Solamente nero

Solamente Nero opakuje většinu pozitiv (herci, atmosféra, některé vynikající scény) i negativ (malé posuny děje v čase) prvního Bidova pokusu. Tam, kde bylo možno hledat pararely Watch Me When I Kill s Deep Red lze tentokrát porovnávat Solamente Nero s druhým nejlepším pozdním giallem - La casa dalle finestre che ridono (House of the Laughing Windows). Bido si dokonce přizval stejného herce do hlavní role. Zlepšení je vidět na struktuře snímku, která je tentokrát dedikovanější příběhu. Kvality jsou víceméně pořád o třídu až dvě za originálem. 3,5 * (09.08.2014)

Bidovo první giallo, natočené rok předtím, zůstalo nepřekonáno, ač jsem si to docela přál, filmu se ale hodně vleče a má i spousty hluchých míst, stopáž v tomto případě by byla daleko více únosnější a snesitelnější někde na 85-95 minutách. přeci jen na podobný film skoro dvě hodiny čistého času je moca filmu trvá dost dlouho než se uvede do nějakého rychlostního chodu. Bido se nechal inspirovat svými úspěšnějšími kolegy (Argento, Lado, Fulci nebo dokonce i Hitchcock-finále), výsledek je dostačující, ale bohužel s ničím novým už nepřišel a do samotného žánru ani nepřispěl, ač se výhradně snažil o svůj vlastní rukopis. Celý příběh se zajímavým tajemstvím ale jinak vůbec špatný není, charaktery jsou určitě zajímavé, ale je tu až moc postav, mordů je tady dostatek a nutno přiznat že všechny ty vražedné scény jsou dost vynalézavé a někdy i násilné (jako již zmíněný obličej v ohni), bohužel ale téměř vez krve, skvělá hudba,která se tu skutečně minula s účinkem, ale samotná atmosféra, ve scénách kdy o něco šlo, místy nebyla zas až tak špatná, sexu a nahoty tady moc není, což je na druhou stranu docela překvapení, titulní hrdina (mladý profesor) mě tady moc nenadchl, ale nahá Casini je tu opravdu sjízdná a pohled na její dokonalé pozadí neomrzí. Oba se ale k sobě vůbec nehodili, nebyla tam naprosto žádná chemie. Jinak fascinující Benátky, jsou tu tentokrát docela unavené a temné. Jinak opravdu jen průměr, kde něco funguje velmi dobře, něco naopak ne. Film měl blízko k úspěšným "Non se Sevizio un Paperino", "Profondo Rosso", "Suspiria", nebo "La Casa dalle Finestre che Ridono". Fandům žánru doporučuji, náhodným filmovým fandům spíše pak ne, tam jsou daleko lepší příklady v samotném žánru. (13.06.2011)

Ťažko dodať niečo iné, než čo napísal Karlos80, s ktorého komentárom tentoraz do bodky súhlasím. Antonio Bido ako pomerne mladý režisér nakrútil dve gialla: http://www.csfd.cz/film/138935-gatto-dagli-occhi-di-giada-il/ a práve Solamente Nero. Tento žáner sa dá nakrútiť ako erotický horor ale aj ako mysteriózna kriminálka (prípadne oboje dokopy.) Zatiaľ čo sa u Watch Me When I Kill (1977) spoľahol skôr na značnú porciu sleazy (teda erotiky) a grafického násilia, u Solamente Nera na erotiku a explicitné násilie rezignoval a vybral sa oveľa ťažšou cestou, teda cestou mystickej atmosféry. A tu trochu pohorel. Atmosféra Benátok je u budovania atmosféry takmer vždy sázka na istotu, ale nejak to teraz nefungovalo. Bido ako mladý režisér vstúpil do žánru gialla pomerne neskoro, v časoch keď bol žáner už za zenitom a sám nemal dostatok schopnosti a invencie aby ho dokázal posunúť nejako ďalej. Samotný film ani dej nie je vôbec zlý ale niečo tomu chýbalo. Navyše fakt nechápem, prečo je film dlhší o 15 minút než býva zväčša zvykom, myslím, že nebol na to žiadny dôvod. (21.09.2011)

Prvotriedne giallo, ktoré nie je povrchným vzrušením (erotická scéna je tu len jedna a i tá je celkom vkusná), ale funkčným mysterióznym thrillerom/hororom. Pravdaže dialógy sú blbé, postsynchrony ešte horšie, tie falošné stopy sú na palicu, ale sme v Taliansku sedemdesiatych rokov, takže s tým sa je nutné zmieriť. Na druhej strane atmosféra zimných Benátok je ako vždy podmanivá, kamera a strih sú skvelé, hudba výborná a klasické giallo motívy (flashback, detský motív, obrázok) sú nadávkované tak umne, že nepôsobia ako rutinné kopírovanie šablóny. (20.11.2020)

Benátky! Vskutku mysteriózní giallo s báječnou atmosférickou hudbou. Mladý profesor Stefano D´Archangelo přijíždí na dovolenou za svým bratrem Paolem do starobylého města na vodě. Paolo je kněz a v poslední době žije ve strachu. Kdosi mu posílá výhružné dopisy poté, co v bouři zahlédl vraždu ženy. Stefano se mezi tím seznámí s mladou ženou Sandrou, která maluje, ale jinak se živí navrhováním interiérů. Dojde opět vraždě, která zasáhne dalšího z okruhu lidí zabývajících se spiritistickými seancemi. Strach a smrt rozprostřou svá křídla nad městem. Tísnivý příběh s několika pěknými scénami, kdy postava je kýmsi pronásledována. Ač jsem na lekačky zvyklý, tak harmonikář mě dostal. Jedna z vizuálně nejkrásnějších scén je hřbitovní, své kouzlo má i putování úzkými uličkami Benátek. Stefano postupně zjišťuje, že se mu vrací dávná noční můra a je na čase si vzpomenout, co znamená. Film ocení více příznivci pomalejších snímků a fanoušci žánru. Vraždy jsou přiměřené, byť ne otevřeně brutální. Ovšem uhoření je děsivé... (04.08.2020)