Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Tedy, nikdy bych si nepomyslela, že mě film jednoho z mých oblíbených režisérů, Davida Finchera nechá tak chladnou a po emoční stránce téměř nedotknutou. Už samotný námět je bezpochyby zajímavý a nezvyklý, a pod taktovkou takového kalibru, jakým Fincher je, jsem předpokládala, že se promění doslova v "pohyblivé zlato." Jenže film plynul a plynul, uběhly asi dvě hodiny a já zjistila, že to se mnou nic nedělá. Dokonce i Brad Pitt, ze kterého Fincher ve svých filmech dokázal vždy vytěžit maximum a já tak měla pocit, že to není "ten" hezoun Pitt, ale týpek, který fakt dost dobře hraje, mi zde přišel jaksi netečný, obyčejný a nevýrazný. Cate Blanchett je opět neskonale nádherná. Atmosféra i vizuální podoba velmi precizní. Bohužel Benjamin Button pro mě nebyl takovým zážitkem, jak jsem myslela. Byl až příliš cítit tou Hollywoodskou komerční velkolepostí, rádoby schovanou za "extraordinary story", který prostě musí dojmout každého. Vše však příliš hrálo na efekt a emoce. Vyumělkované. To je možná to správné slovo. Fenomenální hudba Alexandra Desplata je asi tak to jediné, co ve mne zanechalo nějakou emoční odezvu. (09.12.2012)

Těšil sem se, těšil a vyplatilo se, Fincher zvládnul po všech těch parádních thrillerech i mysteriózní romantický fantasy v takovým stylu, že to se jen tak nevidí. Ono už samo o sobě ten nápad o mládnutí místo starnutí mi přišel fakt nasmítně zajímavej a poutavej, ale ve Fincherově perfektní nápaditý režii, skvělý vizuální stránce a při Pittově zvládnutí geniálně vymyšlený hlavní postavy to je téměř skvost, kterýmu k absolutní dokonalosti chybí akorát o něco málo kratší stopáž a stejně perfektní druhá půlka jako byla ta první (10.01.2009)

Napodruhé toto dojímavé rozjímání o životě a umírání plně doceněno. Jenom se mi potvrdila známá pravda, že velké filmy se mají vychutnávat v přítmí kinosálu, s kvalitní reprodukcí a že právě kvůli filmům, jako je tento, se ta velká plátna staví :o) Film mi utekl tak, že ty 2 a půl hodiny byly pro mě jako půlhodina, ztratil jsem pojem o čase a vychutnával si tu hypnoticky podmanivou symbiózu obrazu a hudby. Pak i ty emoce přirozeně vyplavaly na povrch, spoustu tam vyřčených myšlenek bych tesal do kamene a asi je pravda, že čím více máte prožito a čím více si uvědomujete pomíjivost času, tím více vás film vnitřně osloví (moje maminka u toho bulela jako želva :o). Filmová magie, díky za ní, Davide…. (09.02.2009)

Co se týče technické filmařiny naprostá paráda. Bohužel děj mě vůbec nezasáhl. Až do války celkem dobré, pak ovšem následuje sled epizodních scének, příliš vytržených ze života ústřední dvojice, navíc té recyklace Gumpa je tam až moc. Linie matky s dcerou v nemocnici se moc nepovedla a působí skoro jak z nějakého laciného seriálu. Spousta okatého ždímání citů a pomrkávání po cenách, leč mé oko zůstává suché. Opravdu říkáte umírající mamince "chci se s tebou navždy rozloučit"? (01.02.2009)

Když jsem v komentáři k ZODIACOVI napsal, že David Fincher střídá oddychovější, žánrové projekty s těmi ambicióznějšími, musím své tvrzení v případě PODIVUHODNÉHO PŘÍPADU BENJAMINA BUTTONA negovat. Stále ale platí, že David Fincher točí filmy jako nikdo jiný, které narušují divácké jistoty._____ Nečekejte magický realismus Tima Burtona ani patetický film se silným vyprávěním, tahem na oscarovou branku a bezproblémové divácké přijetí dané humanistickým poselstvím jako v případě FORRESTA GUMPA. S tím sice sdílí scénáristu Erica Rotha, ale Benjamin Button není idiot formátu Forresta Gumpa, který prochází dějinami amerického lidu minulého století ve značně zhuštěné a zjednodušené podobě, nýbrž dějiny ignoruje úplně a vypráví se příběh jednoho lidského osudu ozvláštněného jeho "zpětným chodem" (fyzicky, nikoliv psychicky). Divácké jistoty dané nezainteresovaným vypravěčem (dcera předčítá své matce na smrtelné posteli Buttonův deník) a ignorováním dějinných událostí (epizodní střet s německou ponorkou za II. světové války) jsou v závěru rozbořeny (příběh nám dovypráví někdo jiný, přičemž práce se sentimentem je uvědomělá, a zasáhne skutečná událost - hurikán Katrina)._____ Fincher pokračuje ve své studii od okolí odlišujícího se jedince a vypráví o tíze času, ale stejně jako v ZODIACOVI nerekonstruuje konkrétní dobu s citem pro detail, ale její filmovou podobu: BB může sloužit jako ukázka stylistických proměn amerického filmu první poloviny minulého století. Nevím, kdy naposled jsem musel zamáčknout slzu vyvolanou dokonalostí díla (SPOILER: smrt otce je natolik okázalou demonstrací technicoloru, že se to nedá slovy vyjádřit), které se dá vychutnat pouze v celku a nedají se z něj vytrhávat jednotlivé scény. Postavám zůstanou "pouze" jejich příběhy a divákovi zase po zhlédnutí ústa do kořán a neschopnost mluvit, protože se setkal s naprosto geniální záležitostí. "And the Oscar goes to... hope so." (Mimo jakékoliv bodové hodnocení.) P.S. Detailnější rozbor filmu ZDE: http://hobituvblog.blogspot.com/2008/12/blog-post_31.html (29.12.2008)