Minulost Jany Kosinové

Modravých dálek volání, bláhovou hlavu sladce omámí, když v podvečer se šeří, každý věří, že někde na rozcestí čeká štěstí... Melancholická píseň Jiřího Srnky, jedna z nejklasičtějších skladeb a zároveň jakýsi podvědomý symbol protektorátní rezistence, otevírá nepříliš dlouhou filmovou kariéru režiséra, rozhlasového konferenciéra, sportovce a dokumentaristy Jana Alfreda Holmana, pozoruhodného muže s pozoruhodným osudem. Holman měl šťastnou ruku ve výběru filmových scénářů – v tomto případě sáhl po jedné z povídek Vladimíra Neffa, která ostatně vzbudila nemalý zájem také mezi producenty. Dramaticky působivý konflikt, odehrávající se v atraktivním divadelním prostředí, přivedl do světel reflektorů také Vlastu Matulovou, dvaadvacetiletou brněnskou herečku, která krátce předtím posílila prořídlé dámské řady pražského Národního divadla. I dnes, po více než sedmdesáti letech, zůstává fascinujícím okamžikem tohoto filmu právě její herecký výkon, vskutku mistrovská studie ženy s tajemstvím, která podniká hazardní vabank se svou minulostí i budoucností. Otevřený a svým způsobem neradostný závěr filmového dobrodružství titulních protagonistů nezastírá určitý předěl v ustálených scénáristických pravidlech šněrovaných obvykle žádanou diváckou konvencí. Méně jásavou kapitolou ovšem zůstává poválečný životní osud režiséra Holmana, prchajícího, stejně jako Jana Kosinová, před svou minulostí do modravých dálek svobodného volání. (26.10.2008)

Spolubydlící Jan Pivec a Svatopluk Beneš, rozdílní jako oheň a voda, přesto dobří přátelé, skvěle zatápějí nevrlému sousedovi - výborný Miloš Nedbal - ku příkladu nepoužívají každé ráno budík, nýbrž střílejí z pistole do stropu. A půvabná Vlasta Matulová v roli divadelní herečky, jejíž hvězda strmě stoupá vzhůru. Má za sebou však cosi, co ji pronásleduje a nedovolí zapomenout na minulost. Vilém - skvělý Karel Hradilák - ji neustále stíhá a vydírá. Osudy všech se protnou při premiéře nové hry, kterou napsal zamilovaný student filosofie pro svou první velkou lásku. (26.07.2018)

Velmi slušný start talentované Vlasty Matulové. Svatopluk Beneš se k ní hodil, byl to pro mě osobně společně s Antonínem Novotným král milovníků. Jenže tady to je dost problematické. Film je dlouhý, konec podivný a milostný vztah mi přijde nedodělaný. Dost rušivá je i přítomnost Nory Cifkové, je tam jaksi navíc. Tyto nedodělky nakonec sklátí jinak celkem slušný film dolů. (29.10.2008)

Tenhle film miluji. Je s podivem, jak málo příležitostí dal film Vlastě Matulové. Tady hraje herečku s jistými špatnými zkušenostmi, vlastně se vůbec nedozvíme, co bylo obsahem kompromitujících dopisů, k níž vzplane láskou mladý student Jiří Sutnar, který nevědomky napíše hru o jejím vlastním osudu. Je to vskutku romantické drama, kterému čas ubral jen máloco, snad jen to vzletné závěrečné vyznání opěvující život v podání S. Beneše vyznívá dnes poněkud směšně. Zajímavostí je, že oba protagonisté byli stejný ročník - 1918, v době natáčení jim bylo oběma něco málo přes dvacet let. Někdy je film uváděn jako komedie, úsměvy jistě některé scény vzbuzují, ale především je to skutečné lidské drama s onou pověstnou Třináctou komnatou. A pak ten nádherný evergreen: "Modravých dálek volání...." - to mi zas bude znít v ušíchřadu dní. Srnkova hudba je prostě krásná i dnes. (21.02.2016)

Na to, ze Matulova ve filmu teprve zacinala, podala velmi vyspely herecky vykon, i kdyz se mi typove do role Jany Kosinove moc nehodila. Dej je zajimavy a moc jsem se na film tesil, bohuzel zpracovani snimku, jako u jinych filmu Holmana, me uplne nepotesilo. Ve filmu je ale dost silnych momentu a jsem presvedceny, ze kdyby se rezie zhostil treba Vavra, jednalo by se o spickovy pocin! (09.05.2014)