Pryč od minulosti

"But I didn't take anything. I didn't, Jeff. Won't you believe me?" "Baby, I don't care."     Klasický film noir, zaradený aj medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, s pomerne podmanivou atmosférou, ktorý ale vo mne nezanechal hlbší dojem. Hlavným problémom je zrejme málo zaujímavý scenár, sice sa snažiaci o prekvapivé zvraty, všetko ale vyznieva akosi do prázdna. Najviac ma na filme zaujali výborní herci, hlavne charizmatický Robert Mitchum v role parádne lakonického hlavného hrdinu Jeffa ("I'm sorry he didn't die." "Give him time."), Jane Greer ako obzvlášť zvodná (a tiež aj obzvlášť fatálna) femme fatale Kathie ("Dirty double-crossing rat!") a vtedy ešte málo známy Kirk Douglas vo vedľajšej role mafiána Whita.     "She can't be all bad. No one is." "Well, she comes the closest." (06.11.2022)

Noir film, v němž každá postava má své opodstatnění, více či méně předpovídatelný charakter a úžasně aranžované exteriérové i interiérové scény. Za celých 93 minut se zde nenajde ani jedna, která by byla vyloženě slabá. Hlavní kvarteto postav je naprosto bezchybné, charismatický Robert Mitchum si velmi brzy získá přízeň diváka a Kirk Douglas (zde velmi mladý) svoji roli představuje s noblesou sobě vlastní. Blíže zmiňovat duo žen, které do děje vstupují, aby se postavily ze dvou stran k širokým ramenům Jeffa Baileyho, není třeba, jelikož jejich vývoj - zejména Kathie Moffatové - si je třeba vychutnat. Snímek se nese v klasické noir-filmové atmosféře, do níž proniká vše, co divácké oči a srdce potěší! Zcela jsem se při sledování přenesl do 40. let a krásného jazzového věku. (25.10.2009)

Kvalitne provedeny noir, kteremu vevodi Robert Mitchum v hlavni roli....Kirk Douglas si i na tom neprilis velkem prostoru vede velmi slusne,...a pak tu mame zeny: Jane Greer za svou roztomilosti skryva skutecnou dablici, a co se pohlednosti tyce nezaostavaji za ni ani Rhonda Fleming a Virginia Huston. Cili celkem doporucuji ke shlednuti, ovsem britkosti, "drivu" a charismatu Bogartovych filmu se tu nedockate... (16.03.2009)

Syžet je jakési vnější schéma, celková konstrukce, podle které je příběh řazen. A fabule je už hotový, divákem na základě syžetu zkonstruovaný příběh. Syžet je zkrátka něco jako plánek z ABC-íčka, podle kterého si postavíte papírový model (fabuli). Proč o tom mluvím? Protože tenhle film v sobě sloučil všechny typy syžetů dohromady - je retrospektivní v první půli (odvíjí se od pointě k příčině), chronologický ve druhé půli, dále řetězový (pojítkem několika zdánlivě nesouvisejících příběhů je femme fatale), stejně tak rámcový (dílčí příběhu jsou součástí hlavního děje točícího se kolem detektiva) a celé to budí zdání paralelního příběhu v příběhu, respektive způsobu, jakým se příběhy stávají. Jenže tím se dostává celý děj do polohy konstruktu s vymakaným scénářem bez života a mám pocit, že těm, kdož mají problémy odlišit civilní život od filmové fikce a jejích konvencí, bude film rozkolísávat hypertenzi. Motá se vám z toho hlava? Na zklidněnou doporučuji Single Malt Scotch Whiskey nebo Jägermeistera. (02.07.2008)

Brilantní suché dialogy, patřičně zašmodrchaná zápletka, kombinace různých modů vyprávění, zajímavé téma (předem prohraná snaha uniknout před minulostí), fantastická Musuracova kamera akcentující ambivalentnost ústředních charakterů pomocí expresívního nasvícení, výstavní "dáma, pro kterou se zabíjí", pro noir zrozený Bob Mitchum, jemuž ta bytelně cynická póza sedne jako ulitá (zdatně konkuruje Bogartovi) a hrozivý Kirk Douglas v jedné ze svých prvních filmových rolí. Krvelačnou stránku mé osobnosti velmi potěšil i relativně vysoký bodycount. Ve výsledku tedy to lepší z noirové pokladnice. Na první ligu ale Tourneurově klasice schází, jak se říká, "něco" navíc. Třeba voiceover. :)) (20.06.2010)