moriero

Hele, lidi, jak nemám rád hollywoodské znásilňování mé milované mytologie, tady mi nezbývá než smeknout. Soužití nadlidsky velkých bohů se zlatou krví vedle obyčejných smrtelníků bylo nádherně inovativní, samotní bohové byli charismatičtí, transformace v ikonické příšery efektivní a vedlejší linie příběhu se více méně držely mytologické předlohy. Jo, jo, jo. S pátou hvězdou ale počkám až na druhou projekci.

Tančící Kateřina Keira Hrachovcová - Herčíková si opravdu nahlas prdla? To jako vážně?

Jé, to mě příjemně pohladilo po duši. Mám tyhle typy filmů moc rád. Nedávno jsem shlídl dva další snímky na toto téma: Tichá noc a Kukuška. Druhá světová. Znepřátelení vojáci. Chata. Jazyková bariéra. Izolace. Spojenectví z donucení. A nakonec přátelství. Taková kombinace u mě funguje vždycky. A u Into the White jsem tohle všechno našel. Dokonce jsem byl trochu zklamaný, když se ke konci rozjela záchranná operace. Klidně bych to jejich kočkování mohl sledovat další hodinu a půl. Za mě obrovský palec nahoru.

Když mě zaujme knížka, tak že hltám kapitolu za kapitolou, jsem rád, když má aspoň pět set stran. U mega dlouhých filmů to ale tak už nemám. PpBB vám vezme dvě a půl hodiny života.Sice nelituju ani jediné minuty, ale po konci filmu jsem měl pocit, jakoby mě přejel parní válec. S Benjaminem jsem prožil 90 let a na tolik jsem se i cítil. Tolik příběhů, tolik emocí, tolik úhlů pohledů (hlavně Daisyna nehoda)...no, prostě toho bylo moc. A i když premisou příběhu bylo postupné mládnutí, celý film jsem měl v ústech pachuť smrti. Ale když to všechno překousnete, odnesete si neopakovatelný filmový zážitek. Paradoxně mi část, na kterou jsem se nejvíc těšil, tedy jak si osudoví milenci půjdou s věkem naproti, nepřišla tak zajímavá jako předchozí polovina filmu. U mě tomu chybí jenom hvězdička k dokonalosti.

No, Ridley, strašně nerad to připouštím, ale jde to i bez Vetřelců. Poctivá přímočará filmařina a snad i astronautika. Něco jako Gravitace....ale ještě o level víc. Ve vesmíru zabíjejí přírodní fyzikální zákony. Konečně film (a nevěřím, že to říkám) bez vesmírné havěti a bez marsovských virů, co mění lidi na zombie. Na konci jsem plakal.

Vždycky jsem tvrdil, že je paní Rajská docela hezká baba, ale pouze z profilu a se zavřenou pusou. Z jejího úsměvu mívám někdy DEPPku. Ale to sem teď nepatří. Před dvaceti lety by tenhle snímek mohl být docela hit. Ale podle současných měřítek tomu dle mého názoru chyběl tah na branku. Musím ale ocenit jemný francouzský humor. To se musí nechat. A teď SPOILER: nic proti happyendu (u romantických komedií je více než žádoucí), ale už dlouho jsem ho hlavním hrdinům nepřál tolik jako v tomto případě. Mělo to skončit na letišti, kdy se Alex vyznával, že teď má zlomené srdce on. Vztah, který rozbil, byl totiž harmonický a tvůrci se ani neobtěžovali Živáka Lincolna nějak zdiskreditovat. Asi je teda dobře, že mu Vanessa zdrhla. Mohl by ji zahrnout láskou, prachama, nebo dokonce svést tryskáčem. Zmetek jeden!

Kdyby mě Cohen tolik neiritoval, uvažoval bych snad i o plné palbě hvězdiček. I přes své přemáhání jsem se většinu filmu řáchal smíchy. Nic víc nekorektního, sexistického a xenofobního jsem jaktěživ neviděl. Rozsekávaly mě hlášky jako: "Mám bohužel špatnou zprávu...je to dcera. Kde tady máte odpadkový koš?....Vy máte ve jménu číslo?....Kolik tady účtujete za popravu?....A budeš mít kluka nebo potrat?....Můj pradědeček bojoval v americkém občanském džihádu." A nikdy, nikdy v životě bych si nepomyslel, že se dožiju toho, že uslyším R.E.M. v arabštině, hihi.

Eyjafjallajökull (musel jsem použít CTR C, písmenko po písmenku bych to psal minimálně hodinu) je na evropské poměry maximálně ztřeštěná a ujetá road-movie-komedie s opravdu drsnými stěry. A zamiloval jsem si hlášku z toho jejich auta: "Všichni se připoutejte....Ty, Valerie, nemusíš!"

Bože, existuje mraky pohádek o tom, jak a kde sbalit nějakou buchtu, když vás vaši vykopnou do světa....a Svěrák si vybere zrovna takovou, kde by nejraději skóroval kdejaký pedofil. A z vlka mi bylo trapně, že jsem raději studoval vzorek koberce pod televizí. Kluse taky nějak extra nemusím, ale tady to byl docela sympaťák a "jeho pohádka" měla dostat rozhodně víc prostoru. No, úplná pecka by byla, kdyby se příběhy odvíjely paralelně. Ale to bych chtěl asi moc. A co mi kupodivu nevadilo, byly písničky. Nebyly lyrické, ale konečně epické a vyvětlovaly děj. No, asi nejsem ta správná cílová skupina. Ale děckám by se to mohlo líbit.

Nemám prvoplánové citové vyděračství rád. Nemám rád Blake Lively. A nemám rád romantické slaďárny. A jedině z těchto mrzkých důvodů nemohu dát plné hodnocení. Protože film byl jinak skvělý a Blake fantastická. Ach jo, ty moje předsudky.