Únor

MŮJ DĚDA BYL OVČAK, MŮJ TÁTA JE OVČÁK A JÁ BUDU TAKY OVČÁK. Mým snem určitě není být ovčák a nepovažuji se za nějakého zeleného fanatika. Ovšem při krátkých procházkách do blízkého lesa mě taky občas přepadne zasněný  pocit, jak je mi tady hezky, klidně a sem tam si všimnu i nějakého přijemného  zvuku. Takže například ačkoliv hned první část,  která zobrazuje pomalým tempem a dlouhými přírodními záběry  dětství hlavního hrdiny, , na mě byla občas trochu zdlouhává, tak přece jen jsem si v ni nakonec  dokázal najít i menší zalíbení. Třeba  v  detailech jako ve výrazných zvukách přírody jako obyčejném šumění listí apod. Druhá část na vojně byla pro mě určitě nejlepší, protože nabídla střet člověka z  přírody s civilací a zaslepenou armádou. Když vedle rozkazů, povinnosti sloužit,  nejradši  nostalgicky hleděl  hrdina do dálky na racky a snil, tak jsem jeho pocity dokázal docela dobře pochopit a konečně se do filmu i trochu více vžíl.  Protože jinak i přes mnoho zajímavých aspektů, bylo na mě toto dílo až moc úmělecké, festivalové. Takže je vlastně kuriózní, že zrovna já jsem tady jediný komentující, protože věřím, že milovnící artových východních filmů budou tleskat a myslím, že jejich komentáře sem určitě patří více. Já jsem film viděl v kině na Letní filmové škole, jinak bych na něj těžko narazil. Výhodou takového sledování je, že si například více užijete některé ty detailní přírodní zvuky a záběry. Když to řeknu trošku buransky tak nevýhoda naopak je, že to nemůžete v případě nouze třeba  stopnout nebo se kouknout, jak velkou cestu jste s Únorem už prošli a jaká vám ještě zbývá. V první části se mi sice líbily ony zvuky a detaily, ve druhé snová nálada a i menší nastínění střetu kultur a jinak ten střet nebo jiné oživění mi tady osobně chybělo asi ze všeho nejvíce.  Chápu, že milovníkům podobných filmů nemůžu  brát tu dlouhou stopáž, i když třeba jako kratší zamyšlení by na mě osobně Únor  působil lépe, ale hlavně bych možná ocenil větší vytězení z tématu příroda vs.civilace, nebo nějaké exotické  či humorné oživení. To všechno třeba (přitom s podobným tématem) nabízí Šulíková Zahrada. Netušil jsem, že si zrovna na ni v nějakém komentářý vzpomenu, ale snad to je i důkaz toho, že mě občas může nadprůměrně zaujmout i film o přírodě. Tady ale u sebe zustávám u průměrného hodnocení. A radši ještě jednou upozorńuji, že určitě nejsem cílovka a jestli jinak východní úmělecké filmy zbožňujete, tento koment pro vás asi nebude vypovídající. (10.08.2021)