Žiletky

Ano, je to neuveritelne, ale Zdenek Tyc porad toci :( tocil, toci a asitocit bude.... nevim, kde tento zvrhlik a samozvany reziser bere drzost a hlavne penize na takove paskvily. Topol trcici pul hodiny na komine, epizodni role Pergnerky a spousta jinych nesmyslu - proc? No snad jediny klad: bujne vnady Hrubesove, ale ty uz jsme videli mnohokrat. Takze je tu vubec neco? (26.07.2002)

Zdejší nízké hodnocení moc nechápu - hodnotící mají během koukání na tento skvost asi klapky na očích. Film ucelený, sebevědomý, pln symbolů a metafor, částí faktických a výpravných, které střídají pasáže surrealistické až snové. Snímek, který toho říká velmi mnoho - o lásce, společnosti, mezilidských vztazích. Hudba Psích vojáků je něco, co mě začalo v poslední době hodně bavit. Stejně tak Filip Topol hraje (na víceméně neherce) skvěle, ale i tak Iva Janžurová nebo Markéta Hrubešová. Potěší menší cameo Tomáše Hanáka. Někde v komentářích jsem tu četl, že se jedná o jeden z mála českých čistě autorských filmů a musím jedině souhlasit. První třetina, která je v podstatě založena pouze na symbolice, je v naší kotlině takový menší úkaz - tedy z pohledu porevoluční tvorby. Následující faktická druhá třetina je skvěle dramaturgicky zvládnutá a ukáže divákovi zase odlišný úhel pohledu na příběh. Vše korunuje závěrečná část, kdy posledních cca 15-20 minut, tedy úplný závěr, má světovou kvalitu a dovolím si tvrdit (subjektivně), že jsem neviděl lepší konec filmu v novodobé české kinematografii. Škoda, že Zdeněk Tyc víc netočí, přece jen těch filmů moc nemá a už vůbec ne těch, které jsou známy širší veřejnosti, např. právě jako Žiletky. Já vidím tento snímek kvalitou minimálně na úrovni evropských filmů a zážitek z kina/projekce by byl určitě ještě silnější. Pro mě obrovské překvapení. (11.01.2015)

Po dlouhou dobu můj nejoblíbenější film. Temné, komorní, existencialistické drama vypovídajících o osudech undergroundové generace nové vlny osdesátých let. Silně antimilitaristické pojetí a symboličnost prozrazovaly v režisérovi veliký talent. Musím říct, že jeho další filmy mě nikterak nenadchly. Výborně se zde střídají barevné tóny scén podle nálady hlavního představitele a charakteru scény. Kamera je v tomto případě až hypnotickým nástrojem. Okolní fragmenty exteriéru, jako výtah, děla apod. se povedly tvůrcům takřka personifikovat a stávají se z nich další herci. V neposlední řadě vynikající hudba kapely Psí vojáci, dokonale dotvářející naturel filmu. Velice temné, depresivní ale zároveň neskutečně přesvědčivé. Film se v podstatě skládá ze dvou částí. Film jak jsme ho mohli vidět po české premiéře v českých kinech obsahoval i posledních 20 minut psychedelického, snového bloudění a hledání milované dívky. Před uvedením na Berllnalle byl tento konečný kus odstřihnut a promítnut mezinárodnímu diváctvu bez něho, čímž podle mě, hodně utrpěl. Jedno z nejlepších filmových děl devadesátých let, bohužel často velmi nepochopené a jak jsem se někdy setkal i předem odsouzené. Přece jenom vklad skupiny Psí vojáci do tohoto filmu je obrovský a jasně čitelný. Největší zásluhu na tom má Filip Topol, jež hraje hlavní roli a zde není ani uveden v tutilku. Že by chyba v Matrixu? (02.07.2003)

Tak jsem to po 13 letech znovu viděl a nevím co vlastně na to říct. Je to film do kina ne na doma - to je jisté. Film, kterých se moc netočí, jelikož od filmu už lidé očekávají snad jen srozumitelné vyprávění příběhu - i když kolik lidí dnes vlastně zajímá nějaký příběh? Hodnotit to v kontextu současné produkce, asi by bylo nejtrefnější švihnout sem odpad!, ale na to se tu nehraje. Normálně bych asi dal 2 hvězdy, ale teď vidím, že už mne po letech ten konzum taky trošku nahlodal. Dám 4, ne kvůli tomu, že by film byl tak kvalitní, ale proto, že ukazuje, že filmy se dají točit i jinak. snaha se cení (10.04.2010)

Velmi zvláštní - a asi i nedoceněný - film, šlo by o něm dlouho přemýšlet. Hlavní postava mi zpočátku nebyla moc sympatická (vadil mi i ten modrý filtr kamery), nebavilo mě sledovat Andrejovo divné, někdy až nepochopitelné chování, jako když například vypije láhev rumu na ex, nebo když vyleze - závratím navzdory - na vysoký komín, z něhož odmítá slézt, o tom jeho věčném bloumání po ulicích a zapalování jedné od druhé nemluvě. Postrádal jsem tam navíc nějaký příběh, který by mě k tomu více připoutal. Nakonec jsem ale asi k Andrejovi sympatie přece jen našel - líbilo se mi, jak celou dobu toužil po stále stejné ženě (btw. Markéta Hrubešová podle mě není nijak zvlášť dobrá herečka, ale pro její půvaby mám slabost, a její výskyt v tomto filmu považuji za velké plus) a že zůstal svůj i po všem, co v tom filmu prožije. Samotný závěr se mi pak líbil moc a vyvolal ve mně velmi příjemné emoce, které ve mně doznívají ještě druhý den - myslím, že s odstupem mám tendenci ten film vnímat více kladně než při jeho sledování. Přesto je pro mě těžké si k němu více najít cestu, od Tyce jsem nikdy žádný jiný film neviděl, není to úplně můj filmový cup of tea, a jsem v podstatě i takřka nedotčen hudbou Psích vojáků nebo tvorbou obou bratrů Topolových, takže to pro mě nemá ten význam, jako pro lidi, kteří na tom vyrostli. Přesto je mi líto, že Filip zemřel tak mladý, a jsem rád, že jsem tento film nakonec mohl vidět, protože jsem si tak mohl odškrtnout jeden devadesátkový kult, který má nezpochybnitelné filmařské kvality, i když se mi nemusely příliš trefit do vkusu. (07.10.2019)