Následně blesk zasáhnul letadlo, který se rozpadlo ve vzduchu na kusy. Juliane byla stále připoutaná v sedačce letadla, která s ní padala k zemi z výšky asi 3 048 metrů. Koruny stromů hustý peruánský džungle ji natolik zbrzdily, že dopadla na zem živá. A od týhle chvíle divák sleduje její strastiplnou cestu zpátky do civilizace. Její otec jí jako malý holce říkával: „Když v džungli zabloudíš, snaž se najít potok. Ten se vlévá do větší řeky a kolem ní bývají lidé.“ JULIANE NA TÝHLE POUTI, KTERÁ TRVALA 11 DNÍ, potkávala různý tvory: krokodýly, hady, pavouky, různej hmyz a na zádech měla pod kůží i červy, který jí tam nakladly ňáký poletující potvory. Navíc měla hlad a žízeň hasila z potůčků v džungli. Řídila se radou svýho táty a nakonec se podél řeky dostala mezi lidi. Na břehu ji pak zahlédli dva peruánští rybáři a ti jí pomohli dostat se k tátovi. Juliane Koepcke byla jedinou přeživší z 92 lidí (posádka a cestující) na palubě letadla společnosti LANSA. Natáčení tohoto filmu probíhalo od 9. 10. do 28. 12. 1972 v Peru (města Lima a Pucallpa) a v Římě (filmová studia Cinecittà). A celosvětová premiéra dramatu „I miracoli accadono ancora“ se stopáží 87 minut proběhla 19. července 1974 v Itálii a v Západním Německu. Film natočil italskej režisér, scénárista a producent Giuseppe Maria Scotese (26. 1. 1916 – 19. 5. 2002). A nezanedbatelná a důležitá je v tomhle dramatu i hudba, kterou zkomponoval italskej hudební skladatel a dirigent Marcello Giombini (24. 7. 1928 – 12. 12. 2003). Zvláště některý hudební pasáže jsou tklivý až dojemný. ()