Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Fantasy
  • Horor

Recenze (517)

plakát

Skryté rezervy (2016) 

Jsem docela hrdý na to, že moje 4 hvězdy vyšvihly hodnocení z 59% na 60. Skopčáci prostě depresivní sci-fi z blízké budoucnosti umí (no, i když někdy s mezinárodní pomocí). Napřed jsem si myslel, že je to jen levnější nástupce skvělého V ráji (2023), než jsem si všiml data natočení. Takže tohle bylo první. Ano, atmoška byla ponurá až monotónně a člověk byl rád za každý hezky nasvícený lunapark, ale co se musí Němcům nechat, je perfektní casting. V první minutě máte vždycky pocit, že to díky těm jejich nehezkým kobylám ani nedokoukáte...ale po čase se německá kobyla změní v kouzelnou klisničku (a taky sexy barovou zpěvačku...pokud ten zpěv byl skutečně její). A u Schicka jsem si myslel, že může hrát pouze zjizvené záporáky v bondovkách, ale on dokáže i skvěle zahrát zjizvené pokérované pojišťováky s vřelými emocemi žulového kvádru. Možná zafungovalo kouzlo okamžiku, ale mně to prostě dneska sedlo. 75%.

plakát

S tebou nikdy (2023) 

Tak jasně, že nejsem cílovka. Ale i jako chlap si někdy můžu pustit romantický výplach. Tady mě nalákaly některé odvážné recenze jako "romantická komedie roku.." No tak jsem samozřejmě skočil na špek. A dobře mi tak. Normálně bych dal průměrné hodnocení, ale jsem asi jediný, komu přijde Sweeney škaredá a její postava mě neuvěřitelně iritovala. Prostě se permanentně chovala jako kráva. Jediný, na koho se tam dalo trochu koukat, byla temná MILFka Michelle Hurd, pro kterou mám slabost. Jinak to byl prázdninový barák plný plytkých bárbín a vyrýsovaných kenů. Powell to trochu zachraňoval, ale na víc jak jednu hvězdu to prostě chlapec nevytáhl.

plakát

Argylle: Tajný agent (2024) 

Na "watch listu" jsem to měl poměrně dlouho. Hlavně mě bavilo to mysterium, o čem že to vlastně bude. Už tehdy si cvrlikali vrabci na střeše, že to bude něco jako Dlouhý polibek na dobro noc (zdravím Samueli) a Kingsman, takže se ani moc nejedná o žádný spoiler. Do tři čtvrtě filmu to byla taková očekávaná úsměvná slátanina...ale od, ehm - "tance v dýmu" a vzápětí "bruslení na ropě" se to už jen vezlo do hnoje. Tyhle dvě sekvence byly to nejhorší, co jsem ve filmu viděl od té sra*ky Kingsman 2 (jednička byla kupodivu super). Fakt neuznávám bodyshaming,..ale sledovat tlustou neohrabanou zrzku, jak při tanci zvedá chlapa nad hlavu a čumí mu do rozkroku fakt nemusím. A to byla Dallaska ve Vesnici tak kouzelná. Za mě krůček od odpadu.

plakát

Bod obnovy (2023) 

To je první film, u kterého stačil trailer, a hned jsem nějak věděl, že to dopadne dobře. Že jsme natočili sci-fi světového formátu, za které se fakt nemusíme stydět. A taky že nemusíme. Od námětu, přes hudbu, kameru až po androidně chladnou krásku v hlavní roli....nemám moc co vytknout. Krom hnidopišského dotazu, jak obnovují těla totálně zdevastovaná, třeba po výbuchu (jestli pomocí 3D tiskárny - to mi uniklo) mi všechno dávalo smysl. A snímek nabídl i pár zajímavých sporných dilemat. Třeba: lze vinit oživeného vraha po záloze delší než 48 hodin, který spáchá zločin třeba v afektu, když po obnově si to nebude pamatovat a je fakticky nevinný?

plakát

Kam čert nemůže (1959) 

Přiznám se, že jsem si to pustil až díky medailonku na pohřbu paní Hlaváčové. A nelitoval jsem. Nadčasová svěží romantická komedie s - na tu dobu - úžasně provokativním námětem. A i název tomu sedl jak prdel na hrnec. Hlaváčová naprosto okouzlující čertice a Horníček jako dokonale chlapský protipól. 85%.

plakát

Kluk ve světě příšer (2015) 

