moriero

Tak tohle bylo nějaké festivalové peklo, ke kterému ani netuším, jak jsem se vlastně dostal. Dokoukal jsem to jen kvůli svým oblíbencům Weisz, Seydoux a Farrellovi. Úvodní poprava osla mě měla varovat. Já se ale nenechal. A ke konci jsem už záviděl nádherné Rachel kvůli tomu, co jí udělali s očima. Kdybych měl doma nějaké Savo, asi si ho do nich nasypu. Buď nejsem ta správná cílovka, anebo jsme se s tvůrci nějak úplně minuli. Okay, námět divný - ale dalo se na něm stavět. Ale místo vládních laboratoří prázdninový hotel vedený úchylným diletantským personálem? Proč?

Z celého filmu si pamatuju akorát měsíční kamenné critters, které jsem fakt nepochopil, a mimořádně diletantský nepříjemný dabing. Jinak nápad úžasně originální: něco jako Blair Witch mixlá Paranormal Activity. U nápadu bohužel jenom zůstalo. A taky mě "pobavily" závěrečné titulky, kde vypsali snad poslední svačinářku. Zabraly skoro třetinu filmu. Takže palec dole.

Zítra mě čeká v práci docela blbý náročný den, tak jsem byl zvědavý, jestli mě film odreaguje natolik, abych na to nemyslel. A už po 10 minutách jsem si liboval, jak mám skvělý život. Rychlý úvod, charismatický Bernhard Bettermann, sympatický záporák, realistické exteriéry, luxusní Laponka (nebo co to bylo)...a hlavně neustálé napětí. Očima Clemense Forella jsem si připadal jako v počítačové hře (a to je nehraju): jsem na nepřátelském území, které se mě snaží každých 10 minut zabít, sníh, mráz, podivní lidi na Sibiři, nikomu nevěřím....a snažím se probojovat domů. A na hraničním mostě nečekané Game over. Ale pak hraju dál. So weit die Füße tragen je naprosto libová záležitost. Doporučuju.

V jedné knížce jsem četl dobrý příměr: Měl pro mě stejné charisma jako kupa mokrého písku. Takže jo, díval jsem se na dokonale upravenou kupu písku...doslova. Holt, někdo má písek rád, takže věřím, že si přišel na své. Já se od poloviny snímku vysloveně nudil. Ono se na to koukalo hezky, to jo...i rozjezd byl dobrý. Ale sympaťák Jake, sošně krásná Gemma a častý záludný strýček Ben to nemohli celé utáhnout. Děj spíš slabší, efekty docela gut...ale něco tomu chybělo. Ikdyž se Gemmě často leskly oči, protože se mělo dít něco hrozného, já jsem prostě necítil vůbec nic.

Porážka toho mladého šerifova zástupce bylo to nejbrutálnější, co jsem kdy na obrazovce viděl. Ever. P.S. Až po Češi na cestách, samozřejmě.

Ježiš, to mi tak hezky zvedlo náladu. Inteligentní situační humor, charismatické obsazení a nádherné exteriéry, ve kterých bych sice nebydlel ani za zlaté prase, ale k dokreslení seversky svérázné atmosféry...supr.

Od prvních sekund na náplavce jsem k oběma pocítil neuvěřitelnou nenávist. "Patnáct deka tohoto sýra..." "Může být osmnáct?" "Když já bych radši patnáct..." Jak říkám, skutečnou nenávist...

Jéžiš, to bylo tak prosvětlené sluníčkem, až jsem se musel hned namazat faktorem číslo třicet. Než ona diabetická přeslazenost mi vadilo spíš režisérovo: "Teď budeš bulet jako želva...Teď polituj ty polosirotky...Teď se rozplývej nad tím kuřetem...A teď zase breč..." V emocionální rovině to dost tlačilo na pilu. A fůra scén mi přišla nedotažená. Ale za celkový good feeling - dobré hodnocení. A dobré je za tři.

Už jsem si nějak zvykl, že krom Jurského parku všechny ostatní filmy podle Crichtonových předloh značně pokulhávají za svou knižní předlohou. Kongo se četlo jedním dechem. Film jsem poprvé viděl jako malý kluk....a líbilo se mi to. Shlédnutí po letech ale dopadlo poněkud rozpačitě. Příběh jsem znal, v tom to nedrhlo. Ale na to, že to točili až po Jurském parku (i když knížka byla z roku 1980), gorila Amy vypadala vedle takového T-Rexe jako špatný vtip. Efekty tedy nula bodů. Jak už to u zfilmovaných knížek bývá, fůru věcí autoři vynechali...anebo semleli dohromady. Tragéda Herrkermena Homolku byste v knížce našli spíš v Karen Rossové. Tam to byla chladná frigidní mužatka, co šla jenom po diamantech, a nijak se tím netajila. Za tak vysoké hodnocení může jedině nostalgie. Jo, to moje dětství v devadesátkách....

Asi se mnou nebude něco v pořádku.....ale mně se to prostě líbilo. Byly tam vražedné gorily, vražední lvi, vražední hroši, vražední krokodýli....a vražedně sexy Jane, kterou by rád zachraňoval každý chlap. No, pravda, s Tarzanem jsem měl prvních pár minut jaksi problém...nějak jsme si na první dojem nesedli. Ale pak se to jaksi srovnalo. Vítězem v roce 2016 je pro mě pořád Mauglí (scéna se slony jako deja vu), ale tohle si podle mě zaslouží víc než 60% (toho času). P.S. Vítání se lvy se stalo mojí nejoblíbenější scénou letošního roku. EDIT 2018: Hvězdička přidána po dvou letech...