Legenda o "1900"

Musím přiznat, že nejdříve jsem z filmu viděl na Youtube pouze klavírní souboj. Ten je dokonalý. Ovšem o zbytku filmu jsem si obrázek udělat nedokázal. Teď, když jsem ho konečně viděl celý, musím říct, že mých 5* zde zůstane i nadále. A onen klavírní duel hodnotím jako nejlepší filmový souboj beze zbraně všech dob. (16.04.2008)

Vždycky ji někdo viděl první. Ameriku. Symbol Manhattanu, sochu svobody. Po 30 plavbách muset prodat trubku. Jen si naposledy zahrát. A pak totéž slyšet ze staré slepené desky. Rámec pro příběh o záhadném klavíristovi, který vlastně nikdy neexistoval. Kdo jen mohl nechat dítě v bedničce od citronů? Díky Bohu za soucitného topiče. Byť se smyslem pro humor při vymýšlení jména. Nomen omen. „Co je to máma, Danny?“ „Máma? Máma je dostihový kůň.“ Co mi vadilo, byl vypravěč Pyško. Pořád se mi tam pletl Bruce Willis. Osudy lidí jsou spjaty s osudy lodí, klavírů, nahrané desky s melodií. Skvělá jízda za klavírem v bouři, pod křišťálovým lustrem, s lahví šampaňského přímo od ledu. Tajemný příběh se rozvíjí a košatí. Max dělá pro záchranu přítele maximum, stará rezavá loď až bere dech. Její světla a stíny, zvuky, houpání, skrýše, ztracený lesk. Film pak plný hudby, skvělých klavírních výkonů. Klobouk dolů před Morriconem, je netypický, nevtíravý. A závěrečná píseň tandemu Morricone – Roger Waters lahůdkou. Zbývá prostor pro fantazii diváka, pro snění, představy. 1900 mne fascinoval už před lety a nyní dvojnásob. Zažloutlá kamera, dobové oblečení, staré fotky. Odlesky hladiny v kabinách, záběry na klávesy, moře, pěnu na vlnách, lesk a elegance, špína a nepořádek. Souboj klavíristů gradující cigaretou zapálenou o strunu. Jsou věci, o kterých není snadné psát. Některé je lépe vidět. A slyšet. Jednou nestačí. „Dobrý příběh má větší cenu než stará hudba.“ (23.08.2008)

Krásná hudba. Ta je asi to nejhezčí na celém filmu. Nesmím však opomenout herecké výkony Tima a Pruitta (ty jeho oči jsou prostě rarita), solidní kameru a originální, zajímavý příběh (nebo alespoň pro mě ;)). Je faktem, že to někdy s tím emocionálním útokem na diváka tvůrci snímku trochu přehánějí; třeba ten poslední rozhovor mezi Maxem a 1900 je příliš dlouhý a hraje moc na city. But on the other hand, hlavní hrdina byl obrovskej sympaťák a dokonce jsem mu dost rozuměl. No a nejlepší scéna? Samozřejmě klavírní duel! Co se týče hodnocení, jsem dost na vážkách mezi 3/4*, ale film mě opravdu zaujal a nenudil, takže se přikláním k vyššímu hodnocení. (05.08.2008)

"Pokiaľ máš v hlave dobrý príbeh a máš ho komu rozprávať, zďaleka nie si odpísaný..." Tornatore si vie príbehy vyberať a toto ma naozaj prekvapilo. Čakal som skôr nudné večierky a nekonečné doprovody na piáno, preto ma veľkoleposť a davové scény hlavne v úvode nestačili udivovať. Celý obrovský interiér lodnej kotolne a špinavých robotníkov ma maximálne zaujal. Príbeh chlapca, ktorý nikdy neopustil loď a stal sa majstrom v hre na piáno je vyrozprávaný pútavým spôsobom postupného odkrývania a doplňovania zaujímavých historiek. Asi najviac zaujme súboj pianistov, v ktorom "zázračný lodný chlapec" rozžhaví svojou hrou piáno tak, až sa mu zapáli cigareta...Prehnané? Ok, ale strašne efektné. Morriconeho hudba je tradične veľkolepá a v spojení s tak pútavým príbehom to inak ako na plný počet nevidím. Pre filmy natočené takýmto spôsobom mám odjakživa slabosť. 90%. (23.02.2014)

Film stojí rozhodně na režisérovi, který nenechal ve filmu snad jedinou zbytečnou scénu nebo jen gesto. Taktéž výkony dvou hlavních představitelů byly vynikající, přestože je jejich hraní trochu divné. Ale představte si člověka, který se narodí na lodi a nikdy ji neopustí. To na něm přeci znát být musí. A to bych řekl, že zvládl Tim Roth dobře. P. T. Vince a jeho melancholický výraz se do role neúspěšného muzikanta, který vypráví romantický a trochu uslzený příběh, hodí nadmíru dobře. 4,5 hvězdičky (06.08.2008)