Díra

Věrohodné, naturalistické? Z „technologického“ hlediska možná ano. Nevím, já jsem se z kriminálu nikdy neprokopával. Ale že by protřelí a zkušení kriminálníci, kteří nesedí poprvé a kterým hrozí dvacet let, byli někdy tak soudružsky ušlechtilí? Jestli tomu věříte, tak vzhůru do basy, mezi lidi lepší, než jsou na svobodě, mezi ty statečné, čestné a zocelené, mezi kterými se levoty dopustí leda nezkušený benjamínek! --- Ten příběh je nesmysl, úplná pohádka. (15.04.2011)

Jestliže Ernest Hemingway psal formou ledovce, kdy odkrýval pouze základní děj a zbytek nechávál na čtenáři, režisér Jacques Backer natočil tímto stylem Díru. Žádné vyslovené motivace, žádné hluboké myšlenky, prostě a jednoduše jen děj v podobě plánování útoku. Taková "jednoduchost" působí velice dobře na atmosféru, které navíc pomáhají i poměrně nestandartně dlouhé záběry (na střih někdy čekáme opravdu dlouho) a neexistence hudby. Místy film dokáže pořádně našponovat nervy. Vhodně jsou zvoleny také jednotlivé charaktery a nechybí ani pořádná tečka na konci. Spokojenost. P.S. Bacha na spoiler v obsahu. (26.08.2010)

Absolútna dokonalosť vo všetkých smeroch. Útekové filmy z väzenia je zaujímavý subžáner, ktorý vždy sľubuje akúsi teteliacu sa zábavu, kde očakávame absolútne fandenie hrdinom a obhrýzanie si nechtov popri prevádzaní úteku. Nakoľko a akým spôsobom sa to splní v tomto prípade, nechám nezodpovedané, pretože obsahu záverečnej polhodiny hovorím ZVRATY a DILEMA. Nádherne vykreslené detaily prípravy, napätie, keď niekoľko minút tŕpneme, či príde hliadka počas rozbíjania betónu, geniálna scéna pri stľpe, vtipná kamufláž so spáčmi, atmosferické kanalizačné katakomby. Film dostáva ďalší rozmer až v záverečnej fáze a je to to najlepšie a najhodnotnejšie, čo som v tomto subžánri videl. Ak som dal Shawshanku 100%, tak absolútne hodnotenie v tomto prípade je ešte o stupeň vyššie. Žiadne čiernobiele charaktery, žiadni zlí dozorcovia, žiaden patos. Iba číra radosť z toho, že som sa prostredníctvom lásky ku kinematografii a vŕtania sa v jej histórii dopracoval až k takémuto klenotu. (24.01.2013)

Vězení nepovažuji za ideální místo odpočinku a proto bych, v souladu s míněním bručících týpků, rovněž zapřemýšlel o změně prostředí. Tentokrát by to neměl být takový problém, jelikož do standardního vybavení cely patří šroubovák, sirky nebo provaz a jako nadstandard se najde i pilník. Pan režisér se však rozhodl zašokovat až závěrečnou scénou, takže nejprve vychytrale nabídl mnohaminutové uspávací záběry na bušení trubkou do betonu, šmrdlání mříže pilníkem či němé procházky po podzemí. Zvýšil tím sice šance pointy na úspěch, ale na zábavě to rozhodně nepřidalo. (03.07.2012)

Vězeňských útěkových filmů bylo natočeno nespočet. Některé vynikající, jiné slabší. Le trou je pyšným členem té exkluzivnější kategorie, ve které má mimořádné místečko díky svému nevšednímu, minimalistickému zpracování a především díky šokujícímu závěru. Po něm totiž člověk jenom čumí a přemýšlí, jak je fyzikálně možné, že po té ledové sprše, kterou schytal, zůstal sedět jak opařený. (09.11.2011)