Saturnin
Režie:
Jiří VěrčákKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Josef SpitzerHrají:
Ondřej Havelka, Oldřich Vízner, Lucie Zedníčková, Jana Synková, Petr Vacek, Lubomír Lipský st., Milan Lasica, Dalimil Klapka, Jan Laibl, Jiří Bruder (více)Obsahy(1)
Saturnin je sluha, který se stane pánem svého pána. Mladý muž dobrého společenského postavení a vychování, trochu konzervativní, získá, ne vlastní vinou, sluhu Saturnina. Ten se de facto stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho dosud poklidném životě řadu překvapivých zvratů a situací. Ty by se bez Saturnina daly těžko zvládnout. Už proto ne, že by bez něj pravděpodobně nikdy nenastaly. Saturnin je v Čechách pojmem již několik generací. V roce 1942 napsal spisovatel a novinář Zdeněk Jirotka (1911 až 2003) knížku s tímto názvem a od té doby byla vydána dvanáctkrát. Čtenáři ji milují pro její suchý humor, ne nepodobný "anglickému", množství parodií a nadsázky a zejména pro absurdní situace, do kterých uvádí svérázný sluha Saturnin celé své okolí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (425)
Některé dialogy tesat do kamene, protože to byla ukázka dokonalého vtipu, který mně absolutně sedne. Postupem času, mně přišlo, že ty dialogy ztrácely na údernosti, ale Saturnin bavil. Nejsem si trošku jist hereckým obsazením až na tetičku a její hlas ten by mně dokázal nasrat i kdyby říkal "tady máš milion eur" . ()
"Snad nebylo moudré, že jsem si já, svobodný a poměrně mladý člověk, vzal sluhu. Zdá se to dokonce výstřední a příliš románové. Jisto je, že by se v Čechách našlo velmi málo mladých mužů, kteří by měli svého sluhu, a mé klidné a konzervativní povaze je vzpomínka na to, že jsem udělal něco tak neobvyklého, nepříjemná." Bylo jen otázkou času, kdy se to uskuteční. Hašek, Hrabal i Poláček nalezli u filmařů zálibu dávno předtím a dalšími kvalitními humoristickými autory naše literatura zrovna neoplývá. Je však zarážející, že po stejnojmenné knize Zdeňka Jirotky nesáhli filmaři již dříve. Ačkoli se dá filmové verzi vytknout její poněkud televizní vzezření, celkový dojem svědčí o mimořádné snaze zachytit dobu třicátých let v jejích jemných a charakteristických odstínech. Divák v podobných filmech potřebuje zakotvit v atmosféře zobrazované doby a tu v Saturninovi rozhodně nachází. Vynikající jazzová stylizace, perfektní kostýmy, líčení, účesy, automobily, zařízení, zkrátka vše, co se filmem mihne, je vrcholně "dobové". Herecké obsazení pak tuto dokonalost jen dozdobuje. Nelze než radostně konstatovat, že Oldřich Vízner v titulní roli je dokonalým ztělesněním zdvořilé distinguovanosti, ďábelské rafinovanosti, vysoké inteligence a svérázného smyslu pro humor. Lze-li vůbec kde beztrestně použít zprofanované klišé herecký koncert, pak rozhodně na tomto místě. Ondřej Havelka ve všech směrech naplňuje představu plachého a nejistého mladého gentlemana a jak sám později přiznal, hrál v podstatě sám sebe. Svou bezesporu životní roli zde odehrála Jana Synková, z jejíž tety Kateřiny přímo sálá negativní energie a neutuchající urputnost, jakými jsou obdarováni pouze obtížný hmyz a zahradní plevel. Svou příležitost beze zbytku využili i ostatní: Lipský, Lasica, půvabná Zedníčková, skvostná Molavcová, jedinečný Vacek. V zásadě pak existovali pouze dvě varianty filmového převedení Jirotkova díla. První možnost byla věrná až otrocká, ta druhá pak volná se stejnými motivy. Domnívám se, že v konečném resumé prospěla filmu i předloze druhá varianta. Filmový SATURNIN je ryze specifickým dílem, z něhož nevyprchávající poetika a pomyslný elixír mládí vytvářejí příjemnou iluzi a malují idylické časy první republiky v jejích líbezných tónech. A o to autorovi v době vzniku díla, v časech druhé světové války, nepochybně šlo. ()
