Kapesné

Truffaut o dětství. Bere to od novorozenců přes caparty až po menší i větší školáky, chvílemi dramatický, jindy lehce komediální, jen nakonec nechá chvíli řečnit jednoho z dospělých hrdinů (asi aby i těm pomalejším došlo, co tím chtěl autor říci). Děti byly vybrány skvěle, většina jich vystupuje pod vlastními jmény, takže by mne opravdu zajímalo, do jaké míry se jelo podle scénáře a nakolik to byla improvizace na dané téma. Protože děti se opravdu chovají jako děti, ne jako to, jak jsou ve filmech běžně zobrazovány. A v tom je tady hlavní síla. (04.10.2009)

Jestli lze o někom prohlásit, že skutečně rozumí dětské duši, pak je to François Truffaut. Jeho "Kapesné" je dokonalé - někdy veselé a někdy smutné (chtělo by se říct jako život sám) a má několik geniálních míst (snad nejvtipnější je scéna s malou holčičku, co ji rodiče za trest nevzali do restaurace). Za nejdůležitější považuji zjištění, že děti nejsou hloupé, protože jsou malé a ničemu nerozumí, ale naopak mnohdy chápou až moc dobře. Jsou to takoví malí dospělí. A dospívání je těžká věc. (22.07.2006)

,,Deti sú silné. O všetko sa otlčú, i život ich otĺka, ale sú pod ochranou a veľa toho vydržia." Tak som rád, že v rámci sledovania staršej európskej kinematografie natrafím i na nejaký ten zaujímavý film pre deti a mládež (naposledy náhodou objavený prastarý kúsok z Portugalska Aniki Bobó /1942/ a československé Hry a sny /1958/). Osobný prínos rozhodne nespočíva iba v objavení dobových či kultúrnych zaujímavostí (zatiaľ čo napríklad u nás na Slovensku žiaci recitujú naspamäť Chalupkovo "Mor ho" alebo v susednom Česku je to Máchov Máj, francúzske deti sa na literatúre takto naspamäť učia monológ z Moliérovho Lakomca :-)), ale v tomto prípade stojí za pozornosť aj zaujímavá konfrontácia sveta detí a sveta dospelých, ktorá k záverom vrcholí predovšetkým silným prejavom. ,,Keď je dospelý nešťastný, môže ísť inam a začať znovu. Nešťastné dieťa na to ani nemôže pomyslieť... Na světe je veľa nespravodlivosti, ale keď to stíha deti, je to najhanebnejšie!" Vzhľadom na žáner má snímka prekvapivo dlhú stopáž, ale aj napriek nudnejším momentom utečie táto mozaika úsmevných príhod (a k záveru aj jedného veľmi vážneho prípadu) rýchle a myslím, že osloví akúkoľvek vekovú kategóriu. (80%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (05.06.2018)

Neuvěřitelné, jak může být film tak přirozený, nadčasový, úplně ze života. Jako bych sledovala skrytou kameru. Také se mi moc líbí, jak se (ať už malé či velké) jednotlivé příběhy navzájem porůznu prolínají, a vlastně zároveň jakoby "pomalu ztrácí, ale dřív nebo později opět nějak nenápadně vplují zpět". :-) A ten čiperný chlapeček v červených gaťkách je tak roztomilý, přímo k sežrání. :-D Skvělá je také hudba a střih (jako ostatně u většiny Truffautových filmů). (13.05.2009)

Moc hezky, inteligentni a laskave humorny film, ale pozor, ne vzdy o humornych zalezitostech. Kazdy v nem v urcite podobe najde sebe, kus sveho detstvi, prihody a situace, ktere zazil ci videl, poznava v nem spoustu lidi kolem sebe. Davam maximum za tento nadherny exkurs do detstvi (temer) nas vsech. (18.07.2006)