Legenda o "1900"

Vždycky ji někdo viděl první. Ameriku. Symbol Manhattanu, sochu svobody. Po 30 plavbách muset prodat trubku. Jen si naposledy zahrát. A pak totéž slyšet ze staré slepené desky. Rámec pro příběh o záhadném klavíristovi, který vlastně nikdy neexistoval. Kdo jen mohl nechat dítě v bedničce od citronů? Díky Bohu za soucitného topiče. Byť se smyslem pro humor při vymýšlení jména. Nomen omen. „Co je to máma, Danny?“ „Máma? Máma je dostihový kůň.“ Co mi vadilo, byl vypravěč Pyško. Pořád se mi tam pletl Bruce Willis. Osudy lidí jsou spjaty s osudy lodí, klavírů, nahrané desky s melodií. Skvělá jízda za klavírem v bouři, pod křišťálovým lustrem, s lahví šampaňského přímo od ledu. Tajemný příběh se rozvíjí a košatí. Max dělá pro záchranu přítele maximum, stará rezavá loď až bere dech. Její světla a stíny, zvuky, houpání, skrýše, ztracený lesk. Film pak plný hudby, skvělých klavírních výkonů. Klobouk dolů před Morriconem, je netypický, nevtíravý. A závěrečná píseň tandemu Morricone – Roger Waters lahůdkou. Zbývá prostor pro fantazii diváka, pro snění, představy. 1900 mne fascinoval už před lety a nyní dvojnásob. Zažloutlá kamera, dobové oblečení, staré fotky. Odlesky hladiny v kabinách, záběry na klávesy, moře, pěnu na vlnách, lesk a elegance, špína a nepořádek. Souboj klavíristů gradující cigaretou zapálenou o strunu. Jsou věci, o kterých není snadné psát. Některé je lépe vidět. A slyšet. Jednou nestačí. „Dobrý příběh má větší cenu než stará hudba.“ (23.08.2008)

Zdařilý snímek s nezaměnitelnou atmosférou a úchvatnou hudbou mistra Morriconeho. Příběh sám o sobě je také silný, zejména na svém začátku a poté na úplném konci, avšak působivé momenty se vyskytují v průběhu celého filmu. Klavírní souboj nemá chybu a nedovolí divákovi uhnout pohledem od obrazovky. Tato scéna je opravdu pastvou pro oči a uši. Vcelku jímavá mi přišla i pasáž, kdy se Danny loučí s posádkou lodě a chystá se vykročit na pevninu a prohlíží si z můstku velkoměsto před sebou. (11.02.2016)

Legenda pro mě tenhle film po shlédnutí určitě je, stejně jako hlavní role pianisty. Kolikrát už jsem si všim, že na dvojce zrovna dávají tento příběh o "1900", ale nikdy jsem se na něj nepodíval, jen jednou jsem si všiml dokonalé scény v půlce filmu, kde soupeří s černochem na piánu a zahraje něco naprosto úchvatného. Mrzelo mě, že jsem neviděl celý film, a tak jsem se rozhodl, že příště ten film prostě musím vidět. Příště se stalo skutečností a já měl opět možnost tento film vidět, a tak jsem koukal, hezky od začátku, bedlivě, až jsem dorazil opět k té scéně, kde se přel on a jakýsi černoch, legenda a spoluzakladatel jazzu. Scéna, na kterou snad nikdy nezapomenu. Krůpěje potu z jeho čela se draly přes obrazovku až ke mně, v rukách jsem cítil křeče, při chvíli, kdy hrál svůj nejlepší výstup. Oněměl jsem, zacož si tento film vysloužil neskutečnou pochvalu. Škoda jen, že ho nemůžu hodnotit pěti hvězdičkami. Čekal jsem trošičku jinačí konec, možná je to všecko logické, ale na druhou stranu také nesmyslné ale očekávatelné. Legenda o "1900" je výborný film, na který se nechá koukat a který má v záloze jednu scénu, na kterou jen tak nezapomenu, při které mi spadne čelist, vypadne z pantu, a kdejaký doktor mi už těžko pomůže. Koukalo se na to hezky, hudba hrála zručně a příjemně a celkově jsem na konci filmu měl opravdu těžký dojem, dobrý, ale přitom smutný. Prostě se to musí vidět, oni to určitě na dvojce zase zopakujou. Tohle se prostě musí vidět. (07.08.2008)

Chvílemi monotónní vyprávění stojí především na výkonu Tima Rotha a na hudbě legendy Ennia Morriconeho. Skvěle natočena je scéna hudebního souboje a scéna s "klavírem na vlnách". Konec je možná až příliš uslzený. Film získal v Itálii 5 Donatellových Davidů (režie, kamera, hudba, výprava a kostýmy) a Zlatý glóbus pro Ennia. (03.08.2003)

Opustený hneď po narodení v roku 1900, strávil celý život na lodi. Geniálny hudobný samorast, sebaistý a suverénny na palube, mimo nej však zmätený a stratený. Taký je "1900" v podaní Tima Rotha a vy mu to všetko veríte, lebo vám nedáva inú možnosť. K tomu výborná hudba a výsledkom je film, na prvý pohľad nenápadný, avšak o to zaujímavejší. (28.03.2004)