Josee to tora to sakana-tači

Napsat vhodný komentář k "Josee a moře" aniž bych se nedotýkal myšlenek a výkladu od povedené recenze cesmine, lze ztuha, pokud vůbec, takže budu spíš jen navazovat s drobnýma parafrázema. Audiovizuálně pěkně naaranžované dílko nemám problém zaškatulkovat do sekce těch povedenějších romancí na základě výběru ingrediencí a koření. Láska má mnoho podob; může k Vám doběhnout, dojít a někdy přímo i sjede na invalidním vozíčku. Povahově dosti odlišné duo pod hlavními reflektory velmi mile spojuje "mořská" linka a líbí se mi zakomponovaná symbolika se světově proslulou pohádkovou postavou Malé mořšké víly, která na souši kráčet neumí; a pokud to zvládne, tak zase nevzlétne. Taktně a citlivě budované sblížení Josee a Tsunea obsahuje klasiky typu drobných eskapád, dojemnějšího poznávání, doplněné rozpustilými vtípky na adresu tsunderovského charakteru dívky a umně přesným dávkováním těchto kompozic uteče první půlka snímku jako voda. A následně na to "au!", začneme šroubovat, násilně, vrzavě, lítají jiskry s třískama a děj má problém vygenerovat přirozené napětí či smysluplnou překážku aniž by nepřiskočilo nápomocné nemehlo v podobě deus ex machiny. Příběh do té doby bezvýznamnou vedlejší postavu kopne k stupidnímu a nesmyslnému rozdmýchání konfliktu, jehož výsledný domino efekt zasáhl IQ téměř všech tak, aby začaly též jak z partesu nepochopitelně blbnout. Pointa vyprávěné pohádky byla kýžená, tutová, postava si šla za svým, aby po dosaženém úspěchu to zas zabalila a šmodrchala tak závěrečný kolotoč nově prosakujících klišé a nevítaných náhodiček. Povzdechy se na povrch derou samovolně: Bylo to třeba? I přes poměrně uspokojivý závěr je odpověď "ne". Nutilo mě to při sledování závěrečných titulků mhouřit oči nadoraz, protože ač technicky klopýtavý konec kazil dojem, kouzelné scény v úvodní polovině a fajn hlavní postavy převáží celkové pocity do pozitivních čísel. Skoro skoro skoro jsem dal tři hvězdy, ale prostě mi to nedá, jsou to tedy velmi velmi slabé čtyři. (23.06.2021)

Animovaný film, vychádzajúci z pera spisovateľky Seiko Tanabe, prináša romanticko-dramatický príbeh o vysokoškolákovi Tsuneovi a telesne postihnutej Kumiko/Josee. Ak divák nečítal knižnú predlohu, asi len ťažko bude vedieť posúdiť, do akej miery sa jej film pridŕža. Ak je však oboznámený so snímkou z roku 2003, všimne si hneď niekoľko rozdielov, ktoré sa podpisujú na tom, že v podstate ide o dva takmer odlišné príbehy. Základná premisa síce zostáva zachovaná, ale v prípade tohto animovaného počinu z roku 2020 možno hovoriť o nevinnejšej a sladšie pôsobiacej verzii, zatiaľ čo hraný film prináša viac realizmu a explicitnosti. Porovnávať však tieto dve diela na tomto mieste netreba, keďže obe majú svoje plusy, ktoré sa podpisujú pod to, že ide o kvalitatívne nadpriemerné filmy. Ak sa budeme venovať už iba vyložene animovanej snímke, vyzdvihnúť v jej prípade je potrebné najmä vizuálnu stránku a hudbu. Animácia, pod ktorou je podpísané štúdio Bones, je naozaj nádherná, plná živo pôsobiacich farieb s dôrazom na detail. Hudba, ktorá snímku dopĺňa, zároveň veľmi dobre pasuje do príbehu. Príbehu ako takému nechýbajú emócie, takže divák z filmu cíti radosť aj smútok. Plusom sú takisto aj menšie dejové zvraty či skutočnosť, že až do úplného konca nie je celkom jasné, ako to medzi Tsuneom a Kumiko/Josee dopadne. Postavy sú napísané dobre, pričom pozitívne možno hodnotiť aj vykreslenie ich psychológie a vzťahov medzi nimi. Josee to Tora to Sakana-tachi v animovanom kabátiku dokonca možno pôsobí ešte o trochu lepšie než o sedemnásť rokov starší hraný film. Záleží však na individuálnych diváckych preferenciách. V každom prípade však anime podoba príbehu nesklamáva a prakticky po každej stránke ponúka viac ako dobrý divácky zážitok. (29.07.2023)

