Legenda o "1900"

Vždycky ji někdo viděl první. Ameriku. Symbol Manhattanu, sochu svobody. Po 30 plavbách muset prodat trubku. Jen si naposledy zahrát. A pak totéž slyšet ze staré slepené desky. Rámec pro příběh o záhadném klavíristovi, který vlastně nikdy neexistoval. Kdo jen mohl nechat dítě v bedničce od citronů? Díky Bohu za soucitného topiče. Byť se smyslem pro humor při vymýšlení jména. Nomen omen. „Co je to máma, Danny?“ „Máma? Máma je dostihový kůň.“ Co mi vadilo, byl vypravěč Pyško. Pořád se mi tam pletl Bruce Willis. Osudy lidí jsou spjaty s osudy lodí, klavírů, nahrané desky s melodií. Skvělá jízda za klavírem v bouři, pod křišťálovým lustrem, s lahví šampaňského přímo od ledu. Tajemný příběh se rozvíjí a košatí. Max dělá pro záchranu přítele maximum, stará rezavá loď až bere dech. Její světla a stíny, zvuky, houpání, skrýše, ztracený lesk. Film pak plný hudby, skvělých klavírních výkonů. Klobouk dolů před Morriconem, je netypický, nevtíravý. A závěrečná píseň tandemu Morricone – Roger Waters lahůdkou. Zbývá prostor pro fantazii diváka, pro snění, představy. 1900 mne fascinoval už před lety a nyní dvojnásob. Zažloutlá kamera, dobové oblečení, staré fotky. Odlesky hladiny v kabinách, záběry na klávesy, moře, pěnu na vlnách, lesk a elegance, špína a nepořádek. Souboj klavíristů gradující cigaretou zapálenou o strunu. Jsou věci, o kterých není snadné psát. Některé je lépe vidět. A slyšet. Jednou nestačí. „Dobrý příběh má větší cenu než stará hudba.“ (23.08.2008)

Až tak ma to nebralo, čakal som niečo oveľa lepšie a najmä s lepšou dejovou líniou. Príbeh o osirelom novorodencovi na lodi a jeho následnom živote bol síce zaujímavý, no moje očakávania moc nenaplnil. Dokonca ani ten početný výskyt klavírnej hudby so mnou nič nerobil, ale to bude asi aj tým, že jazz a speed-pianová hudba ma nikdy moc nebrala. Keď už som mal pocit, že príbeh sa začne uberať iným smerom a 1900 sa odhodlá vydať do sveta mimo oceánu, tak som zostal sklamaný z jeho rozhodnutia. Je to síce majster Tornatore, no keď porovnávam s jeho novšími filmami, tak toto ma až tak neoslovilo, aj keď námet to bol výnimočný. (09.11.2013)

Tento film sa snad da opisat dvomi slovami: krasny a zvlastny film. Moje druhe zoznamenie s Giuseppem Tornatorem ma opät prijemne prekvapilo, zrejme to ma nieco spolocne s hudobnym virtuozom Enniom Morriconem, pretoze tato zohrana dvojka dokaze natocit film plny emocii, kde ma hlavnu ulohu prave hudba. Moje prve zoznamenie s Tornatorem bolo pri filme BIO RAJ (1988). Scenar Legendy bol celkom zaujimavy, aj ked bolo mozno nepochopitelne, preco klavirny virtuoz Tim Roth nechcel za ziadnu cenu opustit lod, kde tak rad hraval na piane, ked mohol hrat aj kdekolvek inde na zemi, ale on sa to tam pokusal vysvetlit. Najviac sa mi pacila rivalita dvoch najväcsich klavirnych virtuozov, ktori hrali proti sebe. Jednemu sa hovorilo: ,,Ten, ktory vymyslel jazz" a bol az prilis namysleny a arogantny voci "Legende 1900", v kazdom pripade ho podcenil a scena so zapalenim cigarety nemala chybu :-).. 24.09.2010 ______ Tim Roth - ("1900") +++ Pruitt Taylor Vince - (Max Tooney) +++ Bill Nunn - (Danny Boodmann) +++ Clarence Williams III - (Jelly Roll Morton) +++ Mélanie Thierry - (Dievča) +++ Gabriele Lavia - (Farmer) +++ Hudba: Ennio Morricone +++ Nemecka Cinema - 50% (24.09.2010)

Film na mě zapůsobil už poprvé, když jsem ho viděl několik let nazpátek. A hlavně ta pasáž kdy v souboji hraje "Let čmeláka" a zapálí cigaretu o strunu. Od té doby jsem to viděl mockrát, vždy mě odrovnal výkon Tima Rotha (od té doby je pro mě jen "1900" a ostatní jeho postavy jsou vedlejší) a silná a lahodná hudba od Ennio Morricone. (06.08.2008)

Opustený hneď po narodení v roku 1900, strávil celý život na lodi. Geniálny hudobný samorast, sebaistý a suverénny na palube, mimo nej však zmätený a stratený. Taký je "1900" v podaní Tima Rotha a vy mu to všetko veríte, lebo vám nedáva inú možnosť. K tomu výborná hudba a výsledkom je film, na prvý pohľad nenápadný, avšak o to zaujímavejší. (28.03.2004)