Advent

Samotná sociální balada Jarmily Glazarové je silnou předlohou, kterou se podařilo Vladimíru Vlčkovi zdařile zasadit do prostředí Beskyd. Příběh odráží venkovký život a především úděl žen. Trošku mi na filmu vadila barevnost. Příběh sám o sobě je ponurý. Příjemné byly scény, v nichž se filmaři soustředili na zobrazení lidových tradic; herci zaslouží pochvalu za používání nářečí. Nejsilnější jsou scény, v nichž Metúdek touží odejít z nehostinného prostředí domů. (20.12.2009)

Pětice filmů, které Vladimír Vlček samostatně realizoval, je celá barevná, což je na naši produkci let 50. významným faktem. Zkušeností nabýval jako asistent u barevných říšských blockbusterů, což se mu stalo nejlepší školou. Svou kariéru nakonec korunoval prvním širokoúhlým domácím filmem a dál už nebylo jaké mezníky kořit. Advent podle Jarmily Glazarové patří v bilanci deseti barevných filmů roku 1956 mezi to nejlepší, přičemž laťka byla nasazena opravdu vysoko, jmenujeme-li čtveřici dětských filmů a pohádek, patřících dnes již mezi klasiku, a také první díl Dobrého vojáka Švejka. Sám Advent navazuje na vrcholy selských dramat, které slavily svůj největší úspěch v polovině 30. let s nástupem Rovenského Maryši. Ostatně sama Glazarová psala svá díla v letech 1936-1940. Advent z roku 1939 je baladickou prózou odehrávající se v průběhu jedné noci. Postavy zde mezi sebou mluví severomoravským nářečím a celek vyjadřuje autorčinu náklonnost k Valachům. Několik hlavních rolí hrají velice sugestivně Nina Jiránková, jež oplývá specifickým křehkým půvabem a nádhernou měkkou dikcí, Gustav Hilmar jako její starší zarputilý gazda a Marie Vášová jako nejzrůdnější figura českého filmu vůbec – děvečka Rozina. Protipóly dvou starších žen kořenářky a babičky vytvořily Zdeňka Baldová a Jarmila Kurandová. Dětský herec Vojtěch Rosenberg spadá pak svým výkonem do dobového standardu a tehdejší mladík Otto Lackovič nepřekvapuje svým lyrickým hrdinou. Není se konečně čemu divit, že další adaptace (Vlčí jámy) se Glazarová dočkala už následující rok. Dnes můžeme jen litovat, že tvůrci nedospěli k realizaci dalších jejích prací, minimálně Chudá přadlena je látkou s podobně silným potencilem. Pravým konktrastem by pak byly Roky v kruhu, které sepsala na motivy svého vlastního šťastného manželství. (29.09.2009)

Situácia mladej matky s malým synčekom je po smrti otca zúfalá. Kývne tak na nadbiehanie postaršieho sedliaka zo samoty a vydá sa za neho. Namiesto zlepšenia životnej situácie a usporiadania si vzťahu ju čaká neustále ponižovanie a psychické týranie. Mužova lakomosť v kombinácii s hororovo vyzerajúcou slúžkou by dali zabrať hoc aj náhodnému návštevníkovi, nie stálej obyvateľke podivného domu. Sugestívny námet, silné, krásne kolorované spracovanie. (13.03.2017)

Poprvé viděno před takovými osmi lety v TV, podruhé opět v TV těsně před Vánocemi 2009 a obeznámený s ostatními díly tohoto režiséra. V kontextu Vlčkovy tvorby bezkonkurenčně nejlepší snímek, ovšem kdyby to natočil nějaký lepší režisér, výsledek by byl jistě ještě lepší. Takhle totiž ze silného námětu zůstává jen pár dobrých scén, přičemž vrchol filmu přijde už někde v polovině a závěr je natočen dost mizerně. Herci se dost perou s nářečím, někteří lépe, jiní hůře, reálie se (mému národopisem nepříliš postiženém oku) podařilo zachytit vcelku slušně (tak tlusté krajíce chleba s tvarohem se nevidí) a Vlček si neodpustil ani jeho oblíbené lidovky, které má v každém filmu (kromě toho posledního). Jen by mě zajímalo, jestli se krajky náhodou nepaličkují a ne pletou ručně... (21.05.2008)

V rámci československé kinematografie padesátých let, pro filmaře bezpochyby v jedné z nejtěžších dob, nám soudruh režisér Vlček nabízí excelentně zrežírované a sehrané drámo, na které dokonce dostal od kolegů straníků barevný materiál. Osobně bych raději uvítal obraz černobílý, nicméně v podstatě nic, ani chvílemi nucený dialekt či lehounce ukvapený závěr (i po stránce režijní), mi nemůže plný počet pokazit. Nádherný exteriér drsné beskydské krajiny i velmi silné drama, prokládané jemným humorem malého Ogara__ "Však cigáni kůří od čtyř let a uděné maso déle vydrží..."__mohlo být inspirací pro slovenské tvůrce, jako byli Zachar či Ťapák, vyprávějící nám o podobně nelehkých, v některých případech až tragických, osudech obyvatel pod Tatrami. Nadprůměrná režie, scénář i herectví. Pro mnohé zúčastněné tvůrce nepochybně životní záležitost. (20.01.2017)