moriero

Tady dostaly legendy zase pěkně na prdel. Kdy už tvůrci přestanou šířit ten běžný mýtus, že Excalibur byl vytažen z kamene? Byly to dva rozdílné meče. "Ten z kamene" dokonce nikdy nebyl použit v boji. Oproti tomu Excalibur darovala Artušovi Jezerní paní. No nic. Snad příště. Teď k filmu. Já prostě miluju styl vyprávění Guye Ritchieho. A i když tyhle moderní hipsterské typy nemám rád, Hunnam má prostě nesporné charisma. O tom žádná. Ze začátku mi tam chyběla nějaká ta Guinevere (dokonce jsem si myslel, že čarodějka úplně na konci pronese něco jako: "Jo málem bych zapomněla. Jmenuju se Guinevere, vidím naši svatbu a taky to, že ti nasadím parohy"), ale pak už jsem byl rád, že tohle je ryze pánská jízda. Za mě 70%.

Pointa na konci mi přišla hodně béčková, ale jinak jsem se maximálně bavil. Mělo to drajv a trefné obsazení. Některé tváře už jsem jako kancelářské krysy viděl v jiných filmech, takže mi jako tyto nové postavy připadaly ještě trefnější. Nemělo to slitování a některé popravy byly skutečně brutální. Španělské verze klasických pecek zněly krásně úchylně a taková předělávka hitu I will survive na začátku - tak to už byl úplný výsměch jejich osudu. Moc mě bavila ta nejnovější a nejvystrašenější zaměstnankyně. Scéna objetí na výtahové kabině neměla chybu. Za mě 80%. P.S. U nás v práci bychom po sobě šli hned po první výzvě.

To bylo tak správně... absurdní. Tak nějak evropsky absurdní. To by prostě Amíci nedokázali. Nácek i farář byli těžcí sympaťáci, ikdyž každý úplně jinak. Samozřejmě. To byla vlastně hlavní pointa. Dva naprosto rozdílné světy. Adam vypadal za bouřky v kostele jako zosobněné zlo. Jako Ďábel. Dokud jsem si neuvědomil, že Ďábla hledat jinde. Protože i Job si stejně jako Ivan musel říkat: "...To je Bůh, kdo po mně jde..." Ale zpátky k filmu: ochrnutý Christoffer na vozíku a Khalit pálící na všechno od ptáků po nácky mi působili nečekané záchvaty smíchu. Za mě 80%.

Je to taková pubertální verze Hromnic, to mi bylo jasné hned. Stejně jako u většiny komentů tady, první půlku mi byla Zoey strašně nesympatická, o zbytku té slepičí bandy ani nemluvě. S přibývajícími se probuzeními jsem tu holku měl čím dál víc radši. Je velice krásná, o tom žádná - ale tak nějak nedětským způsobem. Dokud poprvé nepřekročili práh školy, vlastně jsem ani nepoznal, že hraje středoškolačku. I to její první probuzení doma - jakoby vstali vysokoškoláci na nějaké futuristické koleji a v kuchyni se jen neosobně potkali. A teď k ději. Konec by měl větší smysl, kdyby nám hned při první bouračce jasně vysvětlili, že zemřel někdo jiný - a ne ty slepice. Celou dobu jsem si to totiž myslel. Že Zoey ať udělá co udělá, na konci stejně umře. Pak mi její "oběť" přišla zbytečná...no, už si to asi nikdy nepustím, ale své cílové diváky si to jistě najde.

On je Mel tak trochu kýčař, o tom žádná. A o to větší kontrast na vás čeká, když na vás potom vychrstne celý kýbl japonských vnitřností. Taky je pravda, že prvních padesát minut jsem mu taky nemohl odpustit ten jelimanský kukuč a číro hlavního hrdiny...než mě chlapec přesvědčil, že nehraje vůbec špatně. A příběh? Je to síla sama o sobě. Tam to měl Mel snadné. Ale no a co, když to funguje? Moc se mi líbilo (ve vší hetero počestnosti) to rodící se pouto mezi Dossem a jeho zavilým rivalem Smittym, který (MINISPOILER) Dossovi nenabídl jen svoji zbraň, ale také svůj prst na spoušti. Škoda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Za mě 80%.

