Divý chlapec

Truffaut nevyzeral vôbec ako umelecký režisér, mne skôr pripomína futbalového trénera a je dvojníkom Ralpha Fiennesa. Ale k filmu. Osamelému tridsiatnikovi alebo ešte viac sa pripletie do cesty osamelé a navyše prírodou vychované dieťa. Čo myslíte, ako to skončí? Veľmi krásny a ľudský príbeh sa v mojich očiach trmáca od scény učenia cez ďalšiu scénu učenia až po tú nasledujúcu a tak ďalej až do konca, keď si samozrejme všetci uvedomia skutočnú pravdu. Mnohokrát tu počujeme pokrik Viktor a mlieko, čo mi už pomerne dosť liezlo na nervy, ale chápem, že výchova podobného dieťaťa je na nervy ešte viac. Takže jeden z tých tradičnejších Truffautových filmov ma nedokázal dojať až tak, ako to bolo v scenári zamýšľané. 70%. (31.10.2013)

Truffaut spravil s týmto filmom vyslovený výsmech všetkým tarzanovským príbehom, ktoré pri tejto neskutočne pôsobivej dráme o výchove a výuke hluchonemého, analfabetického dieťaťa, ostávajú len lacnou popcornovkou. Takmer dokonale autentický pohľad na skutočnú udalosť, o ktorej by som radil pred filmom nečítať a nehľadať informácie, zážitok bude o to silnejší. Truffaut exceluje na každej svojej pozícii, réžia, scenár, herecké prevedenie, to posledné však takmer zatienil mladý predstaviteľ divocha Jean-Pierre Cargol. Navyše môžem až teraz, po piatom filme povedať, že ma 'pán červený' konečne dostal, no na plné hodnotenie si bude musieť ešte počkať. 85%. (31.10.2008)

V jednom rozhovoru shrnul Truffaut poselství filmu větou „Člověk bez druhých není ničím“. Jindy by toto poznání vyznělo banálně, Divokému dítěti s jeho přímostí přidává na naléhavosti. Černobílá kamera zdůrazňuje dokumentární nádech (stejně jako u Divotvůrkyně, kterou chtěl Truffaut původně režírovat) a zároveň jakoby symbolizovala jakousi čistotu, upřímnost filmu. Striktně chronologicky řazený záznam proměn vztahu mezi neobyčejně chápavým učitelem a nadobyčejně aktivním žákem se maximálně drží reality a končí přesně v okamžiku, kdy si oba uvědomí to nejpodstatnější. Zásluhou autentických hereckých výkonů i dělení do určitých vývojových etap (kruhové zatmívačky představují jediné formální zpestření) utekl snímek nad očekávání rychle. Divokému dítěti je snadné porozumět již během prvního sledování a společně s Nikdo mě nemá rád, Americkou nocí a Kapesným patří k divácky nejpřijatelnějším počinům milovaného režiséra. Což neznamená, že by bylo méně hodnotné než filmy vybízející bezprostředně po zhlédnutí k přečtení jejich mnohastránkové analýzy. Péče mu byla věnována stejná. 80% Zajímavé komentáře: Jeanne, Stilicho (17.12.2008)

Hodně netypický a až dokumentaristický Truffaut. Skutečný příběh vlčího dítěte a jeho mentora je natočen s citem (černobílá tomu velmi sluší), bez jakéhokoli emočního vydírání či vypjatých srdceryvných scén. Ten klučina by si zaloužil klidně i Oscara a pan režisér klidně také, kdyby příběh pořádně rozvedl. Pane Francoisi, alespoň 100 minut by vás nezabilo, ne? Ale stejně je to nadprůměrné dílko. 80% (08.11.2008)

Tarzan či Mauglí už tu byli, ale tenhle Divoch Viktor ne. Truffaut nám jakousi téměř dokumentární formou připravil ukázku, jak se vychovává takové vlčí dítě. Přitom neklade důraz na nějaké silné momenty, či přílišné emoce, aby se divákovi zalíbil, ale jede si po své lajně, tak jak to skutečně (asi) bylo. Film pak ukončí možná v nejlepším. Možná ne. Ale zase mi to tolik nevadilo. Trochu se skláním před Jean-Pierrem Cargolem a jeho hereckým debutem, který byl zároveň bohužel i derniérou. Natočil pak už jen jeden film. Bylo by zajímavé sledovat, kam to dotáhne. Zajímavosti: Truffaut zůstal věrný původním zápiskům Dr. Itarda, odlišil se jen v několika bodech: 1) Viktor nebyl zcela nahý, když jej poprvé chytili. Kolem krku měl kus košile. 2) Viktorovy vlasy byly mnohem delší, protože se absolutně nezajímal o hygienu či to, jak vypadá. 3) Jean Itard byl pouze mladý student medicíny, zatímco film předpokládá, že byl na úrovni Pinela. 4) Madame Guerin se stala téměř jeho matkou, kdežto film předpokládá, že mu dávala najíst a uklízela po něm. 5) Itard Viktorovi často mazal zadek, ale musel si dělat starosti se sexuální odezvou. Viktor měl často mokrou postel, ale Itard jej za to netrestal. Dovolil Viktorovi, aby se rozhodl, zda dá přednost ležení v mokré posteli nebo se toho oprostí. Tyto scény nejsou ve filmu ukázány. 6) Ve scéně, kdy má Viktor výbuch hněvu a hází písmeny abecedy, byly reakce jeho i dr. Itarda jiné než ve filmu. Viktor mlátil rukou do postele a začal házet horkými uhlíky. Naproti tomu Itard jej nezavíral do černé komory, ale otevřel okno, chytil Viktora za boky a naklonil Viktora z okna dolů, jako by jej chtěl vyhodit. To vše v pátém poschodí. Diváci mohou Truffautovi děkovat, že si vybral menší z obou trestů. *** Dr. Itard se o Viktora staral 5 let, nakonec v roce 1806 se Viktor přestěhoval k paní Guerinové a zůstal tam po zbytek svého života. Francouzská vláda celý život platila jeho péči. *** Skutečný Viktor zemřel, aniž by se oženil. *** Film není založen na románu. Byly to víceménně lékařské poznámky pojmenované Oznámení ministru vnitra o novém vývoji a nynejším stavu Divokého dítěte z Aveyronu. *** Truffaut ve filmu ukazuje skutečné události: 1) Viktor byl opravdu chycen lovci. 2) Pinel prohlásil, že Viktor je bezmocné zaostalé dítě, nevyléčitelný idiot. 3) Pařížané se skutečně chodili na Viktora dívat jako na atrakci. 4) Viktor opravdu preferoval písmeno O a přijal jméno Viktor. 5) Zdá se, že doktor Itard měl chlapce skutečně rád, stejně jako paní Guerinová a sousedé. 6) Viktor měl sympatie k Itardovi a paní Guerinové, ale nikdy se nezajímal o děti svého věku. *** Skutečný dr. Jean Itard byl šéf lékařů ve státním institutu pro hluchoněmé. Jeho práce jej nakonec přivedla na Francouzskou akademii věd. *** Ve filmu je použit stejný Vivaldiho koncert pro mandolinu jako v Truffautově předchozím filmu Nevěsta byla v černém (1968). (10.05.2009)