Oranžský voják

Válka pojatá jako divoké mladistvé dobrodružství, která demytizuje pomalu každý aspekt okupace. Německou invazi zde znázorňuje scéna, kdy nepřátelští výsadkáři platí holandskému mlékaři za vypité mléko, případně vyplašení nizozemští vojáci vyrušují bezstarostnou mileneckou dvojici šoustající za stodolou na seně. Odbojové výkony protagonistů také nelze přičíst tolik jejich odvaze jako spíš mladistvé nerozvážnosti, což dostatečně uvádí scéna, ve které s dvojice hlavních hrdinů ve fracích snaží přihlásit do armády, zatímco za ní běhají hořící vojáci jako důsledek německého bombardování. A když po válce rozzuřený lid ostříhá snoubence kolaboranta na ulici vlasy, ta k tomu přistupuje tak nějak, že jí to vlastně docela sluší a přinejhorším doroste. Nic z toho by samozřejmě natolik nefungovalo, pokud by na filmu byla cítit ta nelítostná stopáž, nicméně každá scéna v Oranžském vojákovi je tak strašně bohatá, víceplánová, dynamická a vypointovaná, že to uteče jak blázen. Jak o tom píšu, stále si vybavuji další a další perfektní části, ať už sekvence "kurvy se na zemi přetahují o Železný kříž" nebo třeba závěrečné vánoční bombardování Německa ("Tři, dva, jedna, bomba vypuštěna. Dneska v Norimberku si narozdíl ode mě pivo nedaj. Zpátky na večírek."). Výsledný pohled na celý koncept okupace Holandska je krásně chaotický, morálně ambivalentní a i přes všechny ty fatality, mučení a popravy, vlastně tak nějak rozjásaně dobrodružný. To vychází nejspíše z nevole zobrazit konflikt jednostranně a nakolik přikládá pozornost nizozemské apatii a oportunistickým tendencím ke kolaboraci. U nás něco takového nebudeme nikdy schopní natočit. (30.03.2021)

Pro mne jeden z nejlepších Verhoevenových snímků, který velmi realisticky vykresluje situaci nizozemského odboje v období německé okupace. Šestice přátel představuje vzorek holandské společnosti té doby, od esesmana přes kolaboranta až po odbojáře, z nichž jenom někteří se dožijí vítězného konce války. Ve filmu je použita řada dobových detailů - např. stříbrné mince na telefon, které v okupované zemi dávno zmizely z oběhu, ale kterými londýnská centrála tvrdošíjně vybavovala své agenty, nebo přezíravý a laxní postoj Angličanů k nesrovnalostem v radiovém spojení s odbojem, což vysvětluje proč právě v Nizozemí proběhla operace Severní pól - nejúspěšnější německá protivýsadková akce na všech okupovaných územích. To ale jen tak na okraj. "Oranžský voják" je především výborný film, který nabízí řadu námětů k zamyšlení a dělá to atraktivní formou, aniž by se divákovi podbízel. (12.10.2008)

Čo sa týka rannej Verhoevenovej tvorby páčilo sa mi to menej ako Turks fruit (1973) a aj ako Keetje Tippel (1975), avšak na nadpriemer to bohato stačí. Hlavne vďaka R. Hauerovi, ktorý to tu rozbalil ako z veľkej knihy. Jeho postavy študenta Erika Lanshofa som sa po celý čas nevedel nabažiť, tak veľkú charizmu má iba málo hercov. Dejová linka nedala ani minimálny priestor na nudu, stále sa tu niečo riešilo, stále sa pred niečím utekalo, no proste svet špiónstva a odboja ako na dlani. A k tomu veľká porcia priateľstva, lásky a zrady. Dokonca tu bolo aj pár ukážok ako si Nemci cez vojnu vynucovali informácie, poviem vám, taký klystír by som nechcel dostať. Na druhú stranu to ale po emotívnej stránke trocha zaostalo za očakávaniami. V tomto smere sa mi Čierna kniha (2006) páčila viac. 75/100 (27.08.2016)

Vyše dva a pol hodinová stopáž nevadí, pretože film má slušný spád, nepostráda napätie a Rutger Hauer hraje výborne. Porovnávaniu s Čiernou knihou sa film nevyhne, pretože príbeh je veľmi podobný, ale v Čiernej knihe už Verhoeven vychytal všetky muchy, preto pôsobí podstatne celistvejšie. Myslím, že Verhoeven celkom slušne zobrazil vojnovú situáciu v Holandsku a neodpustil si pár dobrých poznámok. "Je vojna...a čo my?...Budeme neutrálny ako vždy."Napriek všadeprítomnej zrade a napätiu sa podarilo jemne a nenásilne zabudovať aj trocha humoru a možno aj preto film pôsobí podstatne mladšie ako v skutočnosti je. Roky, ktoré od premiéry ubehli vidno iba na tvári R. Hauera, inak môže i dnes mnohým filmom smelo konkurovať. Zaskočila ma "pauza" počas filmu. Naposledy som niečo také videl vo filme Sedem samurajov...80%. (24.06.2012)

Ani já se nevyhnu srovnání s Černou knihou, ale k ní bych přidal i další podobně laděné snímky jako je třeba Plamen a Citrón, Síla odvahy nebo Max Manus. Oproti nim Oranžský voják postrádá, alespoň v mých očích, tu zoufalou přítomnost války a místy mi připadalo, že mladí odbojáři berou své působení v podzemí jako velkou legraci. Určitě se nejedná o špatný válečný film, spíše o lepší průměr. Ale zkrátka není to ono. 60% (13.04.2013)