Legenda o "1900"

Jedním slovem překrásné. Legenda o „1900“ je hlavně legendou o Enniu Morriconem. Nádherný příběh chlapce, ze kterého se přes noc stal nejlepší klavírista oceánu. Poetika Giuseppe Tornatoreho zde dosahuje vrcholu, stejně jako jeho souhra s Morriconeho hudbou, jež zde dokonce přímo utváří důležitou část filmu. Tim Roth ("1900") je zkrátka geniální, dost možná jeho životní výkon. Pruitt Taylor Vince (Max Tooney) je také výborný a krásně nás od začátku do konce provází příběhem z pozice vypravěče. Scéna klavírního souboje mezi "1900" a Jerrym Rollem Mortonem je dnes již legendou. Já mám ale stejně nejraději úžasné "playing love," popřípadě (ne)vystoupení "1900" na pevninu. Je to opravdu krásný film, který si vždycky rád pustím na zlepšení nálady. "Stačí mít dobrý příběh!" (20.12.2016)

Film na mě zapůsobil už poprvé, když jsem ho viděl několik let nazpátek. A hlavně ta pasáž kdy v souboji hraje "Let čmeláka" a zapálí cigaretu o strunu. Od té doby jsem to viděl mockrát, vždy mě odrovnal výkon Tima Rotha (od té doby je pro mě jen "1900" a ostatní jeho postavy jsou vedlejší) a silná a lahodná hudba od Ennio Morricone. (06.08.2008)

já nevím, na mě to prostě nějak nefungovalo. pohádka o týpkovi s hloupým jménem stojí a padá na na Timu Rothovi a hudbě, jak výstižně napsal Djkoma. některé scény jsou vyloženě divné, konec tradičně a zbytečně přeslazený. coby hudebník (a shodou okolností mám co do činění s oběma nástroji) musím vyzdvihnout Rothovo přesvědčivé klavírování, naopak ta trumpeta v podání pana Vince byla příšerně nedůvěryhodná. no ale pochvala za kameru a parádní záběry. takhle loď sice do mého srdce neproplula, ale to neznamená, že tomu tak nebude u vás... každopádně pozor na sklovinu a mějte radši po ruce injekci s inzulínem! 60% (12.11.2009)

Vždycky ji někdo viděl první. Ameriku. Symbol Manhattanu, sochu svobody. Po 30 plavbách muset prodat trubku. Jen si naposledy zahrát. A pak totéž slyšet ze staré slepené desky. Rámec pro příběh o záhadném klavíristovi, který vlastně nikdy neexistoval. Kdo jen mohl nechat dítě v bedničce od citronů? Díky Bohu za soucitného topiče. Byť se smyslem pro humor při vymýšlení jména. Nomen omen. „Co je to máma, Danny?“ „Máma? Máma je dostihový kůň.“ Co mi vadilo, byl vypravěč Pyško. Pořád se mi tam pletl Bruce Willis. Osudy lidí jsou spjaty s osudy lodí, klavírů, nahrané desky s melodií. Skvělá jízda za klavírem v bouři, pod křišťálovým lustrem, s lahví šampaňského přímo od ledu. Tajemný příběh se rozvíjí a košatí. Max dělá pro záchranu přítele maximum, stará rezavá loď až bere dech. Její světla a stíny, zvuky, houpání, skrýše, ztracený lesk. Film pak plný hudby, skvělých klavírních výkonů. Klobouk dolů před Morriconem, je netypický, nevtíravý. A závěrečná píseň tandemu Morricone – Roger Waters lahůdkou. Zbývá prostor pro fantazii diváka, pro snění, představy. 1900 mne fascinoval už před lety a nyní dvojnásob. Zažloutlá kamera, dobové oblečení, staré fotky. Odlesky hladiny v kabinách, záběry na klávesy, moře, pěnu na vlnách, lesk a elegance, špína a nepořádek. Souboj klavíristů gradující cigaretou zapálenou o strunu. Jsou věci, o kterých není snadné psát. Některé je lépe vidět. A slyšet. Jednou nestačí. „Dobrý příběh má větší cenu než stará hudba.“ (23.08.2008)

Pri sledovaní Legendy o 1900 som si spomenul na Shawshank a myšlienku inštitucionalizácie. Mám veľmi rád tento štýl filmov, keď sa dva príbehy zlejú v jeden. Tento film tak isto dáva ľudom to čo chcú vidieť. Je škoda že sa o ňom skoro vôbec nevie, len pre to, že je taliansky. Vo filme je pár nezabudnuteľných scén, pri ktorých som len nemo sedel a dýchal. Film o priateľstve, hudbe a nezlomnosti ducha. Tento film by mal byť hneď za Shawshankom a musí sa vidieť, no možno nezachutí každému. (29.06.2010)