Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Když jsem šel na Benjamina Buttona, jediné, co jsem o něm věděl, byl fakt, že tam hraje duo Pitt-Blanchett (aneb ty reklamy na autobusových zastávkách zabírají). Nic víc. Dokonce jsem z hlavy úplně vypustil, že jde o film Finchera. A o příběhu jsem neměl ani ponětí. A podle názvu jsem očekával nějakou detektivku. Mno... Vzhledem k tomu, že jsem od filmu neměl žádná očekávání, asi není úplně přesné říct, že mě zklamal. Spíš byl se zpětnou platností úplně jiný, než bych byl očekával, kdybych o něm věděl víc. Divné, ale lépe to vysvětlit neumím. To ale není to, co mi na filmu vadilo. A že mi něco opravdu vadilo. Možná jsem trochu krutý, ale celé mi to přišlo příliš vymazlené a vyumělkované, odtržené od reality (samozřejmě si uvědomuju, že příběh nespočívá v realitě, a beru to na vědomí), a točené jakoby pro kritiky.. Prostě tomu něco chybělo, nebo možná něco přebývalo. No, definitivně něco přebývalo. Krom již řečeného přebýval pořádný kus stopáže. Film mě chvílemi nudil, a ta hřejivá lidská moudra, která by tenhle fakt bývala mohla zakrýt, nebyla ničím jiným než provařenými klišé. Zní to hodně kriticky, ale přesto se mi film líbil. Několik scén bylo extra vydařených (scéna "co by kdyby" byla dokonalá), a kdyby celý film měl stejné kouzlo jako ona scéna, možná by ve mně zanechal trochu hlubší dojem. Docela škoda. (22.02.2009)

,,JMENUJI SE BENJAMIN, BENJAMIN BUTTON A NARODIL JSEM SE ZA NEOBVYKLÝCH OKOLNOSTÍ….“ Někteří lidé se narodí aby seděli u řeky. Některé zasáhne blesk. Někteří jsou umělci. Někteří plavou. Někteří toho ví hodně o knoflících. Někteří jsou matkami. A NĚKTEŘÍ LIDÉ TANČÍ. Mám rád tyto filmy, kdy příběh je zahalen závojem nepravděpodobnosti a tvůrci tak můžou popustit uzdu vynalézavosti. A když se jim podaří navodit atmosféru, jste připraveni být zticha a naslouchat ten podmanivý hlas, který zakryje i mírné nedostatky příběhu. To protože jste rádi, že jste spolu. Vyplatí se to! Někteří lidé žijí život obráceně a někteří o něm dokáží natočit krásný film. DOBROU NOC, BENJAMINE! (05.05.2009)

Napodruhé toto dojímavé rozjímání o životě a umírání plně doceněno. Jenom se mi potvrdila známá pravda, že velké filmy se mají vychutnávat v přítmí kinosálu, s kvalitní reprodukcí a že právě kvůli filmům, jako je tento, se ta velká plátna staví :o) Film mi utekl tak, že ty 2 a půl hodiny byly pro mě jako půlhodina, ztratil jsem pojem o čase a vychutnával si tu hypnoticky podmanivou symbiózu obrazu a hudby. Pak i ty emoce přirozeně vyplavaly na povrch, spoustu tam vyřčených myšlenek bych tesal do kamene a asi je pravda, že čím více máte prožito a čím více si uvědomujete pomíjivost času, tím více vás film vnitřně osloví (moje maminka u toho bulela jako želva :o). Filmová magie, díky za ní, Davide…. (09.02.2009)

Když jsem v komentáři k ZODIACOVI napsal, že David Fincher střídá oddychovější, žánrové projekty s těmi ambicióznějšími, musím své tvrzení v případě PODIVUHODNÉHO PŘÍPADU BENJAMINA BUTTONA negovat. Stále ale platí, že David Fincher točí filmy jako nikdo jiný, které narušují divácké jistoty._____ Nečekejte magický realismus Tima Burtona ani patetický film se silným vyprávěním, tahem na oscarovou branku a bezproblémové divácké přijetí dané humanistickým poselstvím jako v případě FORRESTA GUMPA. S tím sice sdílí scénáristu Erica Rotha, ale Benjamin Button není idiot formátu Forresta Gumpa, který prochází dějinami amerického lidu minulého století ve značně zhuštěné a zjednodušené podobě, nýbrž dějiny ignoruje úplně a vypráví se příběh jednoho lidského osudu ozvláštněného jeho "zpětným chodem" (fyzicky, nikoliv psychicky). Divácké jistoty dané nezainteresovaným vypravěčem (dcera předčítá své matce na smrtelné posteli Buttonův deník) a ignorováním dějinných událostí (epizodní střet s německou ponorkou za II. světové války) jsou v závěru rozbořeny (příběh nám dovypráví někdo jiný, přičemž práce se sentimentem je uvědomělá, a zasáhne skutečná událost - hurikán Katrina)._____ Fincher pokračuje ve své studii od okolí odlišujícího se jedince a vypráví o tíze času, ale stejně jako v ZODIACOVI nerekonstruuje konkrétní dobu s citem pro detail, ale její filmovou podobu: BB může sloužit jako ukázka stylistických proměn amerického filmu první poloviny minulého století. Nevím, kdy naposled jsem musel zamáčknout slzu vyvolanou dokonalostí díla (SPOILER: smrt otce je natolik okázalou demonstrací technicoloru, že se to nedá slovy vyjádřit), které se dá vychutnat pouze v celku a nedají se z něj vytrhávat jednotlivé scény. Postavám zůstanou "pouze" jejich příběhy a divákovi zase po zhlédnutí ústa do kořán a neschopnost mluvit, protože se setkal s naprosto geniální záležitostí. "And the Oscar goes to... hope so." (Mimo jakékoliv bodové hodnocení.) P.S. Detailnější rozbor filmu ZDE: http://hobituvblog.blogspot.com/2008/12/blog-post_31.html (29.12.2008)

Po neskonale dlhej dobe som spatril ďalší filmový rozprávačský zázrak. Vznešený, pôvabný príbeh, ktorý svojou prijateľnou absurditou v príbehu pôsobí neskutočne ohurujúco a kvalitami atakuje najvyššie priečky mojej filmovej topky a už behom prvých pár minút zmazal všetky sklamania z predchádzajúceho Fincherovho filmu. Superlatívom by sa dal okomentovať každý aspekt filmu. Cez hercov, réžiu, dokonale kúzelnou atmosférou až po všetky oscarové vychytávky, na ktoré je film nominovaný. Námet a myšlienka filmu však jednoznačne dominujú nad všetkými statnými superlatívmi, ktoré filmu právom prináležia. Benjamin Button pôsobil na mňa takou silnou aurou filmovej postavy, akú som naposledy cítil z postavy Forresta Gumpa a navyše nepatrné déjà-vu som pocítil aj v spojitosti s fantasy prvkami, podloženými skutočnými udalosťami. To však neuberá na atraktivite, práve naopak. A ešte stále som voči tomu nenásytný. 100%. (09.02.2009)