La semana del asesino

Čtyři vraždy stačí, drahoušku! O filmu je dobré předem nevědět nic, a tak doporučuji nečíst zdejší komentáře, včetně možná i mého, před zhlédnutím. Marcos je chlapík, co dělá na jatkách, a tak divák má možnost vidět, kolik krve z poraženého skotu vyteče. Marcos má před svatbou, jako jeho bratr. Tedy chtěl by se oženit, páč si myslí, že tím získá lepší postavení v továrně. A pak stačí jedna cesta taxíkem a všechno je jinak - budoucnost se pomalu hroutí jako domeček z karet, zatímco v jeho ušmudlaném domku se hromadí jedno tělo za druhým. A nakonec už nestačí ani deset lahví kolínské  a spreje s borovou vůní, a tak se mu před domem usazuje smečka hladových toulavých psů. Vraždičky dobré, kromě sekáčku v obličeji je asi nejlepší podříznutí. Ač se Marcos asi vnitřně hroutí, navenek působí stoicky. Ta chladnost je asi nejděsivější. V jednom momentě jsem ovšem vyprsknul smíchy. Když přijde ráno, v pokoji je další oběť a z rádia slyšíte přání krásného a šťastného dne... Jinak dnes už nejde o vzácný a těžko sehnatelný film, naopak stačí jen pár kliknutí na internetu. (14.02.2024)

Další z řady nesmyslně brutálních snímků. Režisér ve snaze natočit naturalistický snímek zašel podle mě hodně daleko. Dá se ríct, že překročil hranici nejen vkusu, ale i lidskosti. Tyto filmy patří na smetiště filmové tvorby. V této souvislosti mě zaráží, že snímky, kde se náhodou objeví obnažené ženské prso nebo vášnivější polibek jsou v mnoha zemích nepřijatelné, ale tyto sadistické a brutální snímky až tak nevadí. Nu pak se nedivme, že lidi se dnes místi milování spíš vraždí. Láska je ve filmu zakázána, násilí ne. Žijeme v divném světě. (23.05.2012)

Pre priaznivcov existenčných dramatov rozhodne povinnosť, ak im teda nebude vadiť pár násilných vrážd. Pre fanúšikov hutného gore hororu s explicitnými scénami, tí sa tu toho dočkajú v miere minimálnej a odporúčam nedať sa zmiasť názvom. Najsilnejšia scéna filmu tak prichádza hneď v úvode filmu. Reálne zábery z bitúnku. (18.04.2011)

Aneb týden v životě sériového vraha. Marcos pracuje na jatkách, je zrovna povýšen a dostane za práci obsluhovat novou mašinu, vyrábějící z masa fašírku. Možná by si žil dále poklidným a nudným životem, kdyby jedné noci náhodně nezabil taxikáře. Pak vše nabírá rychlý spád a Marcos se nezastaví už před ničím/nikým. Tohle je fakt vcelku bizarní kousek, v němž je namíchána černočerněhumorná tinktura. Já se fakt bavil a myslím, že režisér taky, je vtom cítit zvrhlý nadhled, který je umocněn kamerou, která si bezvadně všímá různých detailů a servíruje divákovi záběry vyvolávající nechuť, ale i úžas. Kamera je na tomto snímku vůbec vymazlená záležitost, rychlé zaostřování, perfektní nájezdy, hravost! Moc pěkně se na to kouká. Hudba je buď klasická psychedélie sedmdesátých let, nebo smyčce s trubkou, anebo jen vybrnkávající melodie na kytaru a to všechno taky velmi vkusně použito, super! Je to extrémní dílo, o tom žádná, ale ta kombinace se záhrobním, až sadistickým humorem to nadruhou stranu odlehčuje. Ve scéně, kdy Marcos jde obsluhovat novou mašinu a zaučuje ho starej týpek, co znal jeho zemřelou matku, tak mu vykládá : "Tvoje máma, jak se změnila v lidskou pochodeň, tak utíkala jak o život. Neutíkala, letěla. Zakopla o stoličku a ta shořela. Chytla se police a ta police vypadala jak hořící poleno. Ještěže se nedostala až ke karafám s kyselinou. Protože by to tady vylítlo do povětří. A nechtěj vědět, jak křičela. Nekřičela, ale ječela. Ječela tak, že to slyšeli dělníci ve vedlejším křídle. Mysleli si, že je to siréna a přestali pracovat. Smrdělo to, bože jak to smrdělo. Smrdělo to tak, že ještě po měsíci byla místnost cítit po tvé matce." Jako tohle je ten druh černýho humoru, kterej tu brutální rovinu precizně vyvažuje. A to není jediný úryvek, podobných věcí je tam mnohem více. Pro mě byla hlavně odpudivá scéna z jatek, kde se podřezávaly a bouraly krávy, uf, tohle bych nemohl nikdy dělat. Z toho všeho potom vychází psychologický portrét Marcose, kterej vlastně přestává rozlišovat, co je zlé a co dobré. Nevím proč, ale svým způsobem mě snímek připomíná klasiku Buio omega, která je sice dějem jinde, ale žánrově se mu přibližuje. (17.09.2021)

Jde o snímek, kterej byl zařazenej na listině videonasties. A já jsem rád, že jsem se k němu konečně dokopal. Na rok vzniku naprostá pecka, které v podstatě nemám co bych vytknul. Když pominu logiku v některých věcech a barvu krve, která je do očí bijící. Zde je uváděna délka filmu 98minut. Já však viděl 107minutovou verzi🤔 (31.03.2023)