Bullet Ballet

Kazdym dalsim filmom, ktorym som od neho videl, som so Tsukamotom vacsi kamarat. Bude to hlavne tym, ze je skutocne tazke najst nieco, co by sa dalo s jeho tvorbou zrovnavat. Jeho rukopis je naozaj osobity - a mne sedi na 100%. Bullet Ballet je sonda do podsvetia, do spinavych ulic plnych nasilia a drog, do ludskej mysle pomaly prepadavajucej tomuto prostrediu a v neposlednej rade o jednej strelnej zbrani a jej dopadu na na vsetkych zucastnenych. Ak sa mame bavit o vyuziti ciernobieleho vizualu vo filme, Tsukamoto je jeho majstrom. Nic podobne dokonale (vyjma tetsua samozrejme) som este nevidel. A tento vizual v spojeni s neuveritelne agresivnou elektro-industry-neviem co muzikou, u mna vyvolava zachvaty nadsenia. Pripocitam si k tomu absolutnu nepredvidatelnost a vyklula sa moja dalsia srdcovka. (9/10) (17.03.2008)

Najväčšou devízou Cukamotových filmov je snaha utiecť. Všetky spoločenské a sociálne konvencie sú tu narúšané systamatickou šialenosťou ( nie u postáv) ale u filmového prednesu. Šialená kamera, hudba a strih sú prvkami, ktoré ozvláštňujú jednoduchú až banálnu zápletku. Hlavný hrdina v podaní samotného režiséra príde o priateľku, naštve jeden gang, aby sa následne k nim pridal, keď oni naštvú niekoho iného. Snaha pochopiť úniky ľudí k robeniu niečoho zlého je veľkou devízou postmodernej japonskej tvorby. Narúšanie všetkého krásneho a tradičného - rodina - je tu zobrazovaná ako niečo nepodstatné. V centre je odvrátená strana ľudskosti a ľudskej psyché. Bez erotických motívov ale plná sebatrýznenia a smrti, len aby sa človek emočne prebudil. Na začiatku je záber na švába ležiaceho na chrbte ako na neho stále dopadajú kvapky vody. Neschopnosť utiecť a následné niekoľko pokusov sa rozbehnúť. A ten koniec? Hrdinovia utekajú. Ale kam? Cukamotova pocta všetkému čo je Noir s prímesou tradičnej gengsterky. (19.01.2016)

Více čí méně fatální přerod"hrdiny"uvnitř metropole-jako jeden z hlavních motivů-si zde Tsukamoto ponechal(stejně jako osobitou kameru,střih,hudbu..)ale jinak je to film kterým docela vybočil ze své obvyklé tvorby(už tokyjská boxovačka k tomu tíhla)... Nutno říct, že vybočil ale nešlápnul vedle, protože je jasně znát, že má co říct a ví přesně jak na to. Do kolen mě to nedostalo a srdcovka z toho nebude ale nenudil jsem se ani sekundu. (09.07.2013)

Se značným odstupem od svých oblíbených uživatelů a kamarádů jsem si pustil tento snímek a byl jsem docela zklamán. Jednak jsem nevěděl co mám čekat a jednak mi to moc nedávalo. Je to samozřejmě zajímavě ztvárněné, docela vypjaté, s typickou Tsukamotovou atmosférou, ale nijak mne to na kolena nedostávalo ... Ani nevím proč by mělo. Všudypřítomný nekonečný zmatek pobíhání a vřeštění nedůležitých postav ve městě, jinak se to popsat nedá. Co z toho nevím, asi jsem to nepochopil, jak jsem měl. Ale špatné to rozhodně nebylo, to zas ne! (05.01.2012)

Osobně nevím, co je na tomto filmu tak zvláštního (v tomto případě by to podle všeho mělo znamená 'skvělého'), krom toho, že jsem měl při tak krátkém filmu pocit, jako bych se na něj díval 3 hodiny, během kterých jsem netrpělivě čekal, kdy už to utrpení nudného scénáře budu mít za sebou. Další "zvláštností" tohoto filmu bude bezpochyby MIZERNÉ technické zpracování, černobílý obraz si do huby neberu, od zvuku... přes střih... až po otřesnou kameru (úmysl/neúmysl, pořád úplně mimo a na poblití... ruční kamerování jinak oceňuji, ale holt to chce cit a um), díky které si aspoň nešlo ani moc všimnout děsných akčních/bojových scén. Ale klidně si tomu říkejte umění. Za něco zde stojí alespoň hudební sladění a Tsukamoto. Bohužel ne na režisérské židli, na ni u mě zcela selhal. (30.12.2012)