Režie:
Luchino ViscontiHudba:
Maurice JarreHrají:
Dirk Bogarde, Ingrid Thulin, Helmut Griem, Helmut Berger, Umberto Orsini, Reinhard Kolldehoff, Florinda Bolkan, Nora Ricci, Charlotte Rampling (více)Obsahy(1)
Vše začíná v noci při požáru Reichstagu v únoru 1933 a končí krátce po nechvalně známé „Noci dlouhých nožů“ v červnu 1934. To, co se děje mezitím je jedna z nejúžasnějších studií lidského pádu. Film Luchina Viscontiho Soumrak Bohů je film plný hypnotických záběrů a ohromující vizuální nádhery. Dílo mapuje úpadek německé rodiny na pozadí vzestupu nacistické strany. Dirk Bogarde jako macbethovský intrikář, který podniká kroky k převzetí ocelářského a muničního impéria v předvečer Hitlerova tažení k odstranění opozičních nepřátel. Ingrid Thulin, Helmut Griem a Charlotte Rampling hrají členy rodiny lapené v politických zmatcích. Helmut Berger debutuje jako rodinný dědic a pohledný švihák, ze kterého se stane ztělesněné zlo. (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (81)
Helmut Berger se stal jedním z nejhnusnějších a nejúchylnějších mužů filmového plàtna. Je velká škoda, že Visconti nenašel sílu a film neprostříhal. Minimálně půl hodiny mohlo zmizet a snímek by získal na dynamičnosti i napětí. Scénář je skvostný a závěrečné čekaní na Fridrichovu akci je dokonalé po všech stránkách. ()
Svým způsobem fascinující panoptikum rozehrané hráčem v šach, který si usmyslel, že vyloží vlastní pojednání o prohnilé německé elitě na přelomu výmarského zázraku a vzestupu Třetí říše. Je až k neuvěření, jak realistická je celá výprava, líčení, kostýmy, tohle všechno je dokonalejší, než běžně nabízené retro té doby v jakémkoli žánru. Bohužel ale i tady se nacházejí trhliny, například užít jako soundtrack šlágr Zarah Leander je poněkud předčasné, protože její sláva se v německy mluvícím prostředí šířila až po roce 1937... Časově je přilehlejší karika Marlene Dietrich, ovšem tato karika přesáhla uměleckého znásilnění a je nechutnější, než cokoli, na co kdy sáhl Fassbinder. Škoda, že málo, co je zde kvalitní, vychází vniveč mezi vším tím rádoby splynutím s tehdejší kulturou a politikou, mrháním formálními prostředky, hrátky s barevnými filtry a samozřejmě samotnou antickou tragédií, ve kterou přerostlo toto původně jemné laškování s volnou morálkou. A pakliže šlo o realismus, měl se Visconti kousnout a zapomenout na absurdní směs italštiny s němčinou a pořídit celý film výlučně německy. Dále je příliš naivní stmelovat v jediné osobě touhu pro exhibici, záměnu pohlaví, pedofilii, oidipovský komplex a incest. Už tahle výjimečná obžaloba by stačila na samostatný film, kdyby to téma bylo tak silné a v jádru pravdivé, jak se nám Visconti snaží vsugerovat. Osobně v podstatě kladně kvituji jen tu realistickou výpravu a debutující dětskou herečku Irinu Wanku (v roli oběti Lisy), která se v pouhých osmi letech stala pokračovatelkou svého slavného otce. ()
Neohánějte se všichni neorealismem, tohle totiž není neorealismus! Visconti, co s tebou? Když ty točíš ty filmy tak dokonale akademicky, až je to sterilní a nepůsobí to na mě. Není to sice případ Soumraku bohů, ona ta dekadence fakt stříká z plátna. Člověk si říká, jak to musí být hrozně fajn být šlechticem (rozhodně si to říká víc než u tvého Rodinného portrétu), nosit kožešiny, perly a síťky přes obličej a do toho střílet své příbuzné... Krása působí, ale bolí to, bolí a člověk se trápí! ()
Veľmi nepríjemný film, kde by ste niečo ako kladnú postavu hľadali márne. Dokonca tu postavy ani nie sú ambivalentné, ale určitú ambivalentnosť môžeme hľadať vlastne v ich negatívnosti. A možno ani nemajú na výber sa chovať iným spôsobom. Majú postavenie, žijú v ťažkej dobe a spoločnosť od nich niečo očakáva. To sú zomletí skôr, ako by mohlo dostať priestor ich svedomie. Ingrid Thulin tu hrá jednu z najdémonickejších silných žien kinematografie a Dick Bogard dokazuje svoje majstrovstvo okrem iného tým, že ak poznáte Smrť v Benátkach, tak ho nespoznáte. Ani typovo, ani vzhľadom. Na rozdiel od Geparda sa rozhodne nejedná o žiadnu snobskú nudu, dialógy a vzťahy sú neustále maximálne vyhrotené. Väčšina filmu sa odohráva v interiéroch a ak sa pozrieme von, odohráva sa tu vždy nejaká spoločenská udalosť. Pohreb, nacistické slávnosti, atď... ()
Najhoršie ľudské vlastnosti a úchylky schované za drahými oblekmi a cigarami, vyčesanými vlasmi, honosnými šatami, drahými šperkami, noblesným správaním a uniformami ... bolo to tu, je to tu a bude to tu vždy. Ľudí nezmeníš. Neštítia sa ničoho. Čakala som ale viac, film bol strašne dlhý a nikto zo zúčastnených mi nebol sympatický .. samozrejme okrem Charlotty. 3,5* ()
Galerie (28)
Photo © Warner Bros. Pictures
Zajímavosti (4)
- Natáčelo se od 1. července do 1. září 1968 v Rakousku (Attersee am Attersee a Unterach am Attersee), západním Německu (Düsseldorf, Essen a Severní Porýní-Vestfálsko) a Itálii (Cinecittà a Terni). (classic)
Reklama