Námět byl parádní, animace libová a soundtrack na jedničku. Asi do půlky jsem byl přesvědčený, že se budu rozhodovat mezi plnou palbou a čtyřmi hvězdičkami. Ale občasné návraty do skutečného světa hodily do mého plánu vidle. Tam se pro mě děj prostě zastavil. Díky tomu jsem si začal víc a víc všímat, jak moc EMO to vlastně je. Jak se mladí Asiaté rochní v úzkosti, sebelítosti a depresi. Že ideál jejich hrdiny je bledý mladík, jemuž prales vlasů zakrývá celý sklopený obličej, stojí uprostřed rušné ulice, kde ho všichni obcházejí, a samozřejmě na něj prší. Jak jinak? Bože, jak jsem rád, že jsem se tam nenarodil. Fuj. Brrr. Co ale musím vyzdvihnout, je postava Medvěda (to jméno po mně nechtějte ani za zlaté prase...a to nemyslím toho mnicha). Strašně se mi líbilo, že chlupáč prošel vývojem tak akorát v rámci své neotesané humpolácké povahy. Takže se v podstatě moc nezměnil a pořád je to stejný zmetek, kterého si oblíbíte.

plakát

Super-Blb (2022) 

Oproti geniálním Alibi (oběma dílům) lehce slabší odvar. Potěšil úplně stejný casting, včetně té zhulené veterinářky, která si teď střihla roli filmové režisérky. Asi proto, že nejsem úplný fanda super-hero žánru, to bylo za lepší tři hvězdy. Tu čtvrtou dávám za krásnou dějovou linku s francouzskou Lois Lane a nečekané odhalení, ze kterého mi spadla brada.

plakát

Alibi na klíč: Den D (2023) 

Není fakt lehké konstatovat, že humor dvojky je o 2 levely vejš než v jedničce, když té jsem dal taky plnou palbu hvězdiček (no, příběh měla jednička propracovanější). Prostě Lacheau neztrácí dech ani po dlouhých 6ti letech. Pořád ujíždíme na vlně svižných ztřeštěných komedií země galského kohouta. Tady navíc nádherně nekorektních (bože, jak mi dneska chybí nekorektní humor). Nikdo není ušetřen: černoši, tlustí, protivná děcka, nemohoucí stařeny, psi, holubi, Kardashianky (pardon, opice)....jedna absurdní situace střídá druhou ve zběsilém tempu. Bavil jsem se celou stopáž. P.S. Neviditelná alibistická matka a kostým s ocasem naruby byly nejvíc!

plakát

65 (2023) 

Tak jasně, že to byla levná béčková blbost. Kdo by si přečetl anotaci, pustil si to a čekal by něco jiného? Gradací děje mi to trochu připomnělo syrové finské Sisu. Tam jste taky čuměli na něco, o čem jste věděli, že je blbost, ale jak se hrdina dostával z čím dál větších sraček, tak vám zvědavost prostě nedala. A tady to bylo podobné. Mám holt rád, když se hrdinům lepí každých 5 minut smůla na paty. Ale pustil jsem si to ještě z jednoho důvodu. Osobního. Už když jsem si jako malý smrad představoval, jak nám emzáci staví pyramidy, tak jsem si říkal: ty vole, kdyby u nás přistáli v pravěku, tak by zírali, jak jsou pozemšťané velcí, šupinatí a smrtelně nebezpeční, haha.

plakát

Stvořitel (2023) 

Prostě musím zkopčit postřeh uživatele POMO, kterého si jinak dost vážím: "Překvapivě průměrné sci-fi které nevtáhne, nepřekvapí a ani bůhvíjak nenadchne výpravou." A tady je subjektivní hodnocení uživatele MORIERO: Překvapivě nadprůměrné sci-fi, které vtáhne, překvapí a nadchne epickou výpravou. Jo, jasně, ze začátku je dost nepřehledné v tom, na čí straně stojí někteří lidi, poloroboti a roboti...ale když pomocí pár nerušivých flashbacků dostaneme odpovědi, už nelze nic vytknout. U dvou scén mi normálně zčervenaly oči: 1) když označený "hodný" robot věděl, že za chvíli vybouchne a měl namířeno do úkrytu k lidským dětem, tak se raději zastavil v bezpečné vzdálenosti...a vybouchl 2) když se jedno nejmenované robotické dítko, které se armáda chystala "zabít", zeptalo: "Půjdu teď do nebe?" To mě dostalo. A u hodně scén mi běhal mráz po zádech: když jemné robotické ruce pomáhaly při porodu, když se robotičtí mniši modlili...prostě těch dojmů bylo hodně. Za mě fakt epický filmový zážitek.