Věčný příběh

Hele - mně se to líbilo. Mělo to sice pár hluchých míst, ale navzdory zdejšímu mínění mi docela sedl naivní pokus Věčný příběh vkomponovat do rádobyhistorie. 16. století? Leonardo da Vinci? Bratři Grimmové (skoro tři sta let po)? No proč ne? A vůbec mi nevadí pohádka bez kouzel. Drew má sice obličej Botticcelliho andělů, ale na rozdíl od svých filmových sester moc sexy není a působí zde jako poleno...což by pohádkovému motivu moc vadit nemělo. Ona tady byla krásná uvnitř, což nějak podkreslovalo Daniellino zařazení mezi hrubou pracující sílu. Nejvíc ve mně asi utkvěl motiv prchající Popelky z bálu se zlomeným křídlem. Co ovšem tuto pohádku vyzdvihuje nad tu naši s Libuší - je macecha. Démonická Anjelica ovládla celý snímek a těšil jsem se na každou scénu s ní. A nejvíc jsem tu bestii miloval, když nostalgicky vzpomínala na svou vlastní krutou matku, těžké začátky a lásku k Daniellinu otci. Neuvěřitelně to postavu polidšťovalo. Už by se ty děcka měly naučit, že svět není černobílý. (03.10.2014)

Netroufla bych si posuzovat, zdali je věčný, ale v každém případě představuje nadmíru osvěžující variaci na známé téma Popelky a její komplikované cesty ku královskému dvoru - tentokrát bez tří oříšků i bez dobrotivé víly, zato s velkým mistrem Leonardem da Vincim, který je svolný v případě potřeby zaskočit za jakoukoli chybějící pohádkovou bytost či relikvii. A tak můžete do poslední chvíle doufat v ten správný pohádkový end, kterého se nám tak často nedostává v reálném životě. Hřejivé 4* (13.07.2020)

No, kdysi jsme na tom byli se školou v kině a tenrát se mi to opravdu nelíbilo, měl jsem v hlavě českou klasiku se Šafránkovou a tohle mi přišlo divný. S odstupem času musím uznat, že je to krásná pohádka, která se sice české nevyrovná, ale má svoje. Popelku, která není taková ta typická chudinka (dělo co dala své zlé sestře bylo fakt geniální), spousto komediálních i napínavých situací, skvělou macechu, kterou by člověk i chápal proč to dělá. Jen ta Barrymorová se mi prostě jako baba nelíbí a tím míň jako krásná princezna. (20.10.2008)

Jedna z mých nejoblíbenějších (a možná ta úplně nejoblíbenější) variací na známý pohádkový příběh o Popelce. Nenapadá mě, co bych vytkla, a to v žádném ohledu. Od historizujícího pojetí s krásnými kostými a velkolepou výpravou, přes oproštění se od fantaskních motivů a jejich vyvážení vědou (Leonardo da Vinci je patrně "nejkouzelnější" kmotřička víla, jakou jsem kdy viděla - jeho zapojení se v pohádkovém žánru ráda tvůrcům odpustím), po obsazení (tady se povedla zejména Anjelica Houston, která dokonale balancuje mezi klasicky zlou macechou, paní domu, kterou nikdo nikdo neučil tomu, že se služebnictvem se dá jednat i jinak než z pozice tyrana a mladou vdovou, která ještě nestihla odložit svatební šaty a už osaměla v pro ni neznámém prostředí s cizími lidmi a nevlastní dcerou, ke které se dokázala vztáhnout jedině jako ke konkurenci v srdci jejího právě zemřelého manžela), ale výborní jsou popravdě všichni, včetně Drew Barrymore v titulní roli - postavě jinak křehké a pracovité Popelky propůjčuje střízlivost, inteligenci a ideály, které jiná pojetí často naznačují, ale tady mi přijdou podávány nenuceně. Humoru je přesně tak akorát, aby nerušil, ale zvládl obrušovat dramatičtější hrany příběhu. V podstatě by se film dal přirovnat k našim Třem oříškům - v obou filmech jsou protagonistiky proaktivní a nezávislé a své urozené protějšky učí, jak být nejen lepšími vladaři, ale i osobnostmi. A vyčítat Popelce romantiku, sentiment a klišé... je přinejmenším úsměvné. (26.12.2020)

Pri návšteve mojej rodiny niekedy pred pár rokmi na Vianoce som sa dozvedel, že večer predtým pozerali v televízii tento film a veľmi sa im páčil. Čo ma prekvapilo, pretože starší ľudia sú navyknutí na klasické rozprávky a novým kúskom ich už nik nenaučí. Tak nakoniec som bol ten starý pes, ktorého novým kúskom nenaučíš, ja, pretože som na filme nenašiel nič výnimočné a rozprávkovo kúzelné. Ale aspoň ma nesklamal. (10.01.2013)