Takový typ filmů mě dokáže akorát tak nasrat aneb příběh o tom, jak si mladý perspektivní klučina nechá pohřbít své životní sny neempatickou, arogantní, rozmazlenou a pojebanou píčou, ke které, byť jsem se o to snažil celý film zuby nehty, nedokázal vytvořit ani mizivé zrnko sympatie. Navíc první půlka je hodně urychlená, a ten vztah protagonistů není vytvořen do hloubky, takže vlastně ani v nejmenším nejde poznat, co na ní vlastně celou tu dobu Tsuneo viděl a co ho tak chytlo za srdce. Čím víc se Josee chovala jak píča, tím víc z ní byl Tsuneo hotový. Takže asi tak. Takhle to za mě funguje jen v paralelních vesmírech. Nechci urážet spisovatelku ani režiséra, musel bych přečíst knihu, abych pochopil, jak moc je to věrné předloze, a jestli v té knize byla Josee také taková, ale prostě toto mě akorát tak vytočilo. Hvězdička za příjemnou hudbu a pěkný vizuál.. Mé celkové hodnocení doopravdy degraduje z 90% jen velká nesympatie protagonistky, který mi zkrátka celý film pila krev a v ničem jsem jí nefandil. Jestli byl toto nějaký feministický záměr poukázat na to, jak lehce si můžou někteří chaláni zkurvit život, tak se to povedlo na výbornou. Jo, a aby bylo jasno, já mám moc rád takové typy filmů (stačí třeba i mrknout do mé topky) - takže jen aby bylo jasno, že nejsem žádnej morous a nekňuba, pro kterého je slovo láska sračka. I když... :D (27.03.2023)

Musím si zase jednou trošku povzdychnout. Achjo. Po zhlédnutí jsem se prostě nemohla zbavit dotěrného pocitu „A to bylo jako všechno?“. Nechápejte mě, prosím, tak, že by se ve filmu nic nedělo, ale mně asi nesedlo tempo, jakým je příběh vyprávěn (děje se toho hrozně moc s divně chladnou samozřejmostí, pak se neděje skoro nic a pak je najednou prostě konec) a bohužel to způsobilo na mé straně hned několik wtf momentů. Chování některých postav (Mai a babča) mi přišlo extrémně nelogické, jakoby to ani nebyli lidi, ale jen figurky, které připraví situaci tak, aby mohla pěkně vyeskalovat určitým způsobem. Což mi přišlo dost smutné. Přitom roztomilá tsunderka Josee a odhodlaný Tsuneo byli oba velmi dobře napsané hlavní postavy. A ano, na nich to samozřejmě primárně stojí, ale je tam až moc věcí, které mi nedovolily si tento manifest na život a sny (přestože je to námět, který už byl viděn všude nesčetněkrát) řádně užít. Jelikož jsem viděla nějakou mladou slečnu anime influencerku na instáči, jak brečí už u traileru, čekala jsem bouři emocí a opět si musím dát jeden ostentativní facepalm nad svou vlastní pošetile optimistickou naivitou. Žádné velké dojímaní se nekonalo. Říkám si, že bych možná měla ocenit, že se film nesnažil na sílu ždímat emoce, ale mám spíš pocit, že se snažil a nějak to na mě nezafungovalo. Asi už jsem uvnitř mrtvá, a nebo jsem si vypěstovala nějaký patos-radar, což je vlastně samo o sobě docela k uzoufání, protože já bych se přece tak strašně ráda nechala dojmout tklivým příběhem o dívence na vozíčku. No nic. Dáme si ještě jeden povzdech - Achjo. Vrcholem filmu je pohádka o Malé mořské víle a zářivém křídlu. Tam to mělo skončit. Zbytek už je prostě jen absurdní a za mě to nejvíc zvedá nádherná animace, práce s metaforami a překrásný (ale proboha, jak překrásný!) hlas Kayi Kiyohary. Jenže, jak říká Marshall: "Not good enough!" *prásknutí bičem*. Jsem překvapená, že na čsfd jsou zatím jen tři hodnocení (ehm, a všechna pětihvězdová) a určitě budu sledovat, jak se to tady nakonec vyvine, protože na anime databázích si zatím Josee vede víc než dobře a nemůžu se tedy zbavit pocitu, že jí musím hrozně moc křivdit. Skoro skoro skoro jsem dala čtyři hvězdy, ale prostě mi to nedá, jsou to tedy jen velmi velmi silné tři. (19.06.2021)