S příběhem a mytologií problém nemám. Vlastně tu evoluci zbožňuju. Potíž je, že dneska už je velice problematické vytvořit takovou ikonickou postavu jako Ripley. Chodím na tyhle prequely k Vetřelci jenom proto, abych v duchu odpočítával: u Prométhea jsem si říkal: "Ellen jsou teprve dva roky..." A dneska v kině mi hlavou běželo: "Tak už je holce dvanáct..." Za 18 let nakope té vesmírné havěti prdel! Už aby to bylo. Kolik dalších unylých hlavních hrdinek budu muset přetrpět, než se konečně dočkám? Když už jsem se Shaw jakž takž naučil mít rád, stihne ji takový konec, aby ji nahradila tahle jalová panenka. No nevadí, snad už to vypadá jen na jednu takovou...P.S. Největší zrůdou v tomto filmu byl ale Tennessee, který přesně ukazuje, proč je blbost vyslat na kolonizační misi manželské páry. Klidně by ohrozil 2000 spících kolonistů - ať si klidně pochcípají - hlavně zachránit manželku! Kdybych byl ten kolonista, tak bych doufal, že moje rodina vysoudí na Weyland-Yutani poslední gatě.

Už dlouho jsem neviděl tak výborně vygradovaný atmosférický film. Miluju ten pocit, když víte, že je něco šeredně špatně, a zatím netušíte, co. Pokaždé, když ta jejich "služka" vstoupila do místnosti, začaly se mi ježit chlupy na těle. Automaticky. A po tom jejím smíchopláči jsem měl pocit, jako když mi někdo píchá vidličkou do ledvin. Možná si to jen zasloužilo trochu víc ultimátní konec. Ale jinak tleskám. P.S. Od teď piju hořké kafe, protože se ho bojím zamíchat lžičkou.

Nebýt to muzikál s přemírou otravných dyznyjovských písniček, jednalo by se o jedno z nejkrásnějších zpracování klasické pohádky. Pro tuhle konkrétní mám odmalička slabost. Jako jediná totiž lásku popisuje jako postupný proces poznávání. Spíše mě překvapilo to pozdvižení ohledně údajného gay tématu ve filmu. Proboha lidi, jedná se o celosvětovou marketingovou bublinu. Zženštilých afektovaných chlapíků z pohádek odehrávajících se v 18. a 19. století bylo vždycky požehnaně. A to i u nás. Tenhle mi nepřišel ničím jiný. A jediné, čím toho bojkotu Putin dosáhne, je to, že se to stane nejstahovanějším filmem u ruských dětí.

Na to, že českým filmům moc nefandím, a tak trochu je bojkotuju, tohle mi sakra zvedlo náladu. Venkov mi sice přišel trochu idealizovaný a vyumělkovaný, a děj samozřejmě proflákle předvídatelný, ale s tím jsem do toho přece šel, ne? Na Hřebíčkovou byla samozřejmě radost pohledět, ale celý snímek patřil podle mě Vetchému. Jako neotesaný nabručený hrobník-samorost, který Elišku stíral super suchými sarkastickými hláškami skoro pokaždé, když otevřel hubu, mě prostě dostával. Scény s oběma najednou byly nejlepší a klíčové. Když se zrovna nekočkovali, film upadal do šedého průměru (vážení tvůrci, příjmení podle profesí nebo nápadných fyziologických znaků vážně nejsou vtipné). A když už jsem si nemohl podařený casting vynachválit víc, šoupli mi tvůrci do výhledu snad nejkrásnější Slovenu Kristínu Svarinskou, jejíž úsměv přidal ke třem hvězdičkám tu čtvrtou.

Jak napsal Verbal. Já bych se v tom filmu moc nepitval. A víte vy proč? Protože.....cililink!......Áááááááááá......Uff, to zvonila jen sousedka.....málem to se mnou seklo. Ještě nikdy, nikdy, ale opravdu nikdy předtím ve mně cinkání nevzbuzovalo takový ryzí atavistický pocit naprosté hrůzy. Jo, a ještě taky kulaté zrcadlo, se kterým vidíte za roh. Tak to bylo ultimátní.