K zemi hleď!

Zdařile to tne do živého, co se týče dnešního zpochybňování absolutně všeho a neustálého hašteření, kdo má či nemá pravdu. Což ve výsledku znamená, že se neudělá zhola nic. Místo komety si můžete dosadit jakékoliv současné diskutované téma. Co se zpracování týče, tak to prostě není tak chytré a cool, jak by asi chtělo být. Přesto mě to bavilo a závěr na mě zapůsobil i tak. (24.12.2021)

Chytrá, vtipná, trefná a tím pádem zábavná i nepříjemná satira na současnou společnost a jeden z filmů roku, za který jsem skoro ochotný odpustit Netflixu sterilitu Red Notice. Trumpové, Zuckebergové, Muskové, socky, infotainment, fakenews a zpochybňování vědeckých faktů. DiCaprio vládne a Hill je skvělej zmrdík. (25.12.2021)

Napapaný DiCaprio si kráčí pro dalšího Oscara. Nevyrovnaný, ale místy nečekaně realistický snímek se silným poselstvím, který ukazuje kam až jsme se dostali a jak daleko už to zašlo. Můžeme se tomu zasmát, ale McKay nás chtěl ve skutečnosti vyděšit. Moderní horor obalený cynickým humorem a nadhledem. S názornými příklady špatných rozhodnutí, která sledujeme dnes a denně. Natočený i pro hloupé lidi. (25.12.2021)

Môj prvý film, ktorý som si pozrel na prelome rokov na Silvestra. Chvíľami sa dej trochu tiahne a snímka, hoci nenudí, sa môže zdať nadbytočne dlhá. Čo podobné drobnosti kompenzuje je predovšetkým úctyhodný výkon Leonarda DiCapria, ktorého postava prejde asi najväčším vývojom. Don't Look Up je veľmi umne režijne i scenáristicky poňatý satirický zážitok, ktorý pobaví a zároveň podnieti k zamysleniu. Do vianočného repertoáru Netflixu prinesie príjemné spestrenie a podobne ako decembrové rozprávky, aj on so sebou nesie posolstvo o tom, že ľudská hlúposť je reálne väčšia hrozba než kadejaká prírodná alebo vesmírna katastrofa. (1.1.2022) (02.09.2022)

Adam McKay nám chce něco sdělit a dělá to (opět) velmi efektně. Ovšem co přesně to je, tím už si nejsem tak jistý. McKay se trefuje do post-faktické reality 21. století, za jejíž podobou jsou v lepším případě chladní byznysmeni, v horším do sebe zahledění vizionáři. Podobně jako v Sázce na nejistotu (a s o poznání svěžejším stylem, než jaký jsme viděli třeba v Soderberghově nedávném Pracím automatu) se v duchu přísné satiry dozvídáme, na čem naše společnost momentálně stojí. Výsledkem je vyhrocenější variance na Network o půl století později, která sice na spoustu problémů s nekompromisním humorem ukazuje, zároveň však trpí typicky dobovými problémy – rozklížeností, občasnou scenáristickou překotností a křičením hlasitých statementů bez vybudování dostatečného základu. První necelá hodina se pyšní skvěle úzkostnou atmosférou a kdyby v tomto duchu McKay pokračoval ještě chvíli, a pak film ukončil, výrazně by zamíchal kartami v mém žebříčku nejlepších letošních filmů. Od psychologicky relevantní připomínky toho, jak každodenně řešíme malichernosti, však uhne k rozmáchlejším tématům. Širší společenský pohled je pro téma satiry samozřejmě nezbytný, přesto v této fázi může být McKay rád, že sehnal tak početnou skvadru skvělých herců, kteří prodají i slepé příběhové linky. A tak snímek doklopýtá až k emociálně fungujícímu konci. Nakonec tedy převládá spokojenost, v lecčem i větší než u Sázky na nejistotu; nechybělo ale mnoho, ale mohli jsme řešit skutečně extrovní pecku. Více zde. (28.12.2021)