Tecuo II: Body Hammer

Moje vysoké hodnocení má nejvíce na svědomí fakt, že se mi jednička hodně líbila, ať už z vizuálního či psychologického hlediska. Nevidět ji, považoval bych tento snímek pouze za lehký nadprůměr experimentální odnože kinematografie s občas nějakou tou zajímavou scénou (např. epileptická projíždka po Tokiu), nicméně musím uznat jistou provázanost s původním filmem - zatímco starší černobílý snímek vypráví o tom, CO se s postavami děje, tento nám vysvětluje, PROČ tomu tak je. I díky tomuto zaměření dostává větší prostor příběhová linie, celek není až tak sugestivní jako předchozí díl a výraznost projevu ustupuje (s výjimkou syrového realismu - držení se za římsu výškové budovy bylo působivostí srovnatelné nanejvýš tak v Hitchcockově "Vertigu"). Pokud první film vás více zaujal právě množstvím surrealistických motivů, radši zůstaňte jen u něj, jelikož byste se zde mohli nudit, na švankmajerovsky laděné momenty se dostává jen velmi zřídka v závěru a ačkoli je zdejší punkový soundtrack originální, na ten z čtyři roky starého prequelu nemá. Suma sumárum, druhý díl mi přišel také povedený, ale třetí dobrodružství už zřejmě absolvovat nebudu, jelikož toto téma není dle mě vícekrát recyklovatelné, navíc záchytné body postupně vymírají. 90% (05.09.2010)

Oproti jedničce jsem tedy zklamán. Zmizely surovost, syrovost, špinavost a industriální surrealismus. Černobílá kamera jedničky ještě více umocňovala všudypřítomný kov a jakési odlidštění. Dvojka se posunula do stravitelnější béčkové roviny, pro mne však ztratila původní kouzlo. Užvaněné civilní pasáže dělají snímek delší, než ve skutečnosti je. Za pochvalu tak stojí jen souboje, kterým zůstalo cosi ze Švankmajera i původního filmu, a záběry na futuristickou a chladnou architekturu. Trojku snad raději vynechám... (03.03.2023)

„Tetsuo II: Body Hammer“ je filmem, který nedosahuje na sílu původního filmu a je trochu zklamáním oproti tomu, co Shin'ya Tsukamoto prve přinesl. Není to krok zpátky, ale není to ani skutečně krok kupředu, spíše taková stagnace na místě, která nikam nevede a zůstává u toho, co prezentoval již první film. Barva snímku rozhodně nijak moc nepomáhá. Prostě takový průměr. (24.05.2016)

Tetsuo povýšil na zvráteného hrdinu. A ubralo mu to na sile. Prvý Tetsuo bol nepríjemný distopický a deštruktívny experiment. Tu sa nachádza aj nejaký ten príbeh. Ten mi v zásade nevadil a rovnako ani ďalšie Cukamotové vizuálne kreácie, len akosi postrádali originalitu jednotky. S hrdinom sa stále nevieme stotožniť, ale už to nemôžem považovať za experiment. Je to menej nepríjemné, menej strašidelné. Farebné filtre umocňujú niektoré scény - hlavne chladne modrá dodáva prázdnote rozpadnutých budov postapokalyptický nádych, ale aj napriek pozerateľnosti som čakal väčšiu pecku. A hneď po výslednej pointe - v rámci toho že sa tam furt niečo deje aj pomerne dobrej- sa film úplne rozpadne a posledné minúty sú akýmsi významovým doznievaním v ktorom som nevidel veľký zmysel. Ak sa dakedy dostanem k tretej časti som zvedavý ako toto všetko zakončí, keďže Body Hammer je v zásade upravená variácia na jednotku. (06.12.2015)

Zpočátku stejně okouzlující běs jako díl první, jen s barevnou kamerou, překvapivě stále esteticky (v rámci špinavého industrialu) působící, postupně ztrácí na efektní bizarnosti a stává se nepříjemně neokouzlujícím duchovním tátou i mámou všech těch Machine Girl a Robo-geish. Industriální holocaust masa a kovu se tak změní na pouhou "vystrč pušku z ruky a zastřel všechno" přímočarou a polopatickou naháněčku. Sic se špinaovým vizuálem, ale s dějem jak z nejhloupějšího amerického video-béčka. 6/10 (22.10.2014)