Jakoby nestačilo, že se mi Josee ukazovala snad na všech sociálních sítích, ale už i tady mi ta hodnocení známých uživatelů vyskakují jako na běžeckém pásu. No co, tak se taky přidám do party. Budu tu některé opakovat, občas doplňovat, ale vše už asi vezmu trošku stručněji, protože ostatní už to tu dle mého popsali dost. Začnu tím, co jsem si na Josee užíval už od začátku, a to je její audiovizuální stránka. Na ten film se mi prostě sakra dobře koukalo. Styl animace mi k vyprávěnému příběhu sedl a se stylem vyprávění se dle mého pěkně doplňoval. Příběh mi od začátku plynul moc hezky. Později se ale začala objevovat drobná škobrtnutí, kdy jako by někomu z tvůrců prostě ujela ruka a příběh nebo jen samotná scéna se trhne a rychle se posune dál. Bohužel se to objevuje i u těch emocionálně důležitějších scén a vy si nemáte šanci ani nějaké silné pocity stihnout vytvořit. Ve druhé polovině příběh začal utíkat trošku více a upřímně by mi ani nevadila trošku delší stopáž, protože by to tady opravdu nebylo na škodu. Samotný děj mi i přes lehké využívání těch občas na sílu přidaných silných scén přišel pěkný. Spousta detailů, narážek a skrytých významů mi zařídila zážitek, ve kterém jsem si stále mohl sám pro sebe něco hledat. Hlavní dvě postavy byly velice sympatické a pěkně napsané (korunováno seijú hlavní hrdinky Kijoharou Kajou. Měl jsem stále pocit, že jsem ji slyšel už několikrát a ona pracovala jen na jediném dalším filmu. Sakra, proč ta holka nedabuje víc?), jen mám stejně jako cesmine neuvěřitelný s postavou Mai. Ta holčina se prostě chová naprosto nelogicky, aniž by bylo její chování kdykoliv pořádně vysvětleno a kdyby se jí dalo více prostoru na to ji nějak více ukázat, možná by byla i celkem fajn. Takhle mě jen iritovala kdykoliv, když se objevila na scéně. Celkově mohla být Josee velice skvělým anime filmem, ale tak veliká spousta věci byla nedotažena, že to dohromady nemohlo fungovat tak skvěle, jak by mohlo. Omlouvám se a vím, že mě za tohle bude chtít už za chvíli někdo jednu vrazit, ale opět musím zmínit Kyoto Animation a říct, že kdyby to dostali do ruky oni, všichni víme, jak skvěle by to mohlo dopadnout. Takhle tomu můžu dát jen 7/10 a na ten vysoce hodnocený film na MALu začít pomalu zapomínat. (24.06.2021)