Režie:
François TruffautKamera:
Pierre-William GlennHudba:
Georges DelerueHrají:
Jacqueline Bisset, Valentina Cortese, Alexandra Stewart, Jean-Pierre Aumont, Jean-Pierre Léaud, François Truffaut, Nathalie Baye, Jean-François Stévenin (více)Obsahy(1)
Pohled do zákulisí jednoho natáčení a do lidských duší posedlých filmem. „Natáčení se podobá jízdě dostavníkem na Divokém západě, zpočátku to vypadá jako pěkný výlet, ale brzy začnou všichni pochybovat, zda dojedou k cíli," říká Francois Truffaut v komentáři ve svém filmu Americká noc.
„Americká noc" je způsob natáčení, při níž se noční scény natáčejí s použitím speciálních filtrů na kameře ve dne. Film o filmu, přibližující práci od prvního dne natáčení do rozchodu filmového štábu, je především osobním vyznáním Truffautovy lásky a posedlosti tímto médiem. Jeho vášeň cítíme z každého dialogu, narážky, z každého metru filmu. Je to polyfonie lidských vztahů, skrytých vyznání, vědomí zodpovědnosti, lásky i žárlivosti. To vše jen potvrzuje jiná režisérova slova: „Filmy jsou harmoničtější než život."
Truffaut sám ztvárnil roli režiséra a přitom se při vlastním natáčení potýkal s mnoha technickými a organizačními problémy. Za svůj hold filmovému umění získal Oscara za nejlepší zahraniční film.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (250)
Mé první setkání s Truffautem a jedním dechem dodávám, že určitě né posledním! Nebudu se podrobně rozepisovat o filmu samotném ( to již udělali zcela dostatečně jiní ) , ale co musím zmínit je fakt, takhle nějak si představuji " oslavu filmu ". Z každého záběru na vás dýchne atmosféra, pohoda, to nesmírné zanícení pro film a především láska Truffauta k filmu. Tomu říkám vyznání se z lásky k vlastnímu řemeslu a skutečná pocta všem, co se kdy kolem filmu " motali a přičichli k němu " . Hvězdičku navíc přidávám za krásnou Jacqueline Bisset a 1/2 * za hroudu másla nebo je to obráceně :o) NÁDHERNÝ zážitek.! Ale ne, tomuhle snímku jednoduše 5* dát musím, takže tu poslední 1/2 * udílím snímku za ten úsměv , co mi vykouzlil na rtech. ()
V průběhu filmu jsem si říkal s podivným konferenciérem z Lynchova Mulholland Drive: "It is all an ilusion!" Oheň v krbu, cigaretové špačky v popelníku, déšť za okny, dokonce i světlo svíčky dopadající na člověka, který ji drží. Vše je jen iluze. Ale iluze tak krásná, že každý večer platí miliony lidí po celém světě nehorázné sumy za vstupné, jen aby se nechali dobrovolně napálit. Neskutečné. Americká noc je pro všechny cinefily zcela jistě filmem číslo jedna. ()
Odpověď je nasnadě: Život je film a film je život. My, blouznivci, kteří jsme tohoto poznání došli a jsme bezmezně přesvědčeni o jeho nevyvratitelnosti, nikdy nebudeme doopravdy šťastní, dokud se onoho magického filmového světa nestaneme součástí - a to i za cenu toho, že by se jednalo o to nejzapadlejší a nejméně vděčné podílnictví. Není proto divu, že Americká noc (jako otisk muže obdobným smýšlením infikovaného), která je dost možná tím nejvroucnějším vyznáním se z obsese Filmem, se pro mne takřka okamžitě po zhlédnutí stala záležitostí hluboce intimní. Za všechny ty osůbky láskou k filmu omámené a potrefené a povznesené, jejichž srdce se při vyslovení slova "film" rozechvěje vzrušením, Vám za ni děkuji, François... 100% ()
"Co to je ten Váš film? Co je to za povolání? Všichni spolu spí, tykají si, všichni se podvádějí a hrozně lžou." Nikdy jsem nenatočil žádný film. Díky svému antitalentu, netrpělivosti a tomuto snímku, taky žádný nikdy točit nehodlám. Měl jsem totiž jedinečnou možnost spatřit složitost filmařských fíglů, prozkoumat podivné vztahy mezi herci, obrnit se trpělivostí při neustále opakovaných záběrech a také konečně pochopit, že tvorba filmu je proces s mnoha proměnnými a velmi nejasným výsledkem počínání. Na to nemám, ale díky Truffautovi jsem to hodně brzy pochopil. ()
Nenapadá mě přesnější výraz než „hemžení“. Neustálé hemžení lidí, kteří žijí filmem, lidí, kteří žijí ve filmu. Scházejí se a rozcházejí, domlouvají a dohadují, pomlouvají a chválí. Jsou roztomilí, směšní i nešikovní. Jsou obyčejní a přesto je na nich něco zvláštního, něco, co jim dodává punc jedinečnosti. Jsou jací jsou, žádná z jejich chyb mi nevzala touhu být členem stejné rodiny, dělat stejně marnivou práci. Milovat film. ___ Americká noc se léty vychvalování mezi cinefily propracovala do pozice „opovažte se ho nemilovat“ filmu, přitom k oslovení diváka sama používá nanejvýš nenucených prostředků. Truffaut si svých diváků, hýčká, nikdy se nesníží k vykonstruované hře na city. Proto všechny ty mikropříběhy mohou na někoho působit neučesaně, některé dokonce zbytečně. Mě svou pestrostí bavily a po dlouhé době jsem si u nějakého filmu přál, aby trval déle. Otázkou je, jste-li nutně odsouzeni do role zachmuřeného pozorovatele, když vás bavit nebudou (jako manželka produkčního, pletoucí uprostřed všeho vzruchu nevzrušeně svetry)? Ukojí vaši touhu po vyšším umění scénář, protkaný v druhém plánu nádhernými odkazy na slavné tvůrce? ___ Muset si v rámci filmů o filmu vybrat mezi propracovanějším, cyničtějším, ale hůře stravitelným Hráčem Roberta Altmana a Americkou nocí, už jen za vizualizací Ferrandovy vzpomínky na promyšlenou krádež fotosek Občana Kanea (který údajně změnil Truffautův život) dám přednost filmu, u nějž jsem ani okamžik nezapochyboval, že vnikal s radostí a pro radost. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, Jeanne ()
Galerie (78)
Zajímavosti (13)
- Celosvětová premiéra proběhla 15. května 1973 na filmovém festivalu v Cannes. (ČSFD)
- V jedné scéně si režisér Ferrand (François Truffaut) a kameraman Walter (Walter Bal) prohlíží fotografie herečky Julie Baker (Jacqueline Bisset). Ferrand zmíní, že si ji pamatuje „z filmu s automobilovou honičkou“, čímž odkazuje na film Bullittův případ (1968), kde se Jacqueline Bisset objevila. (Baxt)
- Názvy knih, které režisér Ferrand (François Truffaut) vybaluje, jsou: „Pour Bunuel: interview inédite“, „Carl Theodor Dreyer's Jesus: A Great Filmmaker's Final Masterwork“, „Anthologie du cinema no 23: Lubitsch, Premier Plan - Ingmar Bergman“, „The Films of Jean-Luc Godard“, „Hitchcock's Films by Robin Woods“, „Roberto Rossellini“, „Howard Hawks par Jean A. Gili“, „Bresson par Jean Sémolué“ a „Travelling: revue de cinéma“. Truffaut tím vzdává poctu jak svým oblíbeným režisérům, tak filmovým publicistům a teoretikům. (Volpe)
Reklama