Jedna z nejlepších komedií posledních 20 let, pokud ne vůbec ta nejlepší. Krásná ukázka toho, že jsme pořád schopni natáčet kvalitní zábavu, jen je potřeba, aby se toho chopili ti správní lidé a aby měli po ruce ten správný námět. Se "Saturninem" se v podstatě nedalo šlápnout vedle. Herecky výborný film, některé hlášky už dávno zlidověli. Tohle je prostě něco, u čeho neprohloupíte, ať je to kniha, film, anebo třeba divadelní představení. Humor, který je podáván ne jako venkovská odrhovačka, ale jako symfonie. ()
Kdo nečetl knihu, může být nadšen. Kdo ji ale četl, ten toto nadšení rozhodně nemůže sdílet. Snaha o zachování dialogů je sice záslužná činnost, leč přesto ve filmu v některých scénách onen knižní situační humor ani zdaleka tak nevynikne. Co se ale myslím autorům filmu povedlo, to bylo herecké obsazení. Oldřich Vízner v titulní roli sice není naprosto jedinečným Saturninem a možná bych si v té roli dokázal představit i někoho jiného, ale kus toho Saturninova "uličnictví" z něj vyzařuje. Přesně se ovšem do svých rolí hodí Ondřej Havelka a Jana Synková, ale i Lubomír Lipský nebo Milan Lasica. ()
V některých okamžicích vypadá docela televizně, ale bravurní herecké výkony to vynahrazují. Ti, jejichž projev by mohl vypadat jak z tlevizní estrády nás k jejich dobru zklamou. Opravdu velmi povedené, velmi směšné, Zdeněk Jirotka jistě nic nenamítal... SETAPOUCH! SOBÝ HNUSEC! SEŽENE MEMLUJE MÉ! VOJSELUL VDOVY! NEDOLÍM! NEDOLOVÍM! ()
Galerie (8)
Zajímavosti (13)
- Když sleduje při cestě k hausbótu Saturnin (Oldřich Vízner) Jiřího Oulického (Ondřej Havelka) dalekohledem, nese Oulický v ruce talíř s koblihami, které jsou poskládány do tří pater. Když však v dalším záběru přijde Oulický k Saturninovi, koblih jsou na talíři jen dvě patra. (David7)
- V celém Jirotkově románu jméno Saturninova (Oldřich Vízner) pána nezazní. Pro účely filmu však bylo použito jméno Jiří Oulický. Toto jméno není náhodné, jde o skutečného Jiřího Oulického, chovatele koní z Husince (u Prachatic), kterého Jiří Věrčák osobně znal. (Ollie235)
- Ondřej Havelka (Jiří Oulický) pojetí své role a její kontakt/kontrast s jeho vlastní povahou komentoval: "Dohodli jsme se s panem režisérem, že budu hrát co nejcivilněji. Jsem s dobou, v níž se film odehrává, spojován díky muzice, kterou zpívám a skutečně jsem do ní velmi ponořen. Řekl bych, že jsem ve vztahu k meziválečné kulutře jako 'zamilovaný badatel'. V okamžiku, kdy obléknu kostým, jse má vnitřní představa o vnějším chování tak jasná, že bych dalším hraním nějaké stylizace takzvaně zdvojoval informaci, a to je vždycky zbytečné a hloupé. V roli Jiřího Oulického jsem v podstatě Ondřejem Havelkou. Já jsem i v civilu plachý a tichý člověk. Máte-li pocit, že jsem na jevišti energický, je to tím, že sám jazz je vitální a energický. Proměním se až ve chvíli, kdy si obléknu frak a popřípadě i stepařské boty. V ten moment do mě vstoupí zvláštní exhibicionismus, který v civilním životě neznám a nemám." (NIRO)
Související novinky
Zemřel Milan Lasica
Ve věku 81 let včera večer zemřel slovenský herec, režisér, textař a humorista Milan Lasica. Rodák ze Zvolenu má k dnešnímu dni na svém kontě přes stovku filmových a televizních rolí. Umění se… (více)
Reklama