Bota jménem Melichar

Poeta, bodrý synek, müslitel a vůbec správný super hrdina našeho mládí. Toť Radim Dochleba. Nejvýraznější postava Troškovy vrcholné tvorby, to když ještě dávala smysl a dalo se na ni dívat. Nejvíce mne mrzí, že David Rauch nepokračoval v herecky solidně nastartované kariéře a neoblažil nás v dalších snímcích. Charismatický synek by jistě zazářil. Nu což. Bota jménem Melichar je fajn, je odpočinková, je veselá a je pro celou rodinu. Rozhodně doporučuji, ačkoliv bude těžké dostat od počítače vaše odrostlejší ratolesti. O to víc mne jímá nostalgie, když v televizi zazní Stáňa Hložků a v programu naleznu tento zapomenutý skvost. 80% (08.02.2016)

Pěkný film pro mládež nebo spíše pro děti, který jsem jako mladší žral. A film, jenž ve mně zanechal krásné vzpomínky, a proto to vysoké hodnocení. Tenkrát jako malej jsem ani nevěděl, co že to ten Troška je, ale dneska už to vím a můžu říct, že ačkoliv to byla jeho prvotina, tak to bylo asi to nejlepší co kdy natočil, od tý doby už jsem nic normálního od pana Trošky nezaregistroval. Moje hodnocení: 80% (14.07.2007)

"Nakoupit, do čistírny a na hřbitov. Babička má dneska narozeniny." Tak i nějaký ten problém dospělých se tady řeší, ale hlavní je škola. A tady přichází na řadu povzdech: Že já se hůř neučil. Jenže mě to nenapadlo, že by se dalo propadnout z kreslení ze školy do školky. Ale pozdě bycha honit, takže tohle je ta správná vzpomínka na soušky učitelky, přezůvky, pubertu či socialistickou diskotéku v tělocvičně. A samozřejmě na Standu s Péťou, protože na ty jejich odrhovačky nelze zapomenout. (22.06.2016)

Celkem slušný rodinný film z dob "soušek učitelek" (které si dávají cigárko legálně přímo v zaměstnání) ze základní školy, jak si ji pamatuji já. Příběh je jednoduchý a skládá se víceméně z různých situací různých a různě starých dětí a jejich učitelů, které se udály na jedné škole. Každý se zabývá svými problémy, odpovídajícími věku postav a do toho se navíc řeší záhada kradených věcí...pohodová záležitost pro zahnání nudy. (23.04.2015)

Čekal jsem něco ve stylu Slunce, boty, panely, kde v rytmu diska znějí Holky z naší školky. To první tam sice není, zato toho druhého tam je bohužel až až, místy film připomíná lobotomii Vágnerem, Hložkem a Kotvaldem. Jenomže to by bylo jako hodnocení velmi nefér, film je pohodová a tak nějak lidská podívaná, kde se dějí drobné neplechy a samozřejmě nakonec vše dobře dopadne. Musí se nechat, že Troška umí, jakkoliv podivně to zní, přirozený dialog. Díky tomu film není zdaleka tak křečovitý, jako některé další dobové filmy pro mladé. Jako odstrašující srovnání lze uvézt například Vlčí boudu. Hlavní hrdinové jsou správní rošťáci se srdcem na pravém místě. Určitě jeden z nejlepších Troškových filmů, který ale snese srovnání i s kouskama mimo jeho tvorbu. :) Zatím za tři, terapie Vágnerem mě trochu ubíjela, ale kdo ví? Třeba to příště bude za 4*. jé, jé, jé, kdepak ty fajn holky jsou..:) (19.02.2014)