Advent

Z nepočetné tvorby Vladimíra Vlčka, neblaze proslulého dvěma "zásadníma" agitkama své doby, mě již nedávno zaujal film Komedianti (1953), který sice také měl tak trochu budovatelsky závěr, ale jinak oplýval dobře vykřeslenou historickou atmosférou, uměleckými kvality i slušně vystupňovaným napětím. ADVENT jenom potvrzuje, že Vlček rozhodně nebyl špatným režisérem. V přírodě moravských luhů a hájů, tedy v prostředí bez jakéhokoliv politického dosahu, se odehrává pozoruhodné baladické drama o lidech a lidských vlastnostech, příběh o neštěstí, zlomyslnosti i statečnosti. Film, který sílou svého příběhu, i přes veškerou archaičnost, úspěšně promluví i do duše současného diváka, protože poutavě vypovídá téma životu kolem nás. Osobitou atmosféru podtrhuje krásný barevný obraz, již zmíněné příroda, mnohokrát zasahující do lidských osudů a mluvení v kouzelném nářečí. Zaujali mě i herecké výkony dvou hlavních, alespoň pro mne ne moc známých představitelů a epizodní role kultovního Jaroslava Vojty. 90% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) (24.02.2018)

Život to byl opravdu tvrdý, žádné radosti jen samá dřina a strasti. Tak to bylo každý den. Rozina byla opravdu pěkně zlá a pomstichtivá bestie. Sedlák Jura byla taky vzorem všech cností. Takže si oba dva takový skon zasloužili. Upřímně, přála jsem jim to. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Malý Metúdek mi strašně připomínal malého tomáše Holého. Oba vda měli stejný úsměv. (24.07.2012)

Snímek, který se absolutně vymyká veškerému standardu 50. let. Tohle že bylo natočeno v padesátých letech?! Neuvěřitelné. Po blábolech Zítra se bude tančit všude a Rudá záře nad Kladnem natočil Vladimír Vlček drama, které by si zasloužilo mnohem větší pozornost, než je mu dnes věnováno. Jen škoda, že to nebylo točeno na černobílý materiál, zážitek by byl mnohem intenzivnější. P.S.: Marie Vášová nahání strach. (20.12.2009)

Syrový, surový a drsný pohled do života svobodné matky, která trpí pro svého synka u lakotného staršího sedláka, jenž v podstatě žije se služkou. Snáší psychické týrání a za jitrnici je ochotná uvěřit ve změnu. V duchu padesátých let je mocně kritizováno náboženství. Naštěstí po zásahu shůry je problém vyřešen sám, přestože to bylo v moci hlavní hrdinky. Věrné zobrazení horského venkova 30. let a zažitých rodinných stereotypů, až z něj mrazí. (22.04.2017)

Samotná sociální balada Jarmily Glazarové je silnou předlohou, kterou se podařilo Vladimíru Vlčkovi zdařile zasadit do prostředí Beskyd. Příběh odráží venkovký život a především úděl žen. Trošku mi na filmu vadila barevnost. Příběh sám o sobě je ponurý. Příjemné byly scény, v nichž se filmaři soustředili na zobrazení lidových tradic; herci zaslouží pochvalu za používání nářečí. Nejsilnější jsou scény, v nichž Metúdek touží odejít z nehostinného prostředí domů. (20.12